26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

O nevidomých koluje mnoho mýtů

6. 8. 2007

|
Tisk
|

Vydání: 2007/32 Nevidomí a jejich svět, 6.8.2007

Pro většinu čtenářů nepředstavuje čtení těchto řádků žádný problém. Žádné luštění jednotlivých znaků, ale rychlý proces, hltavé vnímání celých slov. Co všechno však víme o těch, kteří si tato písmena nepřečtou tak lehce jako my?

Někteří lidé se nevidomí narodí, jiní ztratí zrak během života následkem genetické dispozice, úrazu či nemoci. Často v dětském věku. Psycholožka Speciálního pedagogického centra pro zrakově postižené v Litovli PhDr. Jana Mlčáková se na základě zkušeností z práce s nevidomými dětmi domnívá, že ztráta zraku je pro člověka mnohem komplikovanější než ztráta sluchu, protože zrakový analyzátor zpracovává podstatně více podnětů než sluchový. Také vyrovnávání se s pozdější ztrátou zraku je těžší, než se jako nevidomý narodit.

Později osleplí mají více problémů
Každý člověk, který nevidí, se jednou musí se svým handicapem nějak vyrovnat. Jak to zvládají děti a co jim nejvíce pomáhá? „Děti nevidomé od narození jsou jako každé jiné. Říkají, že vidí, jsou veselé – až později vnímají různá omezení při pohybu i poznávání reality, při výuce. Ale nenesou to nijak tragicky, o svých pocitech mluví otevřeně. Nemám teď v psychologické péči žádného nevidomého, který by měl závažné psychické problémy. Jedna žákyně chodí na psychoterapeutická sezení již několik let. Nyní je to spíše chvilka uvolnění pro nás obě, ale dříve byla hodně zablokovaná a musely jsme pracovat s energií těla. Dnes je to v pořádku. Později osleplé děti mají více problémů s přijetím svého handicapu a také chtějí být více nezávislé, vzdorují svému osudu, negují některé dobré rady, mohou se těžko smiřovat s některými novými výukovými technikami a řadou omezení, která je potkávají. Někdy neochotně přijímají pomocnou ruku, protože se chtějí v celé situaci orientovat samy – a samozřejmě se se svým handicapem jednou budou muset samy nějak vyrovnat,“ říká Jana Mlčáková. Podle jejího názoru mezi lidmi koluje o nevidomých mnoho mýtů.

Výborně vyvinutý sluch už od narození
Tím nejčastějším je, že kdo nevidí, má výborně vyvinutý sluch. „Mýtus je v tom, že se lidé domnívají, že je tomu tak od narození. Že když bylo někde ubráno, bylo jinde přidáno. Tyto náhradní smysly jsou však cíleně od narození prostředím rozvíjeny a pak se postupně vytváří větší citlivost zejména sluchová, ale i hmatová a čichová a také vynikající paměť,“ vysvětluje psycholožka. Dalším mýtem je, že lékaři předčasně narozeným dětem vhánějí do inkubátorů zbytečně mnoho kyslíku, aby zachránili vitální funkce, a tím poškozují zrak. „Pravda je ta, že některé části oka, zejména sítnice, se kvůli předčasnému narození nestačí vyvinout, dostatečně prokrvit a inervovat a stávají se v různé míře nefunkčními. Vzniká tak nejčastější velmi vážné poškození zraku Retinopatie nedonošených. Nejtěžším stupněm tohoto postižení je slepota,“ objasňuje Jana Mlčáková.
Podle slov psycholožky by se o každém člověku s těžkým zrakovým postižením dalo napsat velké pojednání. Jako u všech lidí se i ve skupině zrakově postižených střídají úspěchy s neúspěchy, životní radosti i starosti. Přáním Jany Mlčákové je, aby jim bylo v životě co nejlépe.
(jej)


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou