Vydání: 2020/50 Na roráty se svíčkou i rouškou, 8.12.2020

Příloha: Perspektivy 50

Psal se rok 1970, svět oslavoval dvě stě let od Beethovenova narození a Československo vstupovalo do prvního roku normalizace. Známý hudební publicista Václav Holzknecht uváděl do jubilantova díla sérií rozhlasových besed takto: „Náš klasik může povzbudit každého vnímavého člověka svou hudbou i svým životem. Málokomu naměřil osud tolik zlého a málokdo obstál přitom tak velkolepě.“ Vídeňského klasika vykládal v duchu francouzského spisovatele Romaina Rollanda (1866–1944), jehož Muzikologické spisy v odeonské Knihovně klasiků řídil a opatřoval zasvěcenými předmluvami (sedm svazků věnovaných Beethovenovi tu česky vyšlo v letech 1954–1966).
Pro Holzknechta i Rollanda byl Beethoven dárcem útěchy trpícímu lidstvu. Mohli se opřít o bohatý biografický materiál. O žádném jiném skladateli nejsme informováni tak dobře, z první i z druhé ruky. Beethoven zanechal množství dopisů (v češtině máme dva komentované výbory), deníky, konverzační sešity; dochovaly se vzpomínky přátel. Muzikologové i beletristé mají tedy odkud citovat.
Duchovní hudba
Duchovních skladeb nenapsal Beethoven mnoho: kromě raných příležitostných kantát jedno oratorium, dvě mše a několik komorních písní. Za chrámovou kompozici lze označit jen nepříliš hranou Mši C dur, op. 86 (1807). Šest písní na Gellerta, op. 48 (1803) jsou duchovní árie, najdeme mezi nimi známé písně Chvála Boha z přírody nebo Boží moc a prozřetelnost. Texty duchovní povahy zhudebnil v několika kratičkých kouscích, jako jsou jednověté kánony Věř a doufej, WoO 174 (1819), Bůh je pevný hrad, WoO 188 (1825) nebo melodická skica Jen Bůh je náš Pán, On jediný, Hess 322 (1818). Biblická inspirace se přihlásila ke slovu ve velkém, dnes pozapomenutém oratoriu Kristus na hoře Olivetské, op. 85 (1800). Beethovenovské pašije, líčící Kristův getsemanský zápas o přijetí nadlidského úkolu, vypovídají víc o mukách svého tvůrce než o utrpení Syna člověka. Od Ježíše evangelií jsme tu značně vzdáleni jak textem, tak hudbou.