Odolnost proti materialismu jako nový výchovný úkol
Vydání: 2008/40 Jak se žije nejchudším, 30.9.2008, Autor: Ivana Jeništová
Evropa je bohatý kontinent a Česká republika je bohatá země. Přesto i u nás žijí lidé z nejchudších. Patří mezi ně nízkopříjmové skupiny, často matky samoživitelky, lidé bez domova, uživatelé nejrůznějších sociálních služeb a také třeba děti v dětských domovech. Co je to vlastně chudoba? A dá se redukovat jen na materiální statky?„Chudoba je chudoba, nedostatek, nouze… Opak bohatství. V našem prostředí často chápeme chudobu jako nedostatek materiálních prostředků, peněz a majetku. Většina lidí ale také tuší, že to není správné, ovšem jen málokdo chápe pojmy chudí duchem, vztahová a citová chudoba, chudoba duševního života. Až v osobnostní krizi si většinou uvědomujeme, co je a co není v životě důležité, že peníze a věci nikdy nenahradí lásku, radost či jen dobré mezilidské vztahy.“ Tak vidí chudobu psycholog a sociolog Slavomil Hubálek. Podle jeho názoru moudří lidé už od pradávna věří, že lidské štěstí souvisí jen málo s materiálním bohatstvím, že jsou šťastní chudí a nešťastní bohatí lidé. „Psychologové tomu říkají slovy Ericha Fromma konflikt mezi mít a být. Samozřejmě člověk musí mít zabezpečené základní potřeby. Pro mne však skutečná chudoba je chudoba mezilidských vztahů, špatné svědomí, absence slušnosti, morálky, pocit viny, ztráta radosti a naděje v životě,“ vysvětluje psycholog a dodává, že hlavně děti potřebují lásku, zájem a pozornost dospělých. A pak jsou přirozeně šťastné. Pokud to nemají, nahrazují vztahy touhou po věcech, hračkách, značkovém oblečení. Výchova ke zdravé skromnosti, odolnosti proti materialismu a manipulaci reklamou je dnes podle Slavomila Hubálka jeden ze základních kamenů zdravé výchovy v rodině a nový, obtížný úkol pro zodpovědné rodiče.
Chudoba může mít hluboký vliv na psychiku člověka. Často jsme při sledování televizního zpravodajství nebo četbě novin svědky příběhů, jejichž hlavními aktéry jsou lidé, druhdy bohatí, kteří neunesli, že se k nim štěstěna najednou otočila zády a jejich životní styl se radikálně změnil. Takoví lidé často propadnou alkoholu, drogám, stanou se závislými třeba na hracích automatech. A také se stává, že jejich život skončí tragicky.
„Pojem chudoby je relativní, samozřejmě že neuspokojení bazálních potřeb, nedostatek jídla, vody, ošacení může mít na člověka devastující vliv. A neplatí, že chudoba cti netratí. Tratí. A vede lidi ke kriminalitě, agresivitě i zoufalství. Ženy matky nesou chudobu nejhůře, protože trpí navíc strachem o zabezpečení dětí. A samozřejmě že strach a úzkost z chudoby mohou mít fatální důsledky. U nás je sice jen část kriminality motivována chudobou, ale chudoba může vést k zoufalství i sebevraždě,“ říká Slavomil Hubálek. Stále však hovoříme o chudobě v České republice, potažmo ve vyspělém světě, kde mají lidé v krajních situacích možnost obrátit se na záchrannou síť sociálních služeb. Existuje ovšem další svět, takzvaně třetí, v němž tato pravidla neplatí. Chudoba v rozvojových zemích nemá s tou naší nic společného. Tyto země jsou přelidněné, jejich obyvatelé nemají co jíst, nemají čistou vodu, lékařskou péči, vzdělání, mnohdy ani střechu nad hlavou. Je vůbec možné srovnávat chudobu naši a chudobu třetího světa? „To je nesrovnatelné. Patříme k nejbohatší části světa, ale i my máme své chudé. Máme jich dost a snažíme se křečovitě to nevidět. Považuji za paradoxní, že mnozí z nás raději pošlou pár korun do Afriky, než aby pomohli našim chudým, převážně Romům, a pak ještě obhajují chování Jiřího Čunka. Já to považuji za chudobu ducha,“ uzavírá Slavomil Hubálek.
Sdílet článek na:
