Vydání: 2020/35 Bělorusko: církev proti násilí, 25.8.2020, Autor: Alena Scheinostová

Původně jsem zamýšlel napsat klasické dějiny OB. Brzo jsem ale zjistil, že spíš než historii katolického exilu tu sleduji dějiny československého exilu jako celku, kterému skupina katolických exulantů propůjčila půdu a moderovala často náročnou celoexilovou diskusi. Debatní setkání, která organizace každoročně pořádala, i třeba setkávání mládeže, která iniciovala, byla otevřená všem napříč ideovými, sociálními i kulturními skupinami. A vedl se zde skutečný, poctivý, otevřený dialog, aniž Opasek a jeho spolupracovníci někoho či něco tlačili do předem vytvořených šablon, na dopředu dané pozice.
Takže mi místo historie jednoho spolku vystoupil ze shromážděných materiálů ohromující příběh několika lidí, kterým se v jejich době podařilo, čeho nedosáhl nikdo jiný: iniciovali otevřenou debatu v nesnadné době vzájemné nevraživosti a nenávisti a přes všechny překážky ji udrželi až do svobodných 90. let.
Ještě jsem mohl mluvit s několika pamětníky, ač jsou hlavní aktéři už bohužel po smrti. Základem pro mou práci byl Opaskův osobní archiv. Opat byl neuvěřitelně aktivní a pečlivý, dokázal napsat i patnáct dopisů denně a všechny přes průklepový papír, aby měl kopie. V Památníku národního písemnictví čítá jeho osobní pozůstalost přes padesát beden. Čerpal jsem také z dalších archivů včetně fondů sudetoněmecké katolické organizace Ackermann-Gemeinde, která je už od 70. let partnerskou organizací OB.
Sám Opasek pocházel z prostého venkovského prostředí, kde bychom velký rozhled či nadhled možná ani neočekávali, a přitom byl podle mě jedním z nejotevřenějších a zároveň nejkonzistentnějších duchů, jací tu po druhé světové válce byli. Jako kluk byl členem Andělské legie P. Klementa, odkud vzešly i další velké postavy české katolické církve, a už od 30. let se přátelil s mnoha umělci včetně Karla Schulze – někdejšího komunisty a poté katolického křesťana ryzí víry. Kulturní obec Opaska tvarovala velmi silně, podobně jako dalšího spoluzakladatele sdružení Vladimíra Neuwirtha. Kulturu chápali jako základní součást duchovního života.

PETR PLACÁK (*1964) je historik a spisovatel. Před rokem 1989 pracoval v dělnických profesích a publikoval v samizdatových či exilových časopisech. Byl též členem undergroundové kapely The Plastic People of the Universe. V 90. letech vystudoval historii, působil v Českém deníku a Lidových novinách, od roku 1995 je šéfredaktorem revue Babylon a od roku 2001 i stejnojmenného nakladatelství. V Ústavu pro studium totalitních režimů vedl mj. projekt „Opus bonum“. Je autorem beletristických i publicistických knih, nejnověji monografie Křesťanský zápas o českou věc. Působení opata Opaska a organizace Opus bonum v československém exilu v letech 1972–1989 (vydaly ÚSTR a Argo 2020).