Nic se neboj, Abrame...

Vydání: 2004/11 Konec světa, 6.9.2004, Autor: Daniel Herman

KOMENTÁŘ DANIELA HERMANA

Izrael je jedinou zemí na světě, kde Bible může být turistickým průvodcem. Tato slova jsem slyšel z úst izraelského premiéra Ariela Šarona během konference věnované turistickým a poutním cestám do Svaté země, které jsem se nedávno zúčastnil v Jeruzalémě. Tato formulace výstižně charakterizuje úlohu, jíž země, která nese přízvisko Svatá či Zaslíbená, hraje v dějinách i v současnosti světa.

Euroatlantická civilizace má své kořeny zapuštěné právě zde, v zemi, v níž se setkávají i střetávají vzájemně příbuzné, avšak ve svých důsledcích přesto odlišné duchovně-civilizační proudy tří významných kultur: židovské, a z ní vyrůstající křesťanské a islámské. Všechny odvozují svůj původ od biblické postavy starozákonního Abrahama, který vyšel ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou mu Hospodin ukázal a zaslíbil jeho potomstvu.

Pravděpodobně bychom na světě jen obtížně hledali nějaký morální či etický kodex, který by nerezonoval s prastarým Desaterem, jež Hospodin prostřednictvím Mojžíše a synů Izraele sdělil lidstvu. Jsou v něm shrnuty základní zásady a principy, bez jejichž respektování se život stává těžkým a komplikovaným.

V zemi, která se stala i pozemskou vlastí Ježíšovou, je bohužel až příliš často porušováno přikázání "Nezabiješ". I katolická morálka učí, že oprávněná obrana je závažnou povinností toho, kdo má odpovědnost za život druhého nebo za obecné blaho. Když Kristus připomíná páté přikázání, požaduje pokoj srdce a pranýřuje nemravnost vražedného hněvu a zášti.

S konkrétními plody takovéhoto vražedného hněvu a zášti jsem se setkal, když jsem se v neděli 22. února stal téměř bezprostředním svědkem sebevražedného teroristického útoku palestinského atentátníka, který v autobuse na frekventované křižovatce západního Jeruzaléma připravil o život osm lidí a zranil šedesát dalších osob.

Na základě své vlastní zkušenosti proto nemohu přijmout argumenty, které zpochybňují právo Izraele na obranu života a zdraví vlastních občanů i zahraničních hostů a poutníků po stopách dějin spásy. Jsem přesvědčen, že v zájmu spravedlnosti je třeba, místo upírání práva na obranu, odmítnout nemravné činy vražedného hněvu a zášti. Je to společná odpovědnost všech dědiců abrahamovského odkazu. Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 11. – 17. srpna 2020

U sloupu Panny Marie

O slavnosti Nanebevzetí Panny Marie požehná kardinál Dominik Duka znovuvztyčený Mariánský sloup na pražském Staroměstském náměstí. Navrácená vertikála proměňuje…

celý článek


Sto let od zázraku na Visle

Polsko si v těchto dnech připomíná významnou událost své novodobé historie. Před sto lety odvrátilo nebezpečí, že po krátké době samostatné existence bude znovu vymazáno…

celý článek


Vidět les jako obraz života

Biskup Martin David, který je od června letošního roku apoštolským administrátorem ostravsko-opavské diecéze, slaví v těchto dnech padesáté narozeniny (viz KT 32/2020).…

celý článek


Na cestě s Marií

Často mluvíme o „životní pouti“. Kam vede? No přece domů. Abychom nebloudili, je dobré čas od času vykonat pouť, která pomůže správně nasměrovat naši životní…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay