Vydání: 2018/4 Papež v Amazonii: Jste naší pamětí, 23.1.2018, Autor: Aleš Palán

Několik starších kanceláří, jeden velký sál, místnosti s postelemi. V takových podmínkách na předměstí Pardubic Salesiánský klub mládeže – Centrum Don Bosco působí. Pomáhá mladým, kteří za sebou mají pasťáky, dětské domovy či náhradní rodiny. Mnohdy pro ně není snadné se do společnosti začlenit, mají problémy se získáním a udržením práce, s bydlením, s jednáním na úřadech. Neumějí hospodařit s penězi, bývají snadnými terči podvodníků. Neměli kde okoukat funkční rodinné vztahy.
„Rodinu nenahradíme, ale snažíme se být nevelkým týmem s rodinným duchem, kde jsou důležité vztahy, otevřenost, spolupráce. Každý mladý člověk má svého doprovázejícího, ale s klienty se známe všichni, abychom byli zastupitelní. Jsme místem, kam se mohou vracet i v pozdějším věku,“ říká ředitelka Monika Peterková.
V osmnácti letech mladí lidé z ústavu odejdou a často si neumějí poradit se životem. Centrum Dona Bosca (CDB) jim nabízí pomocnou ruku, a to až do věku 35 let. Jezdí za nimi, ale nabízí jim i své prostory. Obdobná takto komplexně pojatá služba v ČR neexistuje. Jezdí tedy po Pardubickém a Hradeckém kraji, ale některé klienty má i na Vysočině.
Vydrží jen do osmnácti
CDB založil salesián Jiří Křemeček, využil k tomu evropské fondy. Uvědomil si, že osmnáctiletí odcházejí z dětských domovů s pár tisícovkami v kapse, ale bez reálných schopností se o sebe postarat. Existují domy na půl cesty, ale mladí se často tak těší na svobodu, že tamní pravidla nedokážou respektovat a nevydrží tam. CDB tak jezdí za nimi. Vyhledává je už během jejich pobytů v pěstounských rodinách či dětských domovech. Některé rodiny neodhadnou své síly, a děti do pasťáku vrátí. Někdy to rodina vydrží do 18 let a pak pošle dítě pryč,“ popisuje Monika Peterková. Centrum je tu i pro takové situace.
„Naši klienti za sebou mají velmi složité dětství, a díky tomu ani jejich pozdější život není jednoduchý,“ je si vědom projektový manažer a zástupce ředitelky Aleš Kalina. CDB je omezeno kapacitou, nezvládne všechno a všechny. Nicméně udržuje dlouhé roky partnerství s vybranými výchovnými ústavy a ve spolupráci s nimi vytipovává děti, které by mohly začít s některými programy.
„Vybíráme ty, které to mají opravdu složité, nemají nikoho blízkého nebo jim hrozí delikvence či snadná zneužitelnost. A také ty, u kterých existuje pravděpodobnost, že zůstanou ve východních Čechách. Jezdit za nimi třeba do Ostravy bychom nezvládli,“ říká Aleš Kalina. Rozpočet kryjí dotace maximálně z 60 procent. Zbytek musejí jeho pracovníci sehnat z darů.
Na vlastních nohou
CDB nabízí čtyři hlavní programy. Tím prvním je Sociální rehabilitace. Jde o pomoc v terénu: mladý člověk má stálého doprovázejícího, který ho navštěvuje a komunikuje s ním přes sociální sítě, radí mu ohledně bydlení, probírá s ním finanční výhled a práci.
To je ovšem ideální stav. Realita bývá mnohem komplikovanější. Klient vyrůstal v houfu, neměl soukromí, a najednou se cítí být hrozně sám. Svoboda je lákavá, tak se mu těžko vstává do práce. Neví si rady s volným časem. Někdy úplně zmizí.
Ozve se třeba po roce nebo se zkontaktuje přes Facebook. A všechno začíná znovu. Právě proto si pracovníci CDB musejí jako jednu z prvních dovedností umět zvyknout na odmítnutí a naučit se nebrat si věci osobně. Na program Sociální rehabilitace je aktuálně vyčleněno pět a půl úvazku. Zaměstnanci se nyní starají o 40 klientů.
Druhý program se jmenuje Na vlastních nohou a je určen pro lidi, kteří si myslí, že pravidelnou pomoc už nepotřebují. Tito mladí jsou ale rádi, když za nimi někdo z CDB přijede na návštěvu, vzpomene si na ně o narozeninách, pozve je na společná setkání.
Klienti často nemají funkční původní rodiny, a tak přijíždějí do Pardubic pochlubit se vztahy a dětmi. Pracovníci CDB je umějí pochválit, nebo zavčas zachytí hrozící průšvih. V tomto programu je na padesát klientů.

Don Bosco byl borec

Třetím programem jsou Kurzy. Jde o sedm víkendů během školního roku pro deseti- až patnáctičlennou skupinku dětí. Věnují se jim lektoři a dobrovolníci. Tématem je příprava na život: praktické dovednosti, jak si zajistit bydlení, jak se nezadlužit. Lektoři se věnují i osobnostnímu rozvoji dětí, nácviku komunikace či řešení konfliktů. Vše se děje zábavnou formou. Večer jdou všichni do tělocvičny nebo se podívají na film. Každý kurz začíná mší svatou.
Čtvrtým programem jsou Dny pro dětské domovy, jakési dny otevřených dveří, kdy mohou děti z dětských domovů poznat aktivity CDB. Je přítomen i nějaký host – vojenský kaplan, vozíčkář, novinářka, která byla v Sýrii...
„Cítíme, že donu Boscovi na našich mladých záleží,“ říká ředitelka CDB Monika Peterková. „Přijde mi to jako malý zázrak, že vůbec fungujeme. Je to velmi náročná práce za málo peněz,“ dodává. Dětem salesiánští spolupracovníci často promítají dvoudílný film právě o životě Dona Bosca. Někdo by ho mohl pokládat za příliš sladký, ale tyhle děti ne. „Don Bosco byl borec. My nikoho nezajímáme, ale jeho bychom zajímali,“ říkají někteří. A pak se optají: „Nemáte ještě třetí díl?“
„V čem jsme salesiánští? Snad v naší víře v dobro v každém člověku,“ přemítá Aleš Kalina. „Za všemi kouřovými clonami machrování a pochybných aktivit je zraněný mladý člověk, který hledá, co se svým životem. Říkáme mu: Nevzdávej se. Neodsoudíme tě. Znovu a znovu ti budeme dávat šanci.“