Není důležitá forma, ale být spolu

Vydání: 2020/40 Starost o zemi svatého Václava, 29.9.2020, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma 40

MARKÉTA A VLADIMÍR KORONTHÁLYOVI jsou spolu už 45 let. Na snímcích v rodinném albu se usmívají nad řádkou jedenácti vnoučat, dcery a dvou synů. A přestože mají za sebou dlouhou a bohatou manželskou historii, jejich společná modlitba je podle jejich slov stále neuzavřený a dynamický proces.


Když se nedaří přednášet přímluvy při modlitbě v manželském páru, může takový prostor vzniknout ve společenství manželů. Snímek autor

Proč je manželská modlitba tak důležitá?

Vladimír (V): Tvoříme jednotu, Bůh nás spojil, takže bychom měli umět stát před Hospodinem také společně.

Markéta (M): Dlouho nám ovšem trvalo, než jsme přišli na to, že ač jsme před Bohem spojeni, jsme pořád dvě individuality. Při Manželských setkáních jsme pak porozuměli i rozdílům mezi mužem a ženou v komunikaci, v pocitech, ve vyjadřování.

V: Mám příměr: před Bohem vlastně stojíme jako člověk, který má pravou a levou ruku. Je sice jeden, ale každá ta ruka je úplně jiná.

M: Trvalo nám, než jsme přijali, že ten druhý se může modlit jinak, než si představuji, vyjadřovat jiné věci, než co bych třeba chtěla já.

V: Někdy je také dobré, když neví pravice, co dělá levice. Jsou věci, které opravdu nemá smysl ventilovat v krátké modlitbě před tím druhým. Nejde to říct v krátkosti, aby to druhý pochopil a třeba ho to nezranilo, zatímco Bůh do našeho srdce vidí. Takže něco mu svěřujeme společně a něco každý sám.

Jak se vám dařilo vtělit modlitbu do manželského života?

V: Těžko! (smích)

M: Zápolili jsme s časem, zvlášť když byly děti malé. Tehdy jsme se modlili aspoň s nimi.

V: Záleží také, jak se kdo modlí – snazší je to třeba s růžencem nebo breviářem. Jenže obojí mi svého času nevyhovovalo. Takže pokud jsme měli a máme každý jiný formální přístup k modlitbě, je těžké se spojit. Jako jediný způsob a průsečík se nám ukázala improvizovaná modlitba: chvály a prosby. Ale tam nastává zmíněné riziko vlamování se do intimity toho druhého.

Jak tomu mám rozumět?

V: Stejně jako máme intimitu mezi sebou, má každý z nás intimitu s Hospodinem. A ta je také odlišná, oba ji prožíváme jinak. Nemluvě o dalším velkém úskalí, které představuje „vychovávání modlitbou“. Například když se snažím tomu druhému říci, jak by měl jednat, nebo ho tlačím, zač má děkovat.

M: Já bych to nazvala „návodná“ modlitba.

V: Třeba i prosté: „Děkujeme Ti, Bože…“! Co já vím, zda moje žena například jistou událost vidí jako dobro, za které je třeba děkovat, a že za to děkovat chce. Dlouho jsme s tím válčili a dospěli k tomu, že musíme hovořit v první osobě jednotného čísla. Takže děkuji sám za sebe, a pokud se chce Markéta připojit, může. Když chce, přidá své: amen, prosím, děkuji.

Stát před Bohem, jaký jsem, je lehčí, než stát takto před manželem-manželkou. Při modlitbě člověk přeci jen hodně odhaluje své nitro...

V: Úplně nejintimnější vztah k Bohu se projevuje při svaté zpovědi. To na sebe říkáme věci, které bychom nejraději nepřiznali. A najednou při té modlitbě chci Bohu něco říci, ale musím přitom brát ohled na to, že se s manželkou přeci nezpovídáme společně. Některé věci si tak musím nechat pro sebe a nezatížit se přitom pocitem, že před Hospodinem něco hraju.

M: Předstupuji-li před Boha se svými niternými tématy a problémy, je to velice citlivé i ve vztahu k partnerovi. Pokud mě nepochopí nebo pochopí jinak – třeba to vztáhne na sebe – vznikají zranění. Člověk je v tomto ohledu ještě zranitelnější než třeba ve své tělesnosti, v sexualitě, protože vystupuje před tím druhým třeba s něčím neskutečně intimním. Stejně jako v sexu musíme vnímat, co partner chce nebo nechce, i tady musím vycítit, jak a s čím se svěřuje, a nezranit třeba svou reakcí.

S čím a od čeho začít, když se manželům společná modlitba nedaří?

V: Třeba my jsme se nakonec rozhodli, že když nám zrovna nejde společně k Hospodinu mluvit, necháme jeho, aby hovořil k nám. Nejdříve jsme četli Bibli na pokračování, pak znovu Žalmy a nyní postupně liturgická čtení dne. Za těch 45 let manželství jsme ale vystřídali více forem modlitby.

M: Pořád hledáme a nemůžeme říct, že jsme už zakotvili a známe ten správný recept. V manželské modlitbě ale asi není důležitá forma, důležitější je být při tom spolu před Hospodinem. Ať už je to na procházce, nebo doma večer.

V: A silně přitom důvěřovat, že Bůh si s tou naší modlitbou poradí.

JIŘÍ MACHÁNĚ

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 48 23. – 29. listopadu 2021

Papež žehnal základní kameny k výročí Mendela

Při soukromé audienci v ranních hodinách 17. listopadu, kdy Česko slavilo Den boje za svobodu a demokracii, požehnal papež František tři základní kameny, které budou součástí…

celý článek


Očkujte se, vybízí arcibiskup

K apelům papeže Františka i biskupů mnoha zemí světa, aby se lidé nechali očkovat proti covidu, se připojil předseda ČBK, arcibiskup Jan Graubner.

celý článek


Sladká a tichá adventní zastavení

Mnoho rodičů v těchto dnech vybírá svým dětem adventní kalendář. Volí mezi čokoládou, vánočními příběhy, každodenním tvořením nebo listem dobrých skutků.

celý článek


DARUJTE Katolický týdeník

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Předplatným KT můžete udělat radost, povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay