26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Netěšit se na miminko není hřích

29. 10. 2014

|
Tisk
|

Když se žena dozví o nechtěném těhotenství, bývá vystavena velkému časovému a emočnímu stresu: „Musí co nejrychleji přehodnotit situaci, a to na poměrně dlouhou dobu. Zároveň ví, že musí zpracovat negativní emoce, aby od ní dítě nedostávalo informaci, že je nechtěné,“ říká morální teolog Jaroslav Lorman.

Vydání: 2014/44 Na Dušičky se připravují kněží i řidiči, 29.10.2014, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma

Teolog se s takovými případy potkává často – a koneckonců i jeho vlastní čtvrté dítě jej takto „překvapilo“. Potvrzuje, že v situaci, kdy už je žena připravená vstoupit do jiného světa než jen mezi plíny, nočníky a dětská hřiště, a najednou znovu otěhotní, může prožívat naprosto autentický vnitřní boj. „Je to pro ni obrovský škrt přes rozpočet. Může mít pocit, že už na to nemá sílu. Řada rodin je na tom špatně ekonomicky nebo s bydlením,“ konstatuje Jaroslav Lorman.
Nic jako povinná radost podle něj přitom neexistuje. „Ve chvíli, kdy žena začne považovat negativní emoce za chybu a začne cítit vinu, věc se jen víc zkomplikuje,“ upozorňuje teolog. „Cesta vede přes otevřenost a hledání řešení,“ radí. Důležitou roli hraje partner a záleží, zda ženě pomůže situaci unést, nebo dává najevo, že dítě nechce přijmout, a partnerku tak vystaví ještě většímu tlaku.
Také P. Ladislav Nosek SJ potvrzuje, že nemáme přímou kontrolu nad emocemi, tudíž se nejedná o mravní zlo. „Těhotenství, porod a péče o dítě jsou úžasné, ale také velmi náročné záležitosti a žádná žena nemusí cítit vinu za nechuť či obavy s nimi spojené. Máme však kontrolu nad postoji, s nimiž jsou ty či ony emoce spjaty,“ říká kněz. Přirozený strach je podle něj třeba odlišit od nepřátelského postoje vůči počatému dítěti. Pomáhá uvědomit si, že se nejedná o „to“, ale o „něj“, nebo „ni“.
Mohl to Bůh dopustit?!
„Je obecně známo, že i tam, kde je – navzdory stanovisku církve – používána umělá antikoncepce, může dítě být počato. Přirozené plánování rodičovství stoprocentní úspěšnost také neslibuje, a dokonce ji ani principielně mít nechce. Samozřejmě můžeme doufat, že Pán Bůh bude fungovat ‚antikoncepčně‘, a v řadě případů se naše přání jistě vyplní. Ale Pán a Dárce života má takříkajíc svoji hlavu, a je tudíž pošetilé být překvapen, když nás v tomto směru ‚zklame‘,“ podotýká P. Ladislav Nosek.
„Co když na rozdíl od nás velmi dobře ví, že bychom to zvládli, zvláště s jeho pomocí? Co když momentálně špatně odhadujeme míru, v níž nám budou už za poměrně krátký čas ku pomoci starší děti nebo ‚zčistajasna‘ se objevivší dobrodinci, anebo netušíme, že za půl roku partner ‚úplně náhodou‘ dostane lépe placené zaměstnání? Co když pár změn v hospodaření bude stačit, aby se vše finančně zvládlo? Kdyby se svatí pouštěli vždy jen do toho, na co si mysleli, že mají síly nebo prostředky, svatými – ve smyslu heroického stupně ctností a nadprůměrné duchovní plodnosti – by se nikdy nestali. Co když jednou bude ono dítě velkou a těžko nahraditelnou radostí a pomocí pro nás či pro někoho jiného a naše současné ‚ztráty‘ bohatě vynahradí – jak ukazuje celá řada konkrétních případů?“ vypočítává otázky kněz.
Je zkrátka rozdíl mezi těžkým a nezvládnutelným. Když už se „to“ stalo, není konstruktivní přemýšlet, „jak to Pán Bůh mohl dopustit“, nýbrž co dělat, aby se situace zvládla. Jestliže Bůh těhotenství „dopustí“, není to schválnost nebo omyl, nýbrž mnohem spíše kompliment či výzva – třeba k ještě těsnější spolupráci s ním a většímu osvobození od vlastních plánů a strachů.
Plánujeme poctivě
Je také otázkou, nakolik pár argumenty „proti“ řešil předtím, než se nečekané otěhotnění prokázalo. Druhý vatikánský koncil vybízí, aby se na plánování dětí domlouvali muž a žena společně a s ohledem na dobro rodiny. „Na jedné straně je ochrana dětí, nenarozeného života, na druhé dobro manželství. To jsou dvě základní hodnoty. A je potřeba odmítnout vše, co by vedlo k zabití nevinného života, ale také vše, co by ohrožovalo dobro manželského páru,“ vysvětluje Jaroslav Lorman. Proto církev trvá na tom, že manželé musejí hledat společně odpověď na otázku, jak se vyhýbat nechtěnému těhotenství. Řešení může vést i přes prověření cyklu ženy a jejího hormonálního vybavení.
Nechat se přesáhnout Bohem
P. Nosek podtrhuje, že je jistý rozdíl mezi postojem ženy, která nechce další dítě, protože „jedno je až až“, a matky, která už má děti čtyři, páté v podobě líného nebo nezodpovědného manžela, a navrch zdravotní problémy.
„Také záleží na tom, co znamená ono ‚nechci‘. Nechce se mi do toho, ale když to přijde, přijmu to? Ráda bych, ale za stávajících okolností doufám, že to nepřijde? Anebo vážné objektivní těžkosti nemám, ale i tak další dítě v žádném případě nechci a udělám cokoliv, aby tu nebylo, samozřejmě vyjma zdrženlivosti?!“ vybízí kněz k zamyšlení.
Rozhodnutí nemít další dítě může být motivované tím, že si to „nedovedeme představit“, může však být projevem zralosti, kdy žena dobře ví, jaké jsou její možnosti, na co má sílu. „Pokud motivy nejsou vedené úzkoprsostí, sobectvím, je tu ke konečnému zvážení ještě jeden ohled: zda se umíme nechat přesáhnout Bohem, počítat s tím, že mě může postavit před překvapení, jež může připadat nesmírně obtížné, odlišné od našich představ,“ připomíná Jaroslav Lorman. „Pak si dovedu představit odpovědný postoj ženy, která řekne, že už další dítě nechce, shodli se na tom s manželem, modlili se za to, ale kdyby se stalo a otěhotněli by, dítě přijmou.“ Takový postoj pak může být z křesťanského hlediska otevřený a odpovědný zároveň.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou