Nenarodily se nám, ale jsou naše

Vydání: 2015/24 Papež jako posel míru v Sarajevu, 9.6.2015, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

Jste už nějakou dobu svoji, a vytoužené miminko stále nepřichází. A tak se rozhodnete dítě adoptovat – jako zhruba pět stovek jiných párů ročně.
 
Nevadí, že je zplodil a porodil někdo jiný. Důležité je, že ho přijímáme s láskou – takové, jaké je. Ilustrační snímek Miroslav Čačík
 
Rozhodnutí poskytnout domov opuštěnému dítku je však jen úplným začátkem celého dlouhého procesu. Před budoucími adoptivními rodiči je spolu s přihlášením na sociálním odboru jejich obce vyplňování řady dokumentů, psychologické testy, potom povinná příprava a měsíce, někdy i roky čekání. „Vyplňovat všechny ty papíry, psát životopis, všechno mě to vlastně bavilo, protože jsem měla pocit, že mohu konečně něco ovlivnit a udělat pro to, abych měla miminko,“ vzpomíná maminka Martina a dodává: „I předadopční kurz mi přišel skvělý – důležitý, nabitý informacemi, seznámili jsme se s páry, které řešily stejné potíže jako my, tedy neplodnost. To bylo osvobozující. Také jsem se bála psychologického vyšetření, ale nebylo proč – test byl spíše osobnostní, nešlo o zpovídání se ze současné situace. Pak vyplňujete své představy o dítěti – stáří, nemoci, etnikum. Etnikum jsme neřešili, a tak máme romské děti, sourozence, oba od kojeneckého věku. A moje láska k nim je tak velká, jako bych je sama porodila,“ pochvaluje si paní Martina.
 
Bolesti v batůžku
 
Stačí však samotná rodičovská láska, aby adoptované dítko prospívalo, prožívalo svět jako dobré místo a dokázalo na lásku druhých patřičně odpovídat? Marek Roháček, spoluautor publikace Zvykáme si jeden na druhého alebo Nová náhradná rodina v procese adaptácie (Návrat 2012), upozorňuje: „Dítě, které k vám přijde, si donese ‚v batůžku‘ ledacos – zážitky, zkušenosti, pocity, názory, vlohy. A obyčejně jsou to věci, které ho tíží a potřebuje se s nimi vyrovnat. Pro nové rodiče by bylo nejlepší, kdyby dítě bylo ‚nepopsanou tabulí‘ a oni je mohli formovat podle svých představ. Tak to ale bohužel není.“ Čím je potomek starší, tím více věcí, leckdy nepříjemných, má za sebou. Z jeho deprivace mohou vyplynout poruchy spánku či noční děsy, pomočování, neurotické projevy jako kývání ze strany na stranu, sobectví a přehnaná touha něco vlastnit – například přejídání nebo „křečkování“ věcí, a také předčasné sexuální projevy, slabá vůle, neschopnost soustředění, agresivita či vzdorovitost.
 
„Důvěra, pocit bezpečí a pouto mezi rodiči a dítětem však mohou vzniknout jen tehdy, kdy rodiče přijmou dítko takové, jaké je, bez výhrad, i s jeho ‚batůžkem‘,“ podtrhuje Marek Roháček. „Především rodiče se musejí vyrovnat s tím, co si dítě nese, a až potom postupně mohou pomoci také potomkovi vyrovnat se s jeho minulostí.“
 
Nesvádět vše na adopci
 
Rodiče, kteří mají s osvojením potomka zkušenost, tento postřeh potvrzují, zároveň však upozorňují na jeho úskalí. „Tyto děti jdou do života s velkou zátěží – vědomím, že je vlastní rodiče odmítli, a to je něco, co žádný člověk nedovede zahojit. Možná to dokáže Bůh, ale kdo to nezažil, neumí si to představit,“ podotýká paní Jitka. „Druhá věc jsou geny – nikdo úplně přesně neví, jak velkou roli hrají. A třetí problém může nastat tam, kde adoptivní rodiče od dítěte mnoho nečekají – studium, talent, úspěch. Jak má ale z potomka ‚něco být‘, když mu ani rodiče nevěří?“ Ne každou výchovnou obtíž lze tak svádět na skutečnost, že je dítko adoptované. „Bude-li člověk k adoptovanému dítěti přistupovat jako k potenciálnímu problému, půjde mu potomek jednou za školu, a rodič z toho hned udělá obří potíž. Neuvědomí si, že za školu zkusil jít kde kdo a že by za ni klidně šlo i jejich biologické dítě,“ rozhořčuje se paní Magdalena. A dokonce i takové, které odmala chodí s rodinou do kostela, jak ukazují některé případy.
 
Paní Miroslava, která vychovává adoptované děti hned čtyři, se přidává: „Rozhodně mi nepřipadá, že by se naše děti projevovaly jinak než jejich vrstevníci vyrůstající ve vlastních rodinách. A už vůbec není pravda, že by se problémové chování vyskytovalo u adoptovaných dětí, ale potomci z vlastních rodin se nikdy neopili nebo nezkusili drogy.“
 
Oslovené rodiny se svěřenými ratolestmi oceňují asistenci neziskových organizací a poraden, které jim poskytují orientaci v právních, finančních i výchovných otázkách či různé služby. Mezi nimi často figurují křesťanské společnosti, ať už jde o Místní klub náhradních rodin při Charitě Frenštát pod Radhoštěm, poradnu a organizaci příprav a rodinných aktivit při Oblastní charitě Jičín, nebo poradenství a doškolování pro náhradní rodiče či volnočasové a doučovací aktivity pro děti v charitním centru Maják v Trutnově atd.
 
„Zpětně jsme například docenili důraznou radu doprovázející organizace využít až do konce doporučený měsíc na seznámení s dítětem. Dnes už vidíme, jak je důležité, aby nový přírůstek ‚voněl‘ všem členům rodiny,“ poznamenává Kateřina, maminka adoptované holčičky. Sdílení, zkušenosti a opora dalších náhradních rodin pak vhodně doplňují možnosti, jak se lépe popasovat s přijatým závazkem a také předat radost, kterou rodičovství přináší – i to náhradní.
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy



Aktuální číslo 49 1. – 7. prosince 2020

Svatá země vstoupila do adventu

Rozžehnutím první adventní svíce od plamene v jeskyni Narození Páně zahájili františkáni ve Svaté zemi letošní advent. Komunita, která nad biblickými místy bdí právě…

celý článek


Kde budeme bydlet?

Téměř třetina lidí má obavy, kde budou bydlet ve stáří. Více než polovina dotázaných je přesvědčena, že problém sehnat bydlení budou mít jejich děti – vyplývá…

celý článek


Skutečná moc spočívá ve službě

Papež František není ekonom. Nevyjadřuje se k národohospodářským otázkám ani k hospodaření církve. Nekomentuje ekonomické aspekty událostí, krizí, aktivit. Je ale hospodářem…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay