26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Nové koptské rukopisy a Bible

31. 10. 2004

|
Tisk
|

Autor (nar. 1933) je ředitelem Centra biblických studií AV ČR a vedoucí katedry Nového zákona na evangelické fakultě UK. Spolupracoval na ekumenickém překladu Bible. Vydal u nás i v zahraničí řadu odborných článků, monografií a učebnic.

Vydání: 2004/35 Církev a kněží v politice, 31.10.2004, Autor: Petr Pokorný

Příloha: Perspektivy

Otázky okolo Tomášova evangelia
Když se více než před půlstoletím (to je v archeologii pořád ještě 'nedávno') objevily zprávy o nálezu Tomášova evangelia, vzbudilo to velká očekávání. Někteří si mysleli, že se biblická evangelia rozrostou ze čtyř na pět. Nestalo se tak, ale Tomášovo evangelium je stále předmětem zkoumání odborníků i zájmu křesťanské veřejnosti. Ptáme-li se proč, otevře se celý vějíř otázek.
Především - co je to koptština? Je to mluvená egyptština helénistické a římské doby, kterou křesťané začali koncem druhého století užívat jako literární jazyk a ještě ve starověku do jejích dvou hlavních dialektů přeložili Bibli. Tomášovo evangelium bylo spolu s dalšími křesťanskými rukopisy objeveno v koptském překladu, v opisu z poloviny čtvrtého století.
Zájem o nález Tomášova evangelia lze zdůvodnit tím, že odborníci věděli o jeho existenci ze spisů starých křesťanských autorů a znali jeho význam ještě dříve, než bylo nalezeno. Senzaci zvýšilo časem odhalení, že část Tomášova evangelia (asi 15 procent textu) byla ve třech zlomcích známa od začátku dvacátého století v řeckém originálu (papyry z Oxyrhynchu), ale nevědělo se, že je to část Tomášova evangelia.
Další otázka zní: S jakými dalšími rukopisy bylo Tomášovo evangelium objeveno? Bylo objeveno s celou křesťanskou knihovnou, třinácti svazky (křesťané začali místo svitků užívat kodexy, svazky, které jsou předchůdci dnešní knihy) obsahujícími na padesát traktátů, mezi nimi např. Tajnou knihu Janovu, Filipovo evangelium, Evangelium Pravdy, Evangelium Egypťanů, Skutky Petra a dvanácti apoštolů, neznámé apokalypsy, hermetické traktáty, zlomek Platónovy ústavy a další texty.
Proč se tak významné texty nedochovaly ve více exemplářích? V tom jsou skryty vlastně dvě otázky: Proč nově objevené texty upadly ve starověku v zapomenutí a jak se přitom jejich nově objevené opisy přece jen uchovaly? Na okraj pozornosti se ztracené texty dostaly proto, že některé z nich, mezi něž počítáme i koptskou knihovnu s Tomášovým evangeliem, patřily křesťanským skupinám, které víru spojovaly s utajovanými naukami a později se sblížily se starověkými gnostiky. Rozhodující proud církve pokládal takové myšlenkové proudy za nebezpečné, jejich knihy jako bohoslužebné čtení nepřijal a postupně je vytlačil. Ten proces byl dokončen dříve, než křesťané získali ve čtvrtém století politický vliv. Nešlo tedy o potlačení násilné.
A proč se gnostická knihovna přesto dochovala? Protože v Horním Egyptě prakticky neprší, a co se schová ve skalách nebo v písku nad čárou zavlažovacího zavodňování, uchová se po tisíciletí. Tak tomu bylo i s knihovnou nalezenou náhodně v zimě na přelomu let 1945 až 1946 u dnešního města Nag Hammádí, blízko helénistického Chénoboskia. V ní bylo i Tomášovo evangelium.
Také zlomky řeckého originálu se asi o půlstoletí dříve našly v Egyptě. Když se tam koncem devatenáctého století roznesla zpráva, že staré papyry jsou zpeněžitelné, prohledávali Egypťané každou píď půdy, takže většina starých rukopisů se dostala na trh se starožitnostmi přes černý obchod a práce archeologických expedic se paradoxně soustředila na hledání místa nálezu, aby se objevené texty mohly zasadit do správné souvislosti. Tak se ukázalo, že papyry z Nag Hammádí byly patrně po několik století uchovány v jednom z prvních křesťanských klášterů. Řeholníci je dokonce svázali, i když obsah některých textů nemohli schvalovat. Psal jsem o tom v knížce Píseň o perle.
DOKRESLENÍ MAPY JEŽÍŠOVA UČENÍ
Tím jsme dospěli k počáteční otázce: Proč má Tomášovo evangelium takový význam? Předně proto, že některé výroky Ježíšovy se v něm dochovaly v podobě, která dokresluje biblický obraz jeho učení. Například 'Kdo je mi blízko, je blízko ohni, a kdo je ode mne vzdálen, je vzdálen od království' (logion 82). V Lukášově evangeliu a na jiném místě Tomášova evangelia (logion 10) najdeme podobný výrok: 'Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal!' (L 12,49). Oheň byl pokládán za prostředek očisty i soudu, kosmický požár (konflagrace) byl průvodním jevem proměny věků.
Protože Ježíšovo učení o království Božím bylo v novověku chápáno jako dovršení humanitních ideálů, byla známá věta z Lukášova evangelia vytlačena na okraj pozornosti. Paralelní výrok z Tomášova evangelia však nově připomenul, že evangelium není idealistická útěcha hraničící s iluzí, ale že k jeho vnitřní síle patří to, jak odhaluje všechny věci, které člověka zatěžují, všechno, co před absolutní pravdou Boží neobstojí, co shoří a co propadá smrti. Radostná stránka evangelia jakožto projevu Boží lásky nespočívá v tom, že by se splnila všechna lidská přání, ale že nad sobectvím a nelidským jednáním zvítězí Boží spravedlnost.
Člověk je tak konfrontován s Bohem jako svým protějškem a soudcem. Odpovídající praktický postoj naznačuje výrok (logion) 81: 'Kdo se stal bohatým, ať je králem, a kdo má moc, ať se jí zřekne.' Tomášovo evangelium v několika výrocích varuje před 'mamonem', před spoléháním na majetek, takže bohatství v tomto případě je zřejmě vnitřním bohatstvím - poznáním pravdy a vnitřním souhlasem s jejím obsahem. 'Kralovat' znamená v rámci Ježíšova kázání vstoupit do Božího království, kde nejsou vládnoucí a ovládaní, ale všichni uznávají řády Boží. To pochopitelně vede k odmítnutí násilí proti druhému člověku ('...kdo má moc, ať se jí zřekne').
Všechno to bylo v Ježíšově době spojeno s mytickou (apokalyptickou) představou kosmické proměny, a křesťané proto museli Ježíšovo vlastní poselství již od počátku domýšlet a interpretovat do nového, helénistického prostředí. Někteří Ježíšovo učení pochopili jako radikální odvrat od světa: 'Kdo poznal svět, našel mrtvolu...!' (logion 56). Při pohledu na současnou politiku by leckdo takovému výroku zatleskal, ale to není jeho smysl. Jde o výraz krajního odstupu od toho, co ve světě nemá budoucnost, ale rozhodně to neznamená, že by křesťan měl právo všechno kritizovat. Je to radikální verze výzvy tradované v jiném výroku (42): 'Buďte kolemjdoucími' - sledujte cíl, který je za horizontem současného života.
SPORNÉ RYSY TOMÁŠOVA EVANGELIA
Přece však je důsledný odklon od světa nebezpečný: je v rozporu s tím, co známe o Ježíšovi z ostatních pramenů, včetně toho, že se uměl radovat, účastnil se hostin a oslav a chválil krásu Božího světa, o němž nepochyboval, že je Božím stvořením. Malý vzorek téměř náhodně vybraných výroků z Tomášova evangelia tak naznačil dvojí: 1. Tomášovo evangelium zahrnuje mimo jiné i starou tradici o Ježíšovi, nezávislou na biblických evangeliích. 2. Tato tradice byla zapsána později, současné podoby nabyl řecký originál patrně až před polovinou druhého století a Ježíšovy výroky jsou tu (patrně v dobrém úmyslu) doplněny sentencemi a spekulacemi, které odpovídají gnostické spiritualizující morálce ('Kdy se nám ukážeš?' - 'Až... vezmete své šaty a položíte si je pod nohy jako docela malé děti...' - logion 37, které vyzývá k potlačení 'tělesné schránky'). To, že se v Tomášově evangeliu přesto udržela ježíšovská tradice, na kterou jsme narazili hned v prvním výroku, je svědectvím její váhy a jejího pevného místa v křesťanské katechezi.
PODOBENSTVÍ O NEMORÁLNÍCH LIDECH A PODSTATA EVANGELIA
Tajemně nám znějí Ježíšova 'nemorální podobenství', z nichž je nejznámější to o teroristovi (logion 98). Podle něho: 'Království Otce je podobné muži, který chtěl zabít mocného muže. Vytáhl ve svém domě meč a vrazil ho do stěny, aby poznal, zda jeho ruka je silná. Potom zabil mocného.' Nejde o návod, jde o analogii, obdobu. Tak jako terorista s vycvičenou rukou má náskok před nic netušícím 'mocným mužem', tak království Boží má náskok před všemi ostatními představami a mocnými vlivy. A protože za ním stojí Bůh, nikoli nějaký pomíjející terorista, je možné, abychom se o to víc na tuto perspektivu spolehli a byli v dobrém ještě důslednější, než byl terorista ve zlém.
To byla zřejmě logika Ježíšovy argumentace, s níž předkládal toto podobenství, stejně jako podobenství o správci, který vytuneloval majetek svého zaměstnavatele a získával si přátele pomocí úplatků (L 16,1-9): Když darebáci jsou tak vynalézaví, proč Ježíšovi žáci by neměli být vynalézaví v dobrém. Vědí přece, že poslední budoucnost je spjata s tím, co je učil Ježíš, je tedy na jejich straně.
Často sami křesťané žijí představou, že evangelium je jakási vyšší morálka, že je to příkaz k lásce. Tak tomu ale u Ježíše nebylo. První bylo ujištění (zaslíbení), že dobrá Boží vůle má budoucnost a je silnější, základnější perspektivou než všechno to, co motivuje intriky nepoctivých lidí. Nová morálka je důsledkem, je to racionální kalkulace s touto perspektivou, o níž mluvil Ježíš.
ŽÁNR TOMÁŠOVA EVANGELIA
Co je na Tomášově evangeliu nejzajímavější? Je to jeho žánr. Jde o sbírku 114 Ježíšových výroků. Sbírání Ježíšových slov začalo patrně již za jeho života v Palestině. Apoštol Pavel z takové sbírky citoval už v padesátých letech prvního století (např. o věrnosti v manželství v 1K 7,10). Autoři Matoušova a Lukášova evangelia převzali sbírku Ježíšových výroků označovanou dnes šifrou Q do svých knižně zpracovaných evangelií, Lukáš z jiné takové sbírky přejal navíc i soubor Ježíšových podobenství, podobně jako o několik let dříve zapracoval Marek do svého knižně vyjádřeného evangelia jinou sbírku Ježíšových podobenství. Tradice o Ježíšovi byly tedy nejdříve uchovávány jako sbírky jeho výroků a projevů. I další spisy z knihovny z Nag Hammádí jako Rozhovor se Spasitelem, Evangelium Egypťanů (II.), Filipovo evangelium, Kniha Tomáše atleta nebo Tajná kniha Janova jsou sbírkami Ježíšových výroků, někdy v rámci dialogu.
Podle všeho je to však jen Tomášovo evangelium, v němž je uchována část autentické Ježíšovy tradice. Pozdější texty jsou jen jejím nepřímým ohlasem, doplněným o nové prvky, jejichž vztah k Ježíšovi nelze doložit. Příčiny tohoto vývoje můžeme pozorovat již v Tomášově evangeliu. Výroky Ježíšovy jsou tu zaštítěny autoritou duchovně přítomného Krista. Jsou to slova do současného života a je pochopitelné, že ti, kdo je tradovali, chtěli mít Ježíšovy rady pro všechny situace. To, co se jim zdálo v určité situaci užitečné, pokládali v dobré vůli za slova Ježíšova. Z širšího hlediska církve i společnosti to tak užitečné být nemuselo. Jako druhotnou vrstvu tradice lze v Tomášově evangeliu identifikovat téměř polovinu výroků (logií).
Není proto divu, že se v církvi prosadil jiný žánr. Ten, k němuž patří biblická evangelia a který pro uchování ježíšovské tradice zvolil evangelista Marek. Je to žánr životopisu, který se soustřeďuje na rozhodující etapu Ježíšova života a je podán z hlediska velikonoční víry. To, že se čtenář (tehdy to byl posluchač předčítaného textu) spolu se slovy Ježíše dozvídá o jeho jednání, postojích a vztazích k lidem, brání nekontrolovanému rozvíjení tradice Ježíšových slov. Ježíš, který pomáhal nemocným, nemohl být doslova přesvědčen o tom, že svět je mrtvola.
Pozdější evangelisté zahrnuli i sbírku Q do rámce vytvořeného Markem. Začalo být zřejmé, že autentická slova Pána jsou slova pozemského Ježíše, která sice v pohledu velikonoční víry nabývají zvláštní autoritu jako sdělení od Boha, ale jsou uchovávaná pamětí a zápisy a konzervovaná zasazením do Ježíšova života. Tato výhoda je, pravda, vyvážena tím, že s minulostí spojená slova musejí být zpřítomňována dalšími texty (meta-texty) jako je osobní svědectví, kázání, výklad nebo meditace. Jejich autorita je skutečně odvozena z živého působení Ježíše dnes. Způsob uchování je však jejich ochranou před falzifikací, jejich zpětnou vazbou. Tak vznikla idea křesťanské části Bible - Nového zákona.
DVĚ POZNÁMKY NA ZÁVĚR
Netřeba dodávat, že v Tomášově evangeliu nejsou zahrnuta tajemství, která by Ježíš sdělil jen některým zasvěceným žákům. Hledat taková tajemství je sice obecný náboženský jev, ale k podstatě Ježíšova evangelia (radostné zprávy), které žádná utajovaná učení nezná, to nepatří.
Uvědomuji si, že jsem měl psát o koptských rukopisech a zůstal jsem prakticky jen u textů z Nag Hammádí. Upozorním tedy na významný objev Neznámého berlínského evangelia (tzv. Evangelium Spasitele) a na Crosby-Schoyenův rukopis Matoušova evangelia. To jsou mimořádně významné texty, které byly prezentovány teprve v posledních několika letech. Napíšu o nich snad jindy.
Petr Pokorný
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou