Obětem neštěstí pomáhal také katolický kněz

Vydání: 2008/33 Srpen 68 - zásadní zlom i pro církev, 12.8.2008, Autor: Tereza Holá

„Když jsem viděl ty zmačkané vagony, zakrvácené svršky, a jak v kolejišti leží urvané vlakové sedačky, nevěřil jsem, že šest a později sedm mrtvých může být konečné číslo,“ vypráví P. Rudolf Kopecký, farář z Klimkovic, o vlakovém neštěstí, které se minulý týden odehrálo ve Studénce. Rychlík tam ve vysoké rychlosti narazil do zřícené mostní konstrukce. P. Kopecký byl na místě jako člen posttraumatického intervenčního týmu, který pracuje v Moravskoslezském kraji.

Pomáhá obětem neštěstí, ale i hasičům, policistům a jejich rodinným příslušníkům vyrovnat se s podobně vypjatými stresovými situacemi. Tým dorazil do Studénky s úkolem pomoci cestujícím. „Členové týmu se na místě rozdělili a rozjeli se do nemocnic, kam vrtulník, sanitky i soukromá auta odváželi 76 zraněných. Museli jsme být k dispozici jejich blízkým,“ říká P. Kopecký, který vyrazil do novojičínské nemocnice, kde k původním šesti obětem nalezeným na místě nehody přibyla další.

PODRŽET ZA RUKU
„Nebyl jsem v kolárku. Stále nevím, zda je lepší pracovat v civilu nebo ne. Nesmím v lidech vzbuzovat pocit, že jsem s nimi v jejich těžké situaci proto, abych je obracel na víru. Mnozí potřebují jen podržet za ruku, další se chtějí vypovídat ze svého žalu, jiní postrádají informace, jak vlastně mají postupovat, kde si třeba mohou vyzvednout věci zraněného, které měl u sebe. Nebo v případě úmrtí – jak zařídit pohřeb, kde se nachází tělo. Ve vypjatých okamžicích nemají lidé ze záchranných týmů čas věnovat se blízkým zraněných a pozůstalým,“ vysvětluje P. Kopecký svou roli.
Jak říká, nejtěžší okamžik tragického víkendu pro něj nastal v noci z pátku na sobotu. „Volali mi, že přijedou příbuzní třiadvacetileté Polky, která byla jednou z šesti na místě mrtvých. Věděl jsem, že v té chvíli si kolárek mám vzít. Z úcty k zemřelé i proto, že Polsko je silně katolická země a duchovní tam má jiné, silnější postavení než tady. Věřím, že přítomnost kněze byla pro zoufalé lidi pomocí, vyjádřením respektu k jejich žalu. Ale moc jsem toho nenamluvil. To jsou chvíle takové bolesti, že slova nepomůžou,“ dodává P. Kopecký. Jak říká, posttraumatické intervenční týmy, jejichž součástí jsou od roku 2003 i duchovní, vznikly mj. proto, že v případě tragické události nestačí „zafáčovat zlomenou nohu“, ale je třeba ošetřit i zlomenou duši. Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 13 24. – 30. března 2020

Šije celé Česko. Kláštery také

Když se řeholnice sesednou kolem stolu, většinou je to kvůli jídlu. V těchto dnech jsou však například u boromejek v centru Prahy na stole místo hrnce s polévkou hromada…

celý článek


Nová zkušenost?

„Co bylo, zase bude, co se stalo, zase nastane – není nic nového pod sluncem. Vyskytne-li se něco, o čem se řekne: ‚Hle, to je nové‘ – dávno to bylo v dobách, které…

celý článek


Naším úkolem je žít společenství

„Ty jsi Petr, a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou,“ pravil podle evangelisty Matouše Ježíš, když do čela rodící se církve postavil prvního…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají omezit šíření nákazy koronavirem, kdy bohužel distribuce Katolického…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay