Němečtí i čeští katolíci v Řezně

5.6.2014, Autor: Jiří Macháně

S kolegou Jiřím Prinzem jsme si začali hned po příjezdu na Katholikentag do Regensburgu říkat (inspirováni Patem a Matem) „Jirka a Jirka“. Když jsme totiž od parkoviště doklopýtali do centra, popadl Jirku Macháně po nějakém čase rapl, že si není jist, zda si pamatuje cestu zpět k parkovišti. Nejsem takový hňup, ale on Katholikentag polapí pozornost.

V našich poměrech obdobnou akci neznáme (vyjma plzeňských Dnů víry v rozsahu o 90 procent menším). Velehrad je super pouť, na kterou jsou nabalené další hezké doprovodné akce. Na Svatý Hostýn jezdím víc než rád. Je to opravdové duchovní zátiší (a to i někdy při své hlučnosti). Katholikentag je ale setkání mnohem pestřejší, nestačíte se vlastně ani rozhlédnout – konalo se tam na dva tisíce akcí na mnoha místech města. Kdybych měl jako reportér navštívit aspoň desetinu, musel bych mít schopnost bilokace. Kolega z Proglasu Štěpán Havlíček – začínám mít ten pocit – ji má. Nechápu, jak to všechno stíhal. My jsme tam s Jiřím Prinzem pobíhali s jazykem na vestě a já jsem ho za jeho vestu musel cestou domů za Plzní tahat, aby mi neusnul za volantem.

Letošní specialitou Katholikentagu byla česká účast. Vyšvihla se sousední plzeňská diecéze, k níž chodili lidé do stánku mlsat chodské koláče (měli jich tam sklad jak hrom v krabicích na pizzu), pražská arcidiecéze společně s ČBK prezentovala českou církev jako celek – ovšem špičkově vyvedený byl stánek litoměřické diecéze. Generální vikář P. Přibyl prozradil, že za tím je půl roku práce jejich lidí. A bylo to vidět.

Jak jsem už podotkl v editorialu posledního KT, nejpozoruhodnějším rysem celé té akce je přirozenost, s jakou se naši sousedé baví o víře. Přiznávám pokorně, že moje němčina je katastrofální, ale i tak jsem slyšel hovory, které si na ulici nebo v hospodě v Česku dovedu jen těžko představit. Nechtě vyslechnutý spor otce se synem o tom, zda je Bůh automatem na splněná přání, nebo i tím, kdo dopustí i těžkosti, které vedou k uzdravení, vedený u oběda v pivnici (!) mě opravdu překvapil. Bavili se o tom jako chlapi o ženských.

Byla to velká a významná akce. Stejně jako předchozích 98 let. A ještě jeden postřeh závěrem: premiéra Sobotku bych si tam nedovedl představit, neb by se asi v očích svých voličů znemožnil. Naproti tomu by se do téže pozice dostala Angela Merkelová, kdyby náhodou nepřišla.

Máme německým katolíkům co závidět. A Mons. Anton Otte, matador snah o kamarádství národů, které si napáchaly spoustu škaredostí, má pravdu: měli bychom něco takového, jako je Katholikentag, mít i v Česku. 

Sdílet článek na: 

Sekce: Redaktoři, Blogy, Články

Diskuse

Němečtí i čeští katolíci v Řezně Zrušený uživatelský účet 8.6.2014 18:19

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 48 24. – 30. listopadu 2020

Začíná advent: Připravte cestu Páně

Do čtyřtýdenní přípravy na Vánoce vstupujeme letos s koronavirovou pandemií, ale také s výzvou českých a moravských biskupů k modlitbě, postu a almužně.

celý článek


Láska a radost zůstanou

„Co bude po smrti?“ – „Na to nemysli!“ – „Kam směřuje svět, ve kterém žijeme, jak skončí?“ – „Na to nemysli!“ Tak může dnes často vypadat rozhovor o…

celý článek


Přijde, ať chceme, nebo nechceme

Jednou z typických nemocí dneška je nespavost, insomnie. Dokonce existuje „spánková prokrastinace“, tedy patologické odsouvání spánku, s nímž souvisí jako důsledek…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay