Nesmím chodit s klukem
Vydání: 2004/16 Nemůžeme mít děti, 3.9.2004, Autor: Max Kašparů
Přísnost, nebo strach rodičů?Mám velmi přísné rodiče, kteří mě hlídají prakticky na každém kroku. Je mi sedmnáct let a všechny moje kamarádky chodí s klukem, do kina, na zábavy nebo diskotéky. Já nesmím. S mým přítelem se máme moc rádi, ale můžeme se vidět jen na společenství nebo potají. Vyrazit si s ním do klubu nebo někam na večeři nemůžu. Ráda bych ho rodičům představila, třeba by mi to pak dovolili, ale bojím se, že by mi s ním zakázali chodit. Nejhorší na tom je, že se nám na "spolču" začínají trochu smát, protože vidí, že se máme rádi, ale přiznat to kvůli rodičům nemůžeme.
P. K., Brněnsko
Problém tvůj a tvého přítele, respektive tvůj s tvými rodiči, má složitější a propletenější kořeny. Z tvé otázky toho mnoho v odpovědi „neuvařím“, protože do celého problému vidím jen malou skulinkou.
Bylo by správné, aby rodiče uznali, když je ti už sedmnáct, že nemusíš být doma v šest hodin večer - Večerníček, pomodlit a spát. Mohli by vzít na vědomí i to, že máš kluka, který je tvému srdci o něco blíže než jiní z tvých přátel, a že by bylo i vhodné, aby poznali například tvůj vkus.
Z tvé otázky však není zcela jasné, proč se rodiče chovají tak, jak popisuješ. Všechno vyznívá spíše v jejich neprospěch. Možná by mohli ke tvé otázce dodat, že tvůj školní prospěch není vůbec dobrý, že věnuješ více času všemu možnému (i svému příteli) než základním povinnostem doma a ve škole, že se ti blíží maturita, a ty máš zájmy zcela jiné než studijní.
Pokud trvají na plnění povinností a ty tuto jejich vlastnost označuješ jako přísnost, není to objektivní. Pokud se k tobě chovají jako k malému dítěti, není to z jejich strany správné. V dnešní době se ovšem ozývá více hlasů pro práva než pro povinnosti a mají-li rodiče vytříbený cit pro spravedlnost, chtějí u tebe vidět i plnění oné druhé poloviny. Nevím také, zda už s tebou nebo s někým z tvého okolí nemají špatnou zkušenost z oblasti tzv. „chození“, a nebylo by potom divu, že mají o svoji dceru strach.
Pokud se díváš kolem sebe a užíváš označení „všechny holky“, tak k tomu dodám, že to ještě není žádný důvod, abys dělala také všechno, co dělají všechny, protože takové přizpůsobování se druhým, „aby se o tobě neřeklo“, nic pozitivního žádnému člověku nedává. A to platí i v pozdní dospělosti.
Máš-li pocit, že rodiče (ač jsou jistě jinak hodní a obětaví) jsou příliš úzkostliví, a k tomu vám vrstevníci ve společenství v tomto problému nerozumějí, hledejte někoho mezi dospělými, kdo vás bude mít rád, komu vy sami budete důvěřovat a s kým si o svých těžkostech budete moci otevřeně pohovořit. Otevřenost je v těchto věcech důležitá.
Vím, že každý věk má svoje trápení. K tvému věku patří nepochopení okolí, jak to sama i tvůj přítel poznáváte. Přesto to nesmí být důvod, abys své rodiče nebo kamarády přestala mít ráda. Myslím si, že jejich neporozumění také nevychází z nelásky vůči tobě, ale z jejich pohledu, jejich zkušeností, jejich obav.
Ve prospěch vaší dvojice může hrát i čas. V něm máte šanci dokázat, že vaše přátelství má svoji hodnotu a obavy těch druhých byly zbytečné. Buďte oba trpěliví.
MAX KAŠPARŮ, psychiatr a trvalý jáhen
Bylo by správné, aby rodiče uznali, že v 17 letech jejich potomek nemusí být doma v šest hodin večer. Mohli by vzít na vědomí i to, že si hledá životního partnera.
Sdílet článek na:
