Není možné být katolíky i sektáři
Vydání: 2016/45 Papež František ve Švédsku, 1.11.2016
„Od konfliktu ke společenství – společně v naději,“ zní motto 17. mezinárodní cesty papeže Františka, která jej začátkem tohoto týdne zavedla do Švédska.
Ve starobylém Lundu, srdci švédského křesťanství, vykonal papež František v pondělí zdvořilostní návštěvu švédského královského páru. S nimi se pak vydal do zdejší románské katedrály na ekumenickou bohoslužbu. Týž den ho čekala ještě ekumenická slavnost ve sportovní hale v Malmö a setkání s luterskými delegacemi z celého světa. Další den, při liturgické slavnosti Všech svatých, měl papež podle programu sloužit mši sv. se zdejší katolickou komunitou rovněž v aréně v Malmö. Katolíci tvoří asi procento obyvatel, většina se hlásí k luterství, pět procent k islámu. Papež přijíždí při příležitosti 500. výročí reformace, aby se modlil za jednotu. Snímek ČTK
Především si zde Svatý otec hodlá spolu s Luterskou světovou federací připomenout 500. výročí reformace. „Všechny vás prosím: modlete se, aby se tato cesta stala novou etapou bratrské pouti k plnému společenství,“ vyzval papež František na 40 tisíc poutníků minulou neděli ve Vatikánu po modlitbě Anděl Páně a nenechal nikoho na pochybách, že mu jde o obnovení jednoty s reformačními církvemi. A to i navzdory odlišným názorům, které momentálně tento proces brzdí.
„Mluvit, modlit se, společně pracovat a snažit se pochopit ekumenismus krve“ – to vidí jako aktuální zadání pro katolíky a luterány Petrův nástupce a tyto své karty vyložil i v rozhovoru, který s ním vedli v souvislosti s cestou do Lundu a Malmö švédský jezuita P. Ulf Jonsson a jeho italský řeholní bratr P. Antonio Spadaro. „Není možné být katolíky a sektáři zároveň. Musíme usilovat být s druhými,“ zdůraznil Petrův nástupce. „Přiblížit se – mé očekávání se dá vystihnout tímto jedním slovem. Více se přiblížit bratřím a sestrám, kteří žijí ve Švédsku,“ vysvětluje František.
Na otázku, v čem se může katolická církev obohatit v kontaktu s luterskou tradicí, papež vyzdvihl pojetí reformy církve jako trvalého procesu a také Lutherovo úsilí dát lidem do rukou Boží slovo. Zároveň ale přiznal, že „kvůli rozdílným schopnostem chápat různé teologické otázky“ to není snadné. Doporučuje proto zaměřit se na společnou modlitbu a skutky milosrdenství, na společnou, a nikoli sektářskou práci. Výslovně přitom zavrhl proselytismus, tj. přetahování jednotlivců z církve do církve, které označil dokonce za hříšné jednání. A s trochou nadsázky dodal: „Co se jednoty týče, kdo se v ní nikdy nemýlí, je ďábel – křesťané jsou pronásledováni a zabíjeni, protože jsou křesťané, nikoliv protože jsou luteráni, kalvinisté, anglikáni, katolíci nebo pravoslavní. Tomuto ekumenismu krve se máme učit rozumět,“ říká František.
(mtz,ravat)
Sekce: Zpravodajství, Zahraniční, Články
