Nové začátky ve svobodné době
Vydání: 2020/1 Tříkrálová sbírka slaví 20 let, 30.12.2019, Autor: Jan Paulas
Před třiceti lety vyšlo první číslo Katolického týdeníku. Režimem ovládané Katolické noviny po čtyřiceti letech skončily a svobodný list se rozhodl i pro změnu názvu.
Kardinál František Tomášek přitom i za minulého režimu povzbuzoval ke čtení Katolických novin, kde se i přes kontrolu cenzorů občas dalo najít něco inspirativního. „Vydržte, přijdou lepší časy,“ říkával. Opravdu přišly. Dne 7. ledna 1990 mohlo vyjít první číslo Katolického týdeníku. A úvodní text nemohl napsat nikdo jiný než právě kardinál Tomášek. „Nyní se nám otevřel široký prostor svobody, srovnatelný s možnostmi, které jsme měli před padesáti lety. Je to historický předěl.“ A vyjádřil naději, že se Katolický týdeník „stane tím, co potřebujeme: místem, kde se budou otvírat daleké obzory života církve“ ve světě i doma.
Ve čtyřech lidech od rána do večera
U zrodu svobodných novin už byla nová redakce. V ní zasedla mj. Ludmila Martínková, která nebyla úplným nováčkem. Na přelomu let 1986 a 1987 pracovala několik měsíců i v Katolických novinách. „Dostala jsem se tam na inzerát, když hledali odborného redaktora. Noviny tehdy ovšem vycházely za přísné cenzury komunistického režimu, a když po mně cenzor chtěl, abych napsala článek, který se neslučoval s mým svědomím, rozhodla jsem se, že odejdu. Ve snu mě ale nenapadlo, že za tři roky se budu moci do redakce vrátit. Ale to už nepodléhala žádnému politickému cenzorovi,“ vzpomíná dnešní knižní redaktorka KNA.
Když v lednu 1990 do tohoto listu nastoupila podruhé, zažila „střídání stráží“. „Šéfredaktora, jistého pana Kornalíka, nahradil pater Kánský a také další členové redakce postupně odešli a přicházeli lidé noví. Po určitou dobu jsme ovšem dělali KT víceméně jenom ve třech ve čtyřech lidech, takže jsme bývali v práci do večera.“ Nový šéfredaktor, který ale ještě během prvního roku z novin odešel, naštěstí vládl perem. „Uměl rychle a dobře napsat krátký článek – stačilo, když za sebou zavřel dveře, aby ho nikdo nerušil, usedl k mechanickému psacímu stroji, a za chvíli byl článek o rozsahu stránky A4 hotov. Nemuselo se v něm opravovat ani jedno písmenko! To byla obrovská výhoda, protože tehdy ještě nebyly v redakci počítače – ty první dorazily až někdy ve druhé půli roku 1990. Psalo se na mechanických psacích strojích, překlepy jsme opravovali pomocí ‚bílých vodiček‘. Přispěvatele KT jsme měli seřazené v papírové kartotéce. Redakce tehdy sídlila ještě na Malé Straně ve Sněmovní ulici, naproti dnešní Poslanecké sněmovně,“ vzpomíná na začátky novin Ludmila Martínková.
Nejvíce šokujícím zjištěním pro dnešní redaktory je, že výrobní lhůta jednoho čísla Katolických novin tehdy činila tři týdny! Tak dlouho trvalo, než se zpráva nebo článek dostaly ke čtenáři. „Noviny se tiskly v tiskárně na Václavském náměstí, kam jsem chodila na korektury. K mým úkolům patřilo hlídat liturgické barvy (v těch býval vyveden např. název novin), protože sazeči někdy místo obvyklých liturgických použili třeba oranžovou,“ poznamenává bývalá redaktorka KT.
Prošli redakcí
Mezi další „průkopníky“ Katolického týdeníku patřil básník, spisovatel a publicista Miloš Doležal. Do novin přišel rovněž v roce 1990. Do redakce ho tehdy pozvala Květoslava Neradová, literární historička a publicistka, která byla za komunismu aktivní v křesťanském samizdatu. „Byl jsem studentem žurnalistiky a ona přišla na fakultu po revoluci jako nový, rehabilitovaný učitel. Dost jsme se tehdy sblížili, vedla moji diplomku o číhošťském případu a také mě postrčila blíž k tehdy obnoveným novinám. Matně si vzpomínám, že jsem tehdy v KT publikoval drobné recenze na knížky, vybavuje se mi knižní životopis sv. Benedikta z Nursie.“
Veřejné přiznání
Vybavuje si ovšem i jednu příznačnou příhodu pro onu dobu. Jednou v létě 1990 potkal v Praze P. Josefa Zvěřinu a ten se mezi řečí zmínil o odhalené spolupráci P. Kánského s bývalou StB. „Začal mi vyprávět, že je to skandální a nepřípustné, aby kněz-kolaborant šéfredaktoroval KT. A že teď odjíždí na cestu do Itálie, a až se vrátí, chce s tím něco udělat. Jenže Josef Zvěřina se u Říma utopil v moři. Alois Kánský však stejně dlouho v čele KT nevydržel a k jeho cti patří, že se pak ke své spolupráci veřejně přiznal,“ uzavírá Miloš Doležal.
V čele novin se poté vystřídalo šest šéfredaktorů. Ty dosud žijící jsme oslovili, aby zavzpomínali. Nad Katolickým týdeníkem a jeho místem v životě církve se zase zamýšlí pastorální teolog Mons. Aleš Opatrný a současná šéfredaktorka prozradí něco o nynější podobě novin.
JAN PAULAS
Sdílet článek na:
