Nova je symbolem dřevního českého kapitalismu
Vydání: 2009/9 Různé tváře pouště, 24.2.2009, Autor: Jan Paulas
V minulých dnech oslavila naše největší komerční televize Nova 15 let své existence. Vedle bouchání špuntů šampaňského a přehrávání starých zábavných scének by nemělo chybět ani hlubší zamyšlení nad touto televizní stanici, nad jejím přínosem – v tom dobrém i špatném. O to jsme požádali mediálního analytika a publicistu Jiřího Zajíce.
Začněme místo gratulací z opačného konce. Možná si to dnes už málokdo pamatuje, ale tato televize vznikla vlastně tak trochu podvodem, nebo ne?
Vznikla způsobem typickým pro první polovinu 90. let, kdy naše společnost byla „léčena Klausem“ a hlas těch, kteří upozorňovali, že působení trhu bez dostatečné regulace (právní i morální) povede k nenapravitelným škodám, byl právě jen „hlasem volajících na poušti“. Osobně si nemyslím, že ze strany těch, kteří kolem Vladimíra Železného podávali projekt na TV Nova, šlo o záměrné klamání. Ale ve chvíli, kdy se ukázalo, že původní projekt je ekonomicky neudržitelný, výrazně „vypomohli“ politici (zvláště z ODS) a změnili pravidla tak, aby se TV Nova mohla stát „nejúspěšnější komerční televizí“.
Ať už si o jejím vzniku myslíme cokoli, v českém prostředí představuje TV Nova určitý fenomén. Čím si vysvětlujete její úspěšnost v honbě za divákem? Co uměla nabídnout na rozdíl od konkurence?
Úspěšnost TV Nova byla založena na třech pilířích, jež souvisely s neúspěchem České televize. Předně to byly dobře volené zahraniční nákupy filmů, které pro Novu zajišťoval od počátku Petr Sládeček, kterého Železný přetáhl z České televize (a s ním pochopitelně i jeho nenahraditelné kontakty a know how). Dále to bylo atraktivně dělané zpravodajství, v němž nedominovala „krev“, ale divácky přitažliví moderátoři a reportéři vesměs rovněž přetažení z ČT – příkladně Martin Severa či Martina Kociánová. A konečně to byla nová vlna českých zábavních pořadů postavených na lidech, jako Jiří Lábus, Oldřich Kaiser, Martin Dejdar, Petr Novotný, Ivan Mládek, Karel Šíp či Marek Eben – které ČT nedokázala buď zaplatit, nebo jim nabídnout přiměřené pořady. V posledních letech pak k tomu přistoupily původní české seriály.
Patří k tomu i to, že bývalý ředitel Novy pan Železný uměl televizní diváky přesvědčit, že tím správným ukazatelem úspěšnosti a kvality jsou tzv. koláče sledovanosti? O čem vůbec vypovídají?
„Koláče“ – to je v celé záležitosti jen takový malý ornament. Pro jistotu však upozorňuji, že data o sledovanosti jsou dost přesným vyjádřením reality. Stručně řečeno, vypovídají o tom, že lidi u nás (ale skoro všude na Západě) chtějí od televize hlavně zábavu, samozřejmě nejlépe se známými českými herci. Odtud taková obliba českých televizních seriálů. V nich si diváci „odžívají“ svůj vysněný život – tolik jiný ve srovnání s tím jejich „nudným“. Daleko významnější bylo, že se Vladimíru Železnému dařilo diváky skrze jeho pořad Volejte řediteli „vyučovat“, jak fungují média a vůbec celá „demokracie“.
Proč podle vás patří dlouhodobě k nejsledovanějším pořadům na TV Nova její večerní zprávy? Když se s nimi nedávno chtěla „popasovat“ komerční Prima, se zlou se potázala. Co je na „nováckých“ zprávách tak přitažlivého?
Část z toho jsem už řekl: Jsou to divácky přitažliví moderátoři. Taková Lucie Borhyová (mimochodem absolventka církevní VOŠP) je pokládána médii i mnohými diváky skoro za ideál ženy. Dále se Nova úspěšně staví do pozice, že ví o „obyčejných lidech“, pamatuje na ně a hájí jejich zájmy vůči „těm nahoře“. Oproti tomu jsou Události na ČT hrozně kožené a neosobní. Zprávy na Primě pak pořád působí jako 2. liga. Výzkumy, které jsme si jako Rada ČT nechali udělat v letech 1997 a 1999 (jelikož nás dominance zpravodajství Novy velice mrzela), dávaly jasný výsledek: lidé se chtějí i u zpravodajství především bavit. A to Nova opravdu umí dobře. Co se týče pravdivosti – tam čeští diváci houfně věří (kolem 80 % české populace), že je Nova informuje objektivně. Těm, kteří rádi používají rčení „víra tvá tě uzdravila“, musím říci, že v tomto případě to určitě neplatí, že se tady jedná o „opovážlivé spoléhání“. Jako analytik RRTV jsem provinění Televizních novin vůči pravdě řešil každou chvíli. Jen výjimečně se přitom jedná o záměr. Rozhodující roli tu hraje časový pres, nevzdělanost, snaha po atraktivitě a neprofesionalita.
Je dnešní TV Nova jiná než za časů Vladimíra Železného? Posunula se někam? Pozorujete u ní nějaký trend?
Musím předeslat, že v posledních letech se dění v Nově a okolo Novy nevěnuji tak intenzivně jako dříve (coby člen Rady ČT), kdy to byla moje profesionální povinnost. Největší změnu vidím v tom, že právě ztratila tvář Vladimíra Železného – tedy muže, který skutečně geniálně rozuměl „duši obyčejného českého diváka“ a uměl s tím skvěle pracovat. Za éry Vladimíra Železného by se jistě nemohl Nově stát takový kolaps, jaký se jí povedl s nasazením reality show Big Brother (nejen že to bylo ubohé, ale navíc i divácky neúspěšné). V současné době prakticky bezkonkurenčně divácké sledovanosti vládnou Televizní noviny (sledovanost kolem 30 % dospělé populace – tj. cca 2,5 milionů diváků), seriál Ordinace v růžové zahradě je na 20 % a pak už je všechno pod tím. Například letošní Silvestr na Nově se vůbec neumístil mezi dvaceti nejsledovanějšími „nováckými“ pořady toho týdne. Na druhé straně nepozoruji, že by Nova dnes jasně stranila nějakému politickému subjektu, zatímco ve „zlaté éře“ 1995 – 2002 byla přilnavost Novy ke skupině Václava Klause jasná.
Kdybyste měl těch patnáct let Novy ve zkratce zhodnotit. Co pokládáte za její kladný přínos a naopak v čem vidíte její neblahé dědictví?
Co Nova uměla a ještě občas umí – tedy bavit lidi – jsem už říkal. Občas dělá i slušnou investigaci (Na vlastní oči, Občanské judo) – občas ale zrovna tady značně ubližuje. Já jsem se na Novu vždycky díval především z hlediska člověka, jenž má zájem o děti a mladé lidi, o jejich výchovu a šanci na dobrý dospělý duchovní život. A zde je destruktivní působení této komerční televize strašlivé a jeho následky s sebou poneseme ještě desetiletí. Především ona učila naše děti a mladé lidi, že být „mladý, krásný a bohatý“ je ten nejvyšší životní ideál, kvůli němuž je všechno dovoleno. Dodnes ovšem doplácíme i na další důsledky působení Novy: ekonomická i politická nesamostatnost veřejnoprávních médií u nás a korupce práva, které ustupuje tlakům mediálně, politicky a ekonomicky propojených „lobby“. Odstartovalo se to právě tím, čím jsme začali: Když Nova porušovala zákon, poslanci změnili zákon, aby jednání Novy bylo nadále „podle zákona“.
Překvapila vás někdy TV Nova za těch patnáct let i příjemně? (ať už pořadem či postojem k něčemu)
To musím hodně vzpomínat. Na Novu se jako divák dívám pouze na sportovní přenosy, které navíc teď už většinou běží na Galaxii sport (což je sesterská sportovní stanice TV Nova). Jinak se s produkcí TV Nova setkávám téměř výlučně jako analytik. Tam jsem v několika málo případech (Občanské judo, Na vlastní oči) zaznamenal slušně provedenou investigaci. Jako instituce je pro mě TV Nova pořád hlavně symbolem dřevního českého kapitalismu 1. poloviny 90. let. Bohužel.
