26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Bůh si nedělá prezenční listinu bohoslužeb

3. 10. 2006

|
Tisk
|

Vydání: 2006/40 Cizinci v české církvi, 3.10.2006

Proč bych měl chodit každou neděli do kostela? Vždyť církev říká, že Bůh je vševědoucí a všudypřítomný. Nestačí se k němu pomodlit třeba v úterý v lese?

Otázka poukazuje na jednu z mnoha těžkostí, se kterými se církev v současnosti musí potýkat, a tou je pravidelná nedělní návštěva bohoslužeb. Předně je důležité si ujasnit následující: Proč člověk chodí do kostela? Zdánlivě jednoduchá otázka, ale z dotazu pisatele vyplývá, že ji nelze obejít. Boží vševědoucností a všudypřítomností nelze omlouvat zanedbávání bohoslužebných povinností věřících, protože zde není přímá souvislost, na kterou se tazatel snaží odvolat.

CÍLEM JE BOŽÍ BLÍZKOST
Liturgická aktivita věřících je projevem víry a je v prvé řadě důležitá pro samotného věřícího. Křesťané sice chodí do kostela kvůli Bohu, ale především tam chodí kvůli sobě samým, kvůli své víře. Když se nedělní mše prezentuje jako povinnost nebo církevní příkaz, je tím zdůrazněn její zásadní význam pro život z víry. Bůh si pro sebe nedělá prezenční listinu, kdo byl nebo nebyl v neděli v kostele.
Člověk nevěří proto, aby věřil, tak jako nejí, jen aby jedl, či nepije jen proto, aby pil. Jíme a pijeme, abychom zabezpečili svůj biologický život, podobně věříme, abychom měli v sobě plnost života. Můžeme říci, že člověk věří s jistým cílem, který také dává smysl a náplň jeho životu. Tento cíl stojí za hranicemi tohoto světa, v Boží blízkosti a prameni života. I když mnozí nechtějí pohlédnout za horizont svého každodenního života, přesto má víra svoji logiku, není nesmyslná.
V dnešní společnosti se setkáváme s nejrůznějšími projevy víry, s různými náboženskými směry, společnostmi a církvemi, jejichž víry se kvalitativně liší. Hodnota víry není dána způsobem jakým věřím, ale tím, čemu – komu věřím. Kristus na kříži přináší spásu všem, za všechny prolévá svou krev, a pro všechny určil cestu, která k této spáse vede: založil církev a ustanovil svátosti. Pro spásu člověka nestačí, aby se v úterý v lese pomodlil; kdyby to stačilo, Kristus by nám to sdělil. On však při ustanovení eucharistie řekl, abychom to činili na jeho památku. Jeho příkaz a opakovatelnost poukazují na důležitost mše svaté pro život církve.

SVÁTOSTI JAKO SPÁSONOSNÁ ZNAMENÍ
Víra je sice osobitým projevem jednotlivce, není však jeho osobní záležitostí. Ve vyznání víry se klade důraz na společenský rozměr víry. Kristus v evangeliu říká, že kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen. Pro dosažení spásy je tedy víra doplněna spásonosnými znameními - svátostmi. Právě při slavení mše se věřící setkávají s Kristem, který v nich působí proměnu nutnou k dosažení Božího království. Takové setkání je možné jen ve společenství církve. Nedělní mše není výmyslem církve, nýbrž oslavou Kristova vzkříšení, které je znamením pro každého člověka. Že skrze působení tohoto znamení jednou povstanu k životu věčnému. Účast na nedělní mešní liturgii je vrcholem a pramenem naší víry, modlitby a zbožnosti. Kéž by dnešní věřící poznali význam a hodnotu nedělního slavení eucharistie, aby mohli říci spolu s africkými mučedníky ze třetího století: „Bez nedělního slavení mše svaté nemůžeme žít.“
P. PAVEL KOPEČEK,
vyučující liturgie na CMBF UP


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou