26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží

3. 4. 2007

|
Tisk
|

Vydání: 2007/14 Velikonoce, 3.4.2007

Potřebuji vysvětlit, proč svatý apoštol Jan popsal Kristovo zmrtvýchvstání poněkud odlišným způsobem než tři další evangelisté. Má na to vliv časová posloupnost tvorby jednotlivých evangelií nebo jiné okolnosti?

Perikopy tzv. „velikonočních vyprávění“ tvoří nedílnou součást textu jednotlivých evangelií a je nezbytné na ně pohlížet v tomto jejich celkovém kontextu. Už od raných dob církve panovalo přesvědčení, že Janovo evangelium vzniklo jako poslední z kanonických evangelií a že se od nich odlišuje. Již Klement Alexandrijský († před 215 po Kr.) nazývá Janovo evangelium jako „duchovní“ (viz Eusebius, Církevní dějiny, 6,14,7) a poukazuje tak na jeho originalitu vůči ostatním evangeliím.
Drtivá většina novozákonních odborníků se v dnešní době shoduje na tom, že evangelista Marek jako první vytvořil literární druh evangelium, ve kterém spojil tradice prvokřesťanského kerygmatu o Ježíšově smrti a vzkříšení s tradicemi o jeho působení. Markovo evangelium se tak stalo základem pro vznik Matoušova a Lukášova evangelia. Tímto je vysvětlena obsahová a strukturální podobnost zmíněných tří evangelií, která označujeme jako „synoptická“. Jejich vzájemné rozdílnosti lze vysvětlit růzností zpracovaných pramenů (Mt a Lk čerpají kromě Mk rovněž z dalších pramenů), odlišnou osobitostí evangelistů a rozličností situací a problémů jednotlivých křesťanských společenství, pro která byla tato evangelia napsána. Pokud jde o Janovo evangelium, při srovnání se synoptiky si můžeme všimnout, že jeho text se vyznačuje značně odlišným způsobem líčení, obsahuje četné vlastní tradice a předkládá velmi svébytnou teologii. Toto všechno poukazuje na skutečnost, že jeho autor pochází z pozdější doby a že Janovo evangelium předpokládá delší proces utváření.
Všechna čtyři kanonická evangelia končí líčením velikonočních událostí. I přes mnohé rozdílnosti a odstíny informují o objevení prázdného hrobu, zmiňují se o nebeském poslovi, který ujišťuje o Ježíšově vzkříšení, a popisují zjevení vzkříšeného Pána. V Markově evangeliu, jehož původní text končí v Mk 16,8 (Mk 16,9–20 pochází od pozdějšího autora), sice není vyprávěno zjevení Vzkříšeného, nicméně se alespoň ohlašuje (Mk 16,7).

Prázdný hrob je jen znamením
Velikonoční vyprávění začínají všichni evangelisté zprávou o prázdném hrobu, který je objeven několika ženami (Mt, Mk, Lk) nebo pouze Marií Magdalskou (Jan). Prázdný hrob ještě nedokazuje Ježíšovo vzkříšení, ale stává se jeho znamením. Je pozoruhodné, že žádný z evangelistů nepopisuje samotnou událost vzkříšení, nýbrž všichni ji dosvědčují jako skutečnost, která již nastala. Líčení této události nám poskytuje teprve apokryfní text z poloviny 2. století (viz Petrovo evangelium, 35–44.50–57). Kanonická evangelia se zmiňují o nejméně sedmi zjeveních vzkříšeného Ježíše, pokud nepočítáme paralelní texty:
1) zjevení ženám (Mt 28,9–10; srov. Jan 20,11–18); 2) zjevení jedenácti učedníkům na hoře v Galileji (Mt 28,16–20); 3) zjevení dvěma učedníkům, kteří se ubírali do Emauz (Lk 24,13–35); 4) zjevení Šimonovi (Lk 24,34; srov. 1 Kor 15,5); 5) zjevení učedníkům shromážděným v Jeruzalémě (Lk 24,36–49; srov. Jan 20,19–23); 6) zjevení učedníkům včetně Tomáše (Jan 20,26–29); 7) zjevení učedníkům u Tiberiadského moře (Jan 21,1–14). Je tedy zřejmé, že v prvotní církvi existovalo velké bohatství velikonočních tradic (apoštol Pavel nás seznamuje v 1 Kor 15,5–7 ještě s dalšími) a že jednotliví evangelisté, tak jako v ostatních částech svých děl, uvádějí pouze výběr z těchto tradic a formulují je s určitou volností.
Autor čtvrtého evangelia s pohledem na budoucí generace křesťanů, kterým nebude uděleno takové zjevení vzkříšeného Ježíše, připojuje na závěr velikonočních vyprávění svůj doslov: „Ještě mnoho jiných znamení vykonal Ježíš před svými učedníky, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsou zaznamenány, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a vírou abyste měli život v jeho jménu,“ (Jan 20,30–31).
Co Ježíš vykonal před očima učedníků, čím jim zjevil svou slávu a co oni dosvědčili, to evangelista Jan zaznamenal ve své knize. To všechno chce vést k rozhodné a osobní víře, že Ježíš je Kristus, Syn Boží. Tato víra spojuje člověka s ním, a skrze něho, Syna, jej uvádí do společenství s Bohem Otcem. A toto je nepomíjející život!
P. PETR MAREČEK,
vyučující Nového zákona na CMTF UP


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou