Vydání: 2008/21 O důležitých životních okamžicích, 20.5.2008

Na internetu koluje film, který mj. srovnává Ježíše Krista s mytickými bohy. Podle filmu se bohové Attis (Řecko), Krišna (Indie), Dionýsos (Řecko), Mirtha (Persie) zrodili 25. prosince z Panny, konali zázraky a po třech, resp. sedmi dnech vstali z mrtvých. Film uvádí i další podobnosti např. s egyptskou vírou a snaží se Kristův příběh znevěrohodnit. Co si o tom má křesťan myslet?

Na různé e-mailové adresy teď chodí velmi sprosté invektivy, jejichž obsahem jsou hrubá, sprostá a urážlivá slova o Ježíši, Panně Marii, církvi apod. Byla by žalovatelná, kdyby stálo za to se s těmito věcmi špinit. Zdá se, že po období lhostejnosti začíná mnoha lidem náboženství, a to zejména křesťanské, opět silně vadit. Že bychom mohli očekávat nějaké nové Pavly?
Teď se ovšem na internetu šíří další nehoráznost. Pod názvem Zeitgeist tam lze nalézt leccos, dobrého i špatného, ale to, co se tam nabízí jako informace o židovství, křesťanství a jejich protagonistech, je vzdělanějšímu člověku k smíchu. Věřit takovéto naivní a ubohé propagandě může jen hloupý člověk. Autor či autoři projevují tak zásadní neznalosti a inspirují se tolika mýty, které se dají o židovství a křesťanství nalézt už od starověku a byly mnohokrát vyvráceny, že se informovanější čtenář či divák nestačí divit.

ANI VĚDECKÉ, ANI ZAJÍMAVÉ
Když u nás po 40 letech komunistické propagandy sovětského ražení z 1. poloviny 20. století křesťan spatří rádoby dokument, který se snaží divákům vsugerovat, že Ježíš nikdy nežil a je výmyslem křesťanských ideologů dokonce snad až 4. století (Nicejský sněm) ve snaze ovládnout svět, tak by nad ubohostí celé věci a hlavně autorů zaplakal. Snad pro země, kde si komunistická propaganda nekladla cíle vyvrátit Ježíšovu existenci (a v té věci doporučuji jako skvělou parodii na tuto snahu výtečný Bulgakovův román Mistr a Markétka), se takovéto počiny mohou jevit zajímavé. Nám opravdu ne. A navíc to všechno už tady bylo, a to v mnohem serióznější podobě v minulých staletích.
Zejména religionistická škola na počátku 20. století se zabývala podobnostmi mezi různými mýty a příběhy o Ježíšovi. Ovšem zpochybňovat samu Ježíšovu existenci ji nenapadlo, protože to lze opravdu jen těžko. Málokterá osoba v dějinách je historicky tak nesporná jako Ježíš. A žádné jiné osobě v dějinách nebylo věnováno tolik odborného zájmu, a to z nejrůznějších pozic: od apologetických až po ty velmi kritické. Racionalistická kritika minulosti poukázala na podobnosti různých mýtů a jiných náboženských tradic i způsobu vyjadřování s biblickými texty, což nikdo nepopírá – ani pro Starý, ani pro Nový zákon.

MÝTY A PRAVDA
Autorům bych doporučila, když už se chtějí s Ježíšovou postavou kriticky vyrovnat, práce Gezy Vermese, který se snaží jako seriózní vědec a kritický historik – nikoliv křesťanského ražení – rozkrýt celou problematiku kolem Ježíšovy osoby a vzniku křesťanství. Kdyby autorům nechybělo patřičné vzdělání a znalosti, nalezli by mnoho pro sebe užitečných informací také v křesťanských komentářích k biblickým knihám. Jen naprostý diletant může nakládat s fakty tak, jak to činí autoři nabízených dokumentů. Zdá se, že moderní exegetické metody a hermeneutické přístupy jim zůstaly španělskou vesnicí, takže s velkou slávou ve vlastních očích boří hradby, které existují jen v jejich fantaziích. Evangelia se vyjadřují způsoby srozumitelnými lidem starověku, ale to neznamená, že si jejich autoři pletli mýty s tím, o čem měli zprávy svědků.
Mezi Ježíšovou smrtí, která je dobře doložena i v nebiblických pramenech, a vznikem nejstaršího evangelia, uplynula doba jedné až dvou generací, cca 35–40 let. To ti očití svědci stále ještě žili – včetně Ježíšových příbuzných. Že ovšem příběhy o Ježíšovi vyprávěli jazykem své doby a kultury, je snad pochopitelné.
Mohli bychom to dnešní mladé generaci (my starší už jsme si toho užili dost v minulosti) „doporučit“ jako ukázku hloupé propagandy, aby pochopili, čím jsme byli v minulosti krmeni. Efektní slogany, barevné obrázky, vševědoucí hlas, žádné důkazy... A je to! Světe, div se!
Mireia Ryšková, vyučující biblických věd na KTF UK v Praze

---

Křesťanské exegeze
Tento pojem vychází z řeckého slovesa eségeisthai a doslovně znamená vést někoho k něčemu vysvětlováním. Jedním slovem jde o výklad. Jedná se o kritický rozbor nějakého textu, převážně biblického nebo právnického. V biblickém prostředí jde o teologickou disciplínu zaměřenou na výklad Písma svatého pracovním nasazením všech vědeckých metod, které jsou pro správný výklad textu potřebné. Jako teologická disciplína musí brát ohled na vědecké požadavky, ale také na potřeby zjevené pravdy a její nároky. Systematické vypracování pravidel, kterými se má exegeze řídit, tvoří předmět hermeneutiky.
Křesťanská exegeze se zrodila velmi brzy. I když apoštolští otcové na konci 1. a začátku 2. stol. nenapsali vlastní komentáře, citovali biblické úryvky ze Starého zákona a často k nim připojili také jejich výklad. Už mezi 3. a 4. stoletím pak významné exegetické školy působily v Alexandrii a Antiochii.
Podle knihy P. Petrosilla: Křesťanství od A do Z, Karmelitánské nakladatelství 1998