O vzniku svátku Krista Krále

Vydání: 2017/47 Přijeďte k nám, zvou Češi papeže, 21.11.2017, Autor: Jaroslav Šubrt

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto svátku. Neslaví se dlouho, přestože víra v Kristovu královskou moc byla v církvi přítomná od nepaměti.

Katedrála Panny Marie Almudenské, Madrid, detail svatostánku. Stavba katedrály, započatá koncem 19. století, byla dokončena až ke konci století následujícího. V červnu 1993 ji slavnostně vysvětil papež Jan Pavel II. Snímek Jozef Sedmák

Svátek Krista Krále zavedl v roce 1925 papež Pius XI. při příležitosti oslav 1 600. výročí Prvního ekumenického koncilu v Nikaji. Původní termín připadal na poslední neděli v říjnu, těsně před svátkem Všech svatých. Naproti tomu dnešní termín, stanovený v rámci reformy liturgického kalendáře po Druhém vatikánském koncilu, lépe odráží skutečnost, že Pán Ježíš je konečným cílem pozemského putování každého člověka zvlášť i celé církve. Kultu Krista Krále je po celém světě zasvěcena i řada kostelů a kaplí.

Lék na plameny nenávisti a sporů

Když papež Pius XI. v závěru roku 1925 koncipoval encykliku Quas primas, v níž pro celou církev svátek Ježíše Krista Krále zavedl, reagoval tím zejména na stav tehdejší společnosti. V encyklice mimo jiné napsal: „Všude je rozseto símě nesvornosti a jsou mezi národy rozdmýchány plameny nenávisti a sporů: je rozšířena bezuzdná hrabivost, která se nezřídka zakrývá rouškou obecného blaha a lásky k vlasti; lidská společnost je rozvrácena a řítí se do záhuby.“ Papežova slova znějí dnes až nepříjemně aktuálně. A právě v „uznání královského panování Kristova“ spatřoval Pius XI. nejúčinnější prostředek proti rozkladným silám své doby.

V současnosti je však titul Kristus Král více spojován s Ježíšovým oblíbeným souslovím „Boží království“. Papež Benedikt XVI. jej definoval následujícími slovy: „Tím není myšlena nějaká pozemská říše, která někdy přijde, ale je tím vyjádřen fakt, že Bůh se musí nyní stát určujícím hlediskem pro náš život a naše jednání.“

(jš)