26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

O církev v Česku se nemusíš bát!

4. 10. 2016

|
Tisk
|

Kardinál Joachim Meisner, emeritní kolínský arcibiskup, patří odedávna k nejbližším přátelům české katolické církve. U příležitosti návštěvy Prahy a Staré Boleslavi, kde kázal při národní pouti, poskytl KT rozhovor.

Vydání: 2016/41 Papež povzbudil věřící na Kavkaze, 4.10.2016, Autor: Martin T. Zikmund



Jsem rodilý Slezan, k Čechám jsme měli blízko. Postava svatého Václava byla pro mne už jako mladíka sympatická tím, jak byl ochoten pro Ježíše Krista leccos riskovat.
Jak Češi, tak Němci se svorně radují, že tak radikální Ježíšův učedník byl povýšen k oltářní úctě. Na to můžeme být skutečně hrdí. Ostatně jakou měl P. Engelmar národnost, je vedlejší, neboť u posledního soudu nebudeme dotazováni na to, zda jsme Češi, nebo Němci, ale zda jsme následovali Ježíše. Podívejte: pocházím z Vratislavi a zde máme také svého svatého – sv. Edith Steinovou, která se tu narodila, chodila do školy a vyrostla. Zkrátka v této středoevropské oblasti se nemusíme ve srovnání se západními zeměmi Evropy za co stydět, protože jsme tu měli řadu přesvědčivých Kristových svědků.
To mi nepřísluší posuzovat, to je věc vašich biskupů. Ale obdivuji vás Čechy znovu a znovu, jak vysoko hodnotíte své zemské patrony. Zejména sv. Václava, ale také jiné. Snad víc než v mnoha jiných zemích Evropy. Například u nás v Německu máme také své světce – sv. Bonifáce, sv. Hildegardu z Bingenu, sv. Edith Steinovou – ale ti nejsou uctíváni jako zemští světci. Vaši zemští patroni představují duchovní mocnost.
Jsem rád, že to napětí zmizelo. Zmizelo z obou stran. A církev k této změně přispěla dost podstatně. Sám jsem k vám jezdil se skupinami věřících už od 70. let jako světící biskup z Erfurtu, navazoval kontakty, vozil knihy a zprostředkovával finanční pomoc. Začal jsem potom jezdit i do Prahy za panem kardinálem Tomáškem a vedli jsme spolu spoustu rozhovorů. Vím dobře, že vůči Němcům nechoval žádný pocit křivdy. A tatáž otevřenost platila z naší strany vůči Čechům. Už tehdy se o vaší zemi říkalo, jak je velice sekularizovaná, jak je zde církev v menšině, že v Čechách je méně katolíků než na Moravě a na Moravě méně než na Slovensku.
Ve vaší zemi je možná méně katolíků, ale víra je tu o to intenzivnější. Mimochodem teď ve Staré Boleslavi jsem nabyl o vaší církvi velmi příznivého dojmu. Tolik inteligentních matek a otců s tolika dětmi! Když jsem to viděl, řekl jsem panu kardinálu Dukovi: „O církev v Česku se nemusíš bát.“
Spolková kancléřka Angela Merkelová dvakrát zdůraznila, že to zvládneme, i když se to tak nejeví. To je ovšem navýsost politické téma. Mnozí utíkají ze svých zemí ne kvůli tomu, že by se jim doma nelíbilo, ale protože se tam už nedá žít. Náš úkol je postarat se, aby lidé neměli důvod své domovy opouštět. To je úkol zejména Evropy, Ameriky a Ruska.
Islám vlivem imigrace v Evropě roste, zatímco křesťanství vlivem sekularizace slábne. Máme se toho bát?
Nemám strach ze síly islámu, ale ze slabosti křesťanství.
To je náš hlavní úkol coby církve. Všechno ostatní je druhořadé. Máme druhé lidi vírou v tom nejlepším slova smyslu „nakazit“. A to jde jen tehdy, když budeme evangelium duchovně vyzařovat.
Matka Boží se objevuje vždy tam, kde je její syn ohrožen – pomysleme třeba na útěk Svaté rodiny do Egypta nebo na Ježíše na kříži. Totéž se týká i Kristovy církve – kdekoli je v nebezpečí, Maria stojí při ní. I pro nás platí její slova o Kristu: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“
Doufejme, že přinese nejen společensko-politická prohlášení, čehož se obávám, ale také podnítí lidi k intenzivnějšímu následování Ježíše Krista.
Jeho pontifikát nemohu posuzovat. Vím ale, jak se mu daří dnes. Intelektuálně se pořád cítí dobře, tělesně už ne, pro chůzi musí používat chodítko. Znám mnoho věřících, kteří dodnes žijí z jeho zvěstování, neboť – jak říkají – Benediktova slova trefně promluvila do jejich situace. Sám ho považuji za čistou, průhlednou osobnost, nemám mu vlastně co vytknout. Snad jen jeho nepříliš úhledné písmo, ale on říká, že při psaní se mu rozvíjí myšlenky...
Sleduji jeho snahy a mnohé mne překvapuje.


JOACHIM MEISNER (* 1933) se narodil v tehdy německé Vratislavi. Jako dítě zažil odsun do východní části Německa, kde později studoval filozofii a teologii. Vysvěcen na kněze byl v roce 1962 a následně byl jmenován pomocným biskupem erfurtským, sídelním biskupem berlínským a po sjednocení Německa biskupem kolínským. Kardinálem je od roku 1983. V době komunistického režimu v tehdejší NDR tajně světil české kněze (např. Tomáše Halíka) a různými způsoby také podporoval církev v Československu. V posledních dvaceti letech často navštěvoval ČR a vyšla zde už řada jeho knih.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou