Nový generální vikář Krzysztof Dędek: původně chtěl do Afriky
Vydání: 2016/27 Léto začíná poutí na Velehrad, 28.6.2016, Autor: Alena Ouředníková
Příloha: Diecézní zpravodajství - Plzeňská diecéze
Plzeňská diecéze má nového generálního vikáře. Byl jím s účinností od 15. června jmenován P. Krzysztof Dędek, narozený 22. dubna 1963 v polském městě Ruda Ślaska. Doposud zastával post biskupského vikáře pro pastoraci.
Zleva biskup Tomáš Holub a generální vikář Krzysztof Dędek v Meditační zahradě. Snímek Alena Ouředníková
S jakými pocity přijímáte funkci generálního vikáře a odpovědnost za chod diecéze?
S trochou obav, zdali povinnosti a úkoly zvládnu, a současně to prožívám jako výzvu. Nemám až tak veliké obavy o organizační záležitosti diecéze, jako spíše abych dokázal při osobních jednáních propojit laskavost a spravedlnost. Bojím se, že to vždy nejde, ale budu prosit Boha, aby mi v tom pomáhal.
Jaká byla vaše cesta do plzeňské diecéze?
Původně jsem měl namířeno na misijní působení do Afriky. Můj biskup byl ale v té době na návštěvě v Plzni a po návratu se mne otázal, jestli bych nešel do plzeňské diecéze. Souhlasil jsem. Nejprve jsem byl angažován v Diecézním centru mládeže (DCM), později v Pastoračním centru biskupství. Před šesti lety jsem se stal biskupským vikářem pro pastoraci – a nyní tedy generálním vikářem. Současně jsem vypomáhal v různých farnostech.
Dnešní situace je nová. Něco musím úplně ukončit, jako působení ve farnosti nebo na DCM, v něčem budu přirozeně pokračovat, třeba v plánování pastorace. Na podzim mám také naplánovanou diecézní pouť k římským Svatým branám milosrdenství, kterou povedu. Při této příležitosti bych rád pozval zájemce k účasti na této pouti, protože je ještě několik volných míst.
Jaké úkoly před sebou vidíte?
Biskup Tomáš s sebou přináší veliké zkušenosti ze svého předchozího působení a nový styl pastorace. Já bych měl být jeho výkonnou silou. To nejpodstatnější zaznělo v jeho prvním pastýřském listě, kdy napsal: „Napomáhat osobnímu setkání s Kristem jak pokřtěným, tak i nepokřtěným, vnímám jako jediný smysl pro existenci církve, a tedy také jako svrchované měřítko rozhodování o čemkoliv, co budeme konat v pastoraci, v ekonomice, v personální práci, v charitě, ve školství či v misijní práci.“
Bude těžké převzít štafetu od vašeho předchůdce, odstupujícího Mons. Josefa Žáka?
Josef Žák je v naší diecézi jedinečnou osobností. Jednak pochází odsud, od Sokolova, a zná dokonale místní poměry a příběhy lidí i farností a jednak si za léta působení získal autoritu jak u laiků, tak i u kněží. Pro mne jako Poláka, člověka, který přišel zvenku, je velmi těžké na to navázat. Na druhou stranu můj odlišný pohled na některé věci může přinést i něco nového, co se osvědčí. Chtěl bych ale pokračovat v tom, co už postavili jak on, tak P. Adrián Zemek či P. Robert Falkenauer, moji předchůdci.
S novým plzeňským biskupem Tomášem Holubem, který vás jmenoval, jste zhruba stejně staří, oba sportovně založení. Jsou tu všechny předpoklady, že si budete ve vedení diecéze rozumět?
Naše životy propojil letní tábor pro mládež JUMP. Řadu let jsme se společně podíleli na jeho organizaci a odtud se dobře známe. Před nedávnem jsem mu v žertu říkal, že v jedné věci jsem ho předčil. On má za sebou v rámci armádního výcviku jeden seskok padákem, já jich mám přes dvě stě. Ale jinak platí, že on je můj šéf. Chtěl bych mu být nápomocen při jeho pastýřské službě a jsem odhodlán to dělat, jak nejlépe budu umět.
