Vydání: 2008/5 Tajemství, 30.1.2008, Autor: Zita Chalupová

Tajemství je zvláštní věc a může mít mnoho podob. O jedné z nich píše Karel Čapek v Povídkách z jedné a druhé kapsy. Název povídky zní Ušní zpověď. Přátelé, lidé různých profesí, se sejdou a povídají si. Kněz mluví o podivném člověku, který se k němu čas od času vrací, aby zpovědí ulevil svému svědomí. Jsou to hrozné věci. Nejenže kněz nesmí vyzradit zpovědní tajemství, ale i čin, který mu byl svěřen, je tak strašlivý, že není možné o něm mluvit. Ke slovu se dostává lékař, který zmiňuje podobnou příhodu. Po něm advokát. Jde zřejmě pokaždé o stejného člověka. Všichni tři mluvčí se shodují na tom, že zpovědní, lékařské ani právnické tajemství není možné za žádnou cenu prozradit.
Tajemství jsou však i jiného druhu. Ta největší jsou asi tajemství života, vesmíru a tajemství víry. Někdo ale může mít i sladké tajemství, jiný ošklivé tajemství. Jsou rodiny, které skrývají rodinné tajemství, politici střeží státní tajemství, vojáci tajemství vojenské. Pro obchodníky je nedotknutelné tajemství obchodní, pro továrníky tajemství výrobní, pro bankéře bankovní, pro pošťáky listovní tajemství. V kuchyni se ukrývá tajemství šéfa kuchyně. Někteří lidé znají tajemství úspěchu, jiní tajemství lásky nebo nějaké veřejné tajemství. Něco je opředeno tajemstvím, někdo tajemství odhalí, někdo je střeží, někdo je vydá, někdo poodhrne roušku tajemství. A potom je taky Tajemství krve, Tajemství hradu v Karpatech, Tajemství Velkého Vonta a Tajemství proutěného košíku. A ještě Klášterní tajemství.

Neřekneš to nikomu?
Co však tajemství znamená v životě člověka? Každý přece má nějaké tajemství. O tom jsme mluvili s olomouckou psycholožkou Kateřinou Lamačovou. „Tajemství obecně znamená především objevování nového, odhalování neznámého a touhu po poznání tajemného. To provází člověka od narození až do smrti. Tajemstvím je už samotný vznik lidské bytosti, stejně tak i její jedinečnost a neopakovatelnost. Batole při průzkumu okolí prozkoumává dosud neobjevené kouty a skříňky, malý předškolák ve světě fantazie a pohádek podléhá tajemným komnatám a zaklínadlům a první dětská přátelství jsou spojována s otázkou: Je to naše tajemství, neřekneš to nikomu? Láska, partnerství i pochybnosti o smyslu vlastní existence jsou spojeny s hledáním tajemství života,“ vysvětluje Kateřina Lamačová. Podle jejích odborných zkušeností nemusí mít tajemství jen negativní kontext. Mohou být i tajemství kulinářská, šlechtitelská či kouzelnická. Může však potvrdit, že u řady lidí je tajemství spojeno se zážitkem, ke kterému se nechtějí vracet nebo ho naopak touží nějakým způsobem zpracovat a vyrovnat se s ním.
„Jsou lidé, kteří si svá tajemství v podobě různých traumat nesou v sobě, a přestože jim komplikují vztahy s blízkými, berou je jako nedílnou součást své osobnosti. Stoupající počet pacientů psychiatrických či psychologických ambulancí však svědčí o tom, že mnoho lidí hledá pomoc při zvládání nepříjemných životních situací a touží po harmonii v sobě i ve svém okolí. Méně se svěřují svým blízkým, přátelům, zpovědníkům, v očekávání pilulky či univerzální rady od odborníka, která jim okamžitě přinese úlevu,“ říká psycholožka a dodává, že pro psychologa je povinnost mlčenlivosti závazek daný nejen etickým kodexem, ale i jeho posláním. Důvěra klienta je jedním ze stěžejních bodů vzájemného vztahu.

Děti i rodiče
Kateřina Lamačová pracuje s postiženými dětmi, především s dětmi autistickými. Tajemství, s nimiž se setkává, se netýkají jen těchto dětí, ale i jejich rodičů: „Rodiče hledají odpověď na otázku: Proč právě my? Mnohdy až po letech vyčerpávající péče o postižené dítě přicházejí s výpovědí o naplnění smyslu života, o utužení partnerských i rodinných vazeb. A děti? Mám nekonečný prostor pro odhalování tajemství. Odhlédnu-li od skutečnosti, že příčina autismu nebyla dosud jednoznačně prokázána, jednou z narušených oblastí je komunikace. Odhalit některý z komunikačních kanálů, kterým se dá s dítětem navázat vztah, je často velkým dobrodružstvím. Stejně tak i porozumět zvláštním zájmům, které autisty plně zaměstnávají. A jsou to často oblasti, kterými se zabývá i současná věda: vesmír, šíření světla, zvuku, ekologie. Musím se přiznat, že čím déle s dětmi pracuji, tím častěji se obracím do jejich tajemného, zdánlivě chaotického světa pro spontánní, konvencemi nezatíženou výpověď o tom, co nás všechny společně obklopuje. A přicházím na to, že takto sdělované tajemství je vlastně jen laskavým popisem mnohem děsivější skutečnosti.“