Noc kostelů: Co nás přivedlo? Atmosféra i vzpomínky
Vydání: 2017/24 Večer, který pomáhá překonat bariéry, 13.6.2017
Noc kostelů nabízí chrámový prostor především lidem, kteří by sem jinak jen těžko přišli. A co je k tomu vedlo nyní?
Kardinál Dominik Duka a P. Tomáš Roule při debatě na zakotveném kostele. Snímek Aleš Masner
Do ostravského kostela Neposkvrněného početí Panny Marie v Přívoze přivedla paní Hanu vzpomínka. „Do kostela běžně nechodím. Poprvé jsem tady byla, když jsme zde v tomto roce pohřbívali moji maminku,“ svěřuje se paní Hana doprovázená dvěma náctiletými neteřemi. „Vzala jsem holky, aby to tady viděly. Nalákala jsem je na výstup na věž,“ směje se a otáčí se směrem k slečnám, které se zde evidentně necítí úplně doma. „Že to tu vůbec není smutný, holky?“ Ty se nejistě usmějí a kývají, že se jim zdejší atmosféra líbí. Tu určitě dokresluje živá skupina dětí s míčem, které sem přivedly sestry Matky Terezy, aby zahrály pro návštěvníky evangelizační divadlo Podobenství o kříži. Na věž se nakonec slečny nedostaly, zájem byl příliš velký. Když je ale paní Hana posadila do tramvaje, tak se ještě vrátila, aby si vychutnala atmosféru novogoticko-novorománského chrámu a v klidu zavzpomínala na maminku.
Kvůli ztišení a rozjímání se na Noc kostelů vypravila paní Zdeňka, která si na páteční večer naplánovala návštěvu hned několik otevřených chrámů v Kroměříži. „Jsem moc ráda, že se tahle akce koná. Bez tohoto pozvání bych se sem sama asi jen tak nevypravila,“ svěřuje se a pokračuje: „Atmosféra kostelů mě přitom přitahuje, cítím v nich silnou a pozitivní energii, která mě nabíjí.“ Od častější návštěvy ji prý odrazuje obava, že nezapadne do společenství věřících. „Je škoda, že kostely nebývají otevřené pro veřejnost častěji,“ dodává paní Zdeňka.
Skupinka šesti přátel v plzeňské katedrále sv. Bartoloměje se shodla: „Scházíme se tu už několik let při komentovaných prohlídkách architekta Jana Soukupa a pokaždé se dozvíme o této stavbě, která je symbolem města Plzně, něco nového. Pak zajdeme na společné posezení u piva. A před Vánoci jsme se sem vydali i na adventní varhanní půlhodinky, což by nás předtím asi vůbec nenapadlo.“ Podobně hovoří i paní Jana Krátká při odchodu z kostela sv. Jana Nepomuckého v Plzni na Chodském náměstí: „Atmosféru kostela si pamatuji z dětství jako něco velmi uklidňujícího a milého, ale nebýt této příležitosti, asi bych se neodvážila sem vstoupit.“
V centru Prahy lákala atmosféra Noci kostelů i cizince. Kromě češtiny bylo v chrámech slyšet mnoho různých jazyků. „Přišla jsem se podívat na krásu tohoto kostela – Pražského Jezulátka. Je to opravdu duchovní místo,“ popisuje lámanou češtinou Maria z Ruska, která se vydala i do několika dalších chrámů poblíž Staroměstského a Václavského náměstí.
(jap, gra, tok, alo)
Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články
