Vydání: 2014/47 Kardinál Parolin oslavil s Čechy svobodu, 18.11.2014, Autor: Jiří Zajíc
Dvacáté páté výročí Sametové revoluce přineslo množství komentářů a reflexí, osobních vzpomínek i různých průzkumů. Dominantní hodnotou, která se v nich skloňuje, je svoboda. I ti, kteří jsou z polistopadového vývoje zklamáni, uznávají, že svoboda je jednoznačným kladem listopadu 1989. Ze situace sovětského protektorátu jsme vstoupili – obrazně řečeno – do bran „svobodné demokratické Evropy“. Všudypřítomný dohled totalitního režimu byl vystřídán prostorem svobody, kde měl každý možnost uplatnit, co skutečně dovede a chce. Tedy aspoň v představách tehdejší většiny.
Málokdo u nás tenkrát četl encykliku Jana Pavla II. Centesimus annus, napsanou hned v květnu 1991 – v ní tehdejší pontifik důrazně upozorňoval na vážná rizika, která pro svobodu přináší kapitalismus naší doby. Papež tehdy pokládal za potřebné zcela otevřeně říci: „Jak dokazuje historie, demokracie bez hodnot se snadno mění v otevřenou nebo skrytou totalitu.“ Nejúčinnějším nástrojem této nové totality je nezaměstnanost. Jak opakovaně zdůrazňuje papež František, důstojnost člověka, který nemůže zajišťovat život svůj a své rodiny svou prací, je tvrdě pošlapávána. Přitom se u nás – bohužel bez odporu katolické církve – velice snadno prosadila neoliberální dogmata o nezbytnosti nezaměstnanosti pro fungování tržního systému a o tom, že pokud je někdo nezaměstnaný, je v takové situaci vlastní vinou: buď je neschopný, nebo pracovat nechce.
Je tedy jen dobře, že nyní česká Iustitia et pax vydává prohlášení o nezaměstnanosti mladých lidí. Poukazuje v něm na devastující dopad takového stavu: ve věku 19 až 35 let je to u nás skoro čtvrt milionu lidí. V situaci, kdy na jedno volné místo připadá průměrně sedmnáct nezaměstnaných a v některých regionech až 40, je arogantní a cynické vytýkat nezaměstnaným, že nechtějí pracovat a jsou na tom tak vlastní vinou. Kromě důrazného odmítnutí neoliberálních dogmat musí však křesťané osvědčit větší nápaditost, jak lidem, kteří se ocitli mezi nezaměstnanými, pomáhat. I na to prohlášení pamatuje a přináší konkrétní návrhy. Kde se objeví první příklady dobré praxe?
(Zmíněný dokument Iustitia et pax najdete na
zde)