Charismatická obnova vzpomene své 40. výročí
Vydání: 2007/1 Novoroční předsevzetí, 2.1.2007, Autor: Pavel Vojtěch Kohut
V posledních letech často slýchám termín charismatická obnova. Vím, že se jedná o společné vzývání Ducha Svatého, ale rád bych se o tomto způsobu zbožnosti dozvěděl něco víc. Ať z pohledu historie, tak i současné praxe církve nebo i církví dalších.Charismatická obnova bývá zařazována do širšího rámce fenoménu církevních hnutí, typického pro duchovní život katolické církve ve 20. století. Avšak sama se vnímá spíše jako obrodný proud, který může probíhat napříč jednotlivými spiritualitami.
Všechno začalo v roce 1967 na americké katolické univerzitě v Duquesne (Pittsburg, Pensylvánie), kdy skupina profesorů a studentů zažila během víkendové duchovní obnovy takzvané „vylití Ducha Svatého“, tedy zejména modlitbu v jazycích (glosolalii), provázenou hlubokou radostí z charismat (zvláštních darů Ducha Svatého) a touhou sloužit. Dalšími ohnisky se záhy stala katolická univerzita Notre Dame v South Band (Indiana) a univerzitní farnost v Ann Arbor (Michigan).
Příčiny mohutného rozvoje
Američtí katoličtí křesťané měli nač navazovat. Již v roce 1835 začala metodistická kazatelka Phoebe Palmerová vyučovat o „plném křtu v Duchu Svatém“ a na konci 19. století se objevily první projevy glosolalie v Kansasu a v Kalifornii v různých protestantských sborech. Křesťané s touto zkušeností však měli tendenci se oddělovat a vytvářet svá vlastní společenství, kterým se říkalo letniční hnutí a která se transformovala v pentekostální církve. To také způsobilo, že tradiční protestantská společenství byla vůči těmto charismatickým projevům rezervovaná. To platilo až do padesátých let minulého století, kdy se jim otevřela s tím rozdílem, že skupiny takto obnovených křesťanů zůstávaly uvnitř svých mateřských církví. Rozvoj katolické charismatické obnovy byl velmi rychlý a mohutný i proto, že ji v roce 1969 oficiálně uvítala americká hierarchie a o čtyři roky později se charismatické konference zúčastnil rovněž kardinál Joseph Suenens. Ten se stal jedním z jejích hlavních zastánců a zakladatelem Informačního centra charismatické obnovy ve Vatikánu (International Catholic Charismatic Renewal Services), sloužícího k teologické reflexi tohoto jevu. Již v sedmdesátých letech se zkušenost charismatické obnovy přenáší do Evropy, včetně českého prostředí. V současné době je jí osloveno přes sedmdesát milionů věřících na celém světě.
Zdroj inspirace mnoha komunit
Jádrem charismatické obnovy je zkušenost „křtu v Duchu Svatém“ či jeho „hlubšího vylití“, tedy jakési zkušenostní přijetí milosti křtu a biřmování, jež se projevuje různými charismaty – jsou to např.: proroctví, uzdravování, osvobozování od zlého, služby nebo již zmiňované modlitby v jazycích. Tato duchovní zkušenost má oporu v bohatých projevech Ducha v prvotní církvi (srov. např. Sk 2,4nn.; 8,15nn.; 10,44nn.; 19,6; 1Kor 12–14), ale i v ostatních obdobích církevních dějin, byť ne v té míře jako v prvních staletích nebo v současné době.
Obvyklou cestou k prožití obnovy v Duchu Svatém jsou takzvané Semináře života v Duchu a Semináře života z víry, jež jsou určitou formou duchovních cvičení, vedoucích k vědomému rozhodnutí pro Krista a obdarování Duchem Svatým.
Z Katolické charismatické obnovy vyrostly i mnohé komunity, jako jsou třeba Emmanuel, Komunita Blahoslavenství nebo Chemin Neuf. Všechny tři působí i v naší zemi.
Další informace o charismatické obnově a jejích seminářích lze nalézt na www.cho.cz.
Sdílet článek na:
