26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Od monarchů k pastýřům

23. 9. 2014

|
Tisk
|

Proměnu papežství od Pia IX. až po Františka zachycuje kniha historika JAROSLAVA ŠEBKA Papežové moderního věku, kterou vydalo nakladatelství Čas.

Vydání: 2014/39 Papež František v Zemi orlů, 23.9.2014, Autor: Jan Paulas

Je pravdou, že vyšla celá řada životopisů papežů, v nichž jsou většinou představeni od svého prvopočátku, kdy převzal úřad sv. Petr. Já jsem se ale rozhodl napsat knihu jen o papežích moderní doby až po žhavou současnost. Přiznám se, že mě k tomu vedly i žádosti od řady lidí mimo církev, které samozřejmě souvisí také s tím, jak výrazně i na nekatolickou veřejnost zapůsobil nástup papeže Františka. Nicméně už samotný fakt, že tři papežové moderní doby jsou svatořečeni (dva přitom ve velmi krátkém čase) a jedno blahořečení se připravuje, svědčí o tom, že ve 20. století seděly na Petrově stolci opravdu výrazné osobnosti a že si tato etapa papežství svoji knihu zaslouží.
Během této doby se odehrálo tolik výrazných změn, které se často neuskutečnily za celá staletí. Už jenom rezignace Svatého otce přišla po dlouhých 800 letech. Nebo letos byli svatořečeni dva papežové za účasti dvou žijících papežů. Ale především – a to je rysem celého 20. století – papežství opouští pozice světských vládců a získává čím dál více podobu pastýřskou. A snad to není patetické, když řeknu, že s otevřenou náručí pro celé lidstvo. Z tohoto důvodu jsem v knize zmínil i papeže Pia IX., s nímž končí církevní stát a pozice papeže jako monarchy.
To říkáš s velkou nadsázkou, ale skutečně – základy moderního papežství jsou položeny v okamžiku, kdy na podzim 1870 vstupují do Říma italské královské oddíly, a papež se prohlašuje vatikánským vězněm. A skoro šedesát let se musí řešit tzv. římská otázka, která končí vytvořením vatikánského městského státu.
Naprosto neznámou a neprávem přehlíženou veličinou je papež Benedikt XV., tvůrce mírových deklarací na ukončení 1. světové války. Za jeho pontifikátu byl vydán i nový kodex kanonického práva, který výrazně změnil vztahy mezi státem a církví také u nás. Do té doby měli třeba rakouští císařové právo výběru biskupa, jehož papež pouze potvrzoval. A toto exkluzivní právo bylo právě v době vydání kodexu za Benedikta XV. zrušeno, což vyvolalo konflikty i s československou vládou po roce 1918.
Málo se ví ještě o Piu XI., i když to byl velmi výrazný papež. Trochu ve stínu stojí také Pavel VI. a pochopitelně Jan Pavel I., který byl papežem jen 33 dní.
Právě tato etapa byla pro mě velmi objevná, protože jsem mohl vycházet z původních archivních materiálů, zejména ve Vatikánském archivu. Bylo to dobrodružné poznání, když přede mnou najednou vyvstávaly známé politické a společenské události v naprosto novém světle.
Co mě třeba opravdu překvapilo, bylo velmi ostré odsouzení nacionálních hnutí mezi německými katolíky v meziválečné době. Je zajímavé, že už v roce 1934, tedy těsně před parlamentními volbami, vyjadřuje tehdejší nunciatura v Praze obavy, že Henlein je pouze Hitlerovým stínem. Takže jsem viděl, jak jasnozřivě Svatý stolec chápal třeba nacismus. Jinak v knize samozřejmě zachycuji, jaký vztah měly papežské pontifikáty k autoritativním hnutím té doby – fašismu, nacismu a komunismu. A musím dodat, že všechny pontifikáty měly v sobě velkou dramatičnost, neboť samo 20. století je sled celé řady dramatických událostí, mnohdy s velmi tragickými důsledky.
Vedle Vatikánského archivu jsem využíval archivy německé, rakouské a pro období komunismu i materiály z depozitů Národního archivu, kde jsou uloženy fondy vrcholných komunistických orgánů. Zajímavý byl třeba vývoj vztahu mezi Vatikánem a československou vládou v 60. letech a na začátku normalizace, kdy Vatikán nakonec musel požadavkům komunistické strany spíše ustoupit. Myslím, že výsledky jednání byly výhodné především pro tehdejší komunistickou nomenklaturu a už méně pro církev u nás. Ale je třeba mít na paměti, že komunistický stát byl tehdy neprobádaným terénem, kde neplatily žádné diplomatické zkušenosti. Když sem tehdy kardinál Casaroli přijel, připadal si trochu jako Alenka v zemi za zrcadlem.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou