Odhadnout rizika podle genetické výbavy

Vydání: 2008/14 Jak prožít stáří aktivně, 1.4.2008, Autor: Iva Peřinová

Příloha: Doma

JAN PEREGRIN
Docent MUDr. Jan Peregrin, CSc., je přednostou Základny radiodiagnostiky a intervenční radiologie na pražském IKEMu. Vede subkatedru intervenční radiologie, byl zvolen viceprezidentem Evropské společnosti kardiovaskulární a intervenční radiologie, je předsedou Vědecké rady IKEM.

Intervenční radiologie se rozděluje na více suboborů. Na který se specializujete vy?

Naše oddělení se zaměřuje na tepny, děláme úkony na žlučových cestách, ledvinách, hodně se zabýváme terapií a diagnostikými komplikacemi při transplantaci ledvin a jater – to díky tomu, že naše transplantační centrum je srovnatelné s předními evropskými centry.

Máme dost orgánů?
V IKEM se transplantuje hodně, přes dvě stě ledvin a šedesát jater ročně, což je velké číslo, ale nikdy bych neslyšel nikoho říci, že bychom měli orgánů dostatek. Já vím, zní to hrozně, ale není to tak, že bychom si přáli, aby se někdo zabil. Na druhé straně vidím spoustu pacientů, kteří na ledvinu čekají. Jsou to pacienti, kteří chodí třikrát týdně na dialýzu, musí kontrolovat každé půldeci vody, které vypijí, některé věci nesmějí vůbec...

Jistě se setkáváte i s výhradami vůči transplantační praxi.
Ano: jsou lidé, kteří říkají, že nosit v těle cizí orgán je proti lidskosti, proti vůli Boží. Tito lidé ale zřejmě sami takto nemocní nejsou – nebo mezi svými blízkými nikoho, kdo by na dárce čekal, nemají. Představte si, že máte pacienta, kterému selhává srdce, strašlivě

trpí, dusí se... a po transplantaci je z něj člověk, který může znovu začít žít. Jak získáváte orgány? Existuje nějaká banka orgánů?
Většina orgánů, které se u nás transplantují, pocházejí z území ČR. Kromě toho existuje výměnný program Eurotransplant; hraje tu ale roli časové hledisko, transplantace se musejí dělat rychle. V poslední době přibývají i živí dárci – tedy rodinní příslušníci, kteří jsou ochotni věnovat ledvinu. Při své práci v Kuvajtu jsem byl svědkem otřesné praxe, kdy si muž, který potřeboval ledvinu, ukázal na jednu ze svých dcer a ona – vyděšená a zoufalá – mu ji prostě dát musela. Nikdy neukázal na syna, vždycky jen na dceru.

U nás se snad dárcovství odehrává v rovině dobrovolnosti.
Snaha je pochopitelně taková, aby bylo dárcovství jednoznačně dobrovolné a prokazatelně nekomerční. Plně zabránit tomu, že k určité finanční kompenzaci někdy neoficiálně dojde, je ale nemožné; lékaři o tom každopádně neví a neděje se to jejich prostřednictvím. Pokud hovoříme o transplantaci jater, ledvin či srdce, je to nemožné i prakticky: ten padouch, který by „kupoval maso“, by musel mít stejnou typizaci pacientů jako nemocnice, musel by přesně vědět, co je to za orgán... Tyto orgány se navíc musí transplantovat ve velmi krátké době. Jejich zneužití je tedy v podstatě nemožné.

Co může udělat člověk pro své zdraví, aby se nestal vaším pacientem?
Pokud se týká cévního onemocnění, je důležité, aby měl dobrý genetický fond – ten ale nikdo z nás neovlivní. Podle toho, jak je jedinec geneticky vybaven, se dají odhadnout rizika různých onemocnění. Stejně tak je potřeba vědět, jaké choroby měli vaši rodiče. Pokud třeba váš otec prodělal infarkt v časném věku, je potřeba být na sebe velmi opatrný. Samozřejmě že pacient, který má v rodině cévní nebo srdeční choroby, případně se u něj samy začínají projevovat, by určitě neměl kouřit. Měl by znát hodnotu svého cholesterolu, kontrolovat svůj krevní tlak, neměl by mít nadváhu. Lidé, kteří mají například transplantovanou ledvinu, jsou v tom často nevinně – mohli mít kameny v ledvinách, metabolickou odchylku a řadu dalších komplikací, jimž je velmi těžko předcházet. Obecně se dá říci, že větší množství tekutin je ledvinám prospěšné, stejně tak jako větší množství alkoholu je velmi škodlivé pro játra. Pravidelné preventivní prohlídky dokážou včas podchytit mnohou chorobu. I případný zákrok pak může být preventivní a ne až následný. Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 4 18. – 24. ledna 2022

Kolik lidí se hlásí k víře

Statistický úřad zveřejnil výsledky loňského sčítání lidu, které se poprvé konalo elektronicky. Ke katolické církvi se v něm přihlásilo 741 tisíc lidí.

celý článek


Pozvání k práci na sobě

Se začátkem nového roku jsme slyšeli řadu přání: štěstí, zdraví, Božího požehnání. A také spokojenosti. Co to vlastně je a odkud se bere? A můžeme být spokojení…

celý článek


Tableta nestačí, blízkost je lék

Naše populace stárne, schopnost mezigeneračního soužití a dialogu ale často pokulhává. Ke společnému kráčení napříč generacemi pravidelně vyzývá i papež František.…

celý článek


Lekce duchovní i praktické

„Chceme se vzít“ – s tímto sdělením zaklepe na dveře far každý rok zhruba pět tisíc párů. Tvoří asi 10 % všech, kteří v daném roce vstupují do svazku manželského.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay