Vydání: 2009/25 Když zvoní zvony..., 18.6.2009, Autor: Aleš Masner

Jsme s manželem ještě poměrně mladí, krátce po čtyřicítce. Stále slyšíme o vhodnosti penzijního spoření. Už jsme byli rozhodnuti se připojit, ale přišla ekonomická krize a nyní máme obavy. Nechceme dávat peníze, kterých máme i tak málo, do vzdálené nejistoty.  Do důchodu je daleko a my dnes musíme hlavně splácet hypotéku. Budeme rádi, když poradíte, co je právě teď pro nás výhodné.

Důchodový věk si asi každý z nás představuje jinak. Poklesu životní úrovně na konci produktivního věku se však obává stále více lidí. I demografický vývoj dává tušit, že tlak na nezávislost občana na důchodech od státu bude stále sílit. Nabízí se totiž otázka, kdo bude náš stárnoucí národ živit. Základní myšlenkou dlouhodobého spoření je postupné střádání relativně malých částek, které však po celou dobu spoření vydělávají další a další peníze. Splácení hypotéky je jistě důležitější, přesto by bylo dobré najít v rodinném rozpočtu i určitý obnos na spoření. Čím déle to budete odkládat, tím větší tento vklad bude muset být, aby garantoval alespoň trochu významný příspěvek do rozpočtu seniora. Penzijní fondy nemohou připsat záporné zhodnocení, stát na ně přispívá a část příspěvku je možné odečíst z daní. Na druhé straně přísná státní regulace těmto fondům znemožňuje dosahovat vyšších zisků, a tak se zmíněné výhody stávají jen chabou náhradou. Penzijní připojištění je proto ekonomicky výhodnější jen pro lidi před důchodem. Tam je efekt státních příspěvků vyšší než efekt vysokého zhodnocení. Pro ty mladší jde však o ztrátu peněz a neefektivní nakládání s nimi. Na trhu existují produkty označované jako programy životního cyklu, které jsou právě jako penzijní plány ve světě velmi oblíbené. Tyto fondy využívají stejné investiční nástroje jako ty penzijní, ovšem nejsou svazované státem, a mohou tudíž dosahovat znatelně zajímavějšího zhodnocení. Ve prospěch těchto produktů hovoří také diskutovaná důchodová reforma, která změní podmínky i stávajícím účastníkům penzijního připojištění k horšímu. Program životního cyklu využívá právě toho, že spoření na důchod je většinou dlouhodobý program. Jeho typickým znakem je proto tzv. zamykání zisků pomocí změny struktury jeho investičního portfolia s ohledem na časový horizont účastníka programu. Přestože mnohdy nejde o ukládání velkých částek, z pohledu řady let je již obraz zcela jiný. Podívejme se například na 30letého člověka, který spolu se začátkem pracovní kariéry myslí i na vytvoření finanční rezervy. Ta mu umožní s určitým starobním důchodem prožít podzim života bez existenciálních otázek. Bude-li pravidelně ukládat 500 Kč měsíčně do některého z penzijních fondů, může ve svých 60 letech očekávat sumu zhruba 400 000 Kč. V programu životního cyklu je to však o 50 % více, tedy okolo 600 tis. Pokud by si ukládal oblíbených 1 500 Kč měsíčně, bavíme se již o 70procentním rozdílu. V absolutních číslech jde přibližně o 700 000 korun a to už stojí za zamyšlení. Inu, není všechno zlato, co se třpytí…