Co víme nebo můžeme vědět o andělech
Vydání: 2008/19 Jak se žije českým rodinám, 7.5.2008
Některým teologickým teoriím nerozumím. Například andělé. Viděl je někdo? Jak je možné dokázat jejich existenci? Jen z Bible?Čtenářův dotaz je zvláštní svou domněnkou, že věřit lze pouze tomu, nač si člověk může svými smysly sáhnout. Na to už reagoval apoštol Pavel v listě Římanům. Říká, že v to, co vidíme, už nedoufáme, tedy rozlišuje to, co je přístupné našim smyslům, a to, co je předmětem naší víry a důvěry, naděje; v co můžeme oprávněně věřit, ale nač si nemůžeme sáhnout. I příběh s nevěřím Tomášem v Janově evangeliu jde tímto směrem.
Přesto je otázka po andělech oprávněná a důležitá, protože tak jednoduché to s nimi zas není, i když nebudeme popírat jejich existenci. Pominu-li soukromá zjevení, pak jediným relevantním zdrojem našich informací o andělech je opravdu Bible. Víra v existenci takových bytostí není výlučně biblickou záležitostí, a dokonce představa jejich podoby, jak se s ní setkáváme v některých biblických (starozákonních) textech, má své kořeny v mytologiích Předního východu. Přesto jsou andělé v biblickém pojetí odlišní od mytických bytostí vyskytujících se ve starověkých náboženstvích. Nemají samostatnou roli, nýbrž stojí v úzké vazbě k Bohu.
Jak v hebrejštině (malak), tak v řečtině (angelos) může anděl znamenat lidského posla nebo bytost nadpozemskou, součást Božího světa, resp. příslušníka jeho nebeského dvora. Anděl je vymezen především svou funkcí vzhledem k Bohu a stvořenému světu. I když ve Starém zákoně mohou mít andělé různou úlohu, nejdůležitější roli hraje anděl Boží, což je nadpozemská bytost, jíž jsou Hospodinem svěřovány zvláštní úkoly, takže není leckdy dobře možné rozlišit anděla Božího od samotného Hospodina. Ani starozákonní člověk neměl na anděly jednoznačný názor: v Kumránu hrály andělské postavy důležitou roli, saducejové víru v jejich existenci víceméně odmítali, farizeové naopak přijímali. Pozdější rabinismus se k víře v anděly stavěl kriticky, neboť zdůrazňoval víru v jediného Boha-Hospodina. To neznamená, že v ně nevěřil, ale že především hájil monoteismus vůči různým extrémům a pohanským představám.
Andělé jako prodloužená ruka boží
V Novém zákoně se zmínky o andělech vyskytují poměrně často (175x – z čehož jen 3x jde výslovně o lidské posly). Nový zákon navazuje na starozákonní představy: andělé jsou reprezentanty nebeského světa a Boží poslové, jejich přítomnost znamená vždy průlom Božího světa do pozemské reality. Ne každé zmínce o andělech v Novém zákoně (stejně jako ve Starém zákoně) je však třeba rozumět doslovně, nýbrž leckdy jde právě o vyjádření Boží přítomnosti, Božího děje v lidských dějinách, v lidském prostoru. Andělé jsou tedy v křesťanském pojetí Boží tvorové, kteří mají podíl na Božím bytí a kteří jsou jakousi prodlouženou rukou Boží ve vztahu k člověku a stvořenému světu. Nejlépe to je patrné na andělech strážných (Mt 18,10), kteří jsou výrazem Boží lásky a starosti o malé a nepatrné. Křesťanství roli andělů v Božím plánu spásy pro člověka nepodceňuje, ovšem ani nepřeceňuje, protože Bůh je ke spáse světa nezbytně nepotřebuje (svět spasil přece skrze svého Syna), ale používá je. Jde o výraz tvořivé Boží lásky a péče, která může mít nekonečně mnoho podob – a jednou z nich jsou i andělé. Víra v jejich existenci a funkci je zakotvena v tradici, a i když netvoří centrum křesťanské víry (na rozdíl od gnóze a jiných duchovních proudů), přesto je vyjádřením respektu k tajemství Božího působení. Existenci andělů nelze – jako mnoho jiných skutečností naší víry – prostředky vědy prokázat, a proto jde skutečně o víru, nikoliv o empirické poznání. To však platí o Boží realitě vůbec.
Mireia Ryšková, teoložka, vyučující na Katolické teologické fakultě UK v Praze
Sdílet článek na:
