Nejsme žádné společenství "vyvolených"
Vydání: 2010/13 Čistá srdce, 23.3.2010, Autor: Tomáš Kutil
Co obnáší stát se členem Společenství čistých srdcí (SČS), jací lidé do něj vstupují a co je smyslem existence tohoto poměrně mladého uskupení – o tom jsme hovořili s P. Markem Dundou z Vranova nad Dyjí, který u něho stojí od počátku.
Co je cílem tohoto společenství?
Každý, kdo do něho vstupuje, se rozhoduje růst k ideálu čistého srdce, k čistotě vztahů, tzn. opravdu naplno zachovávat šesté a deváté přikázání. Ideál je ale ještě širší – jde o to, abychom s každým jednali čistě. Nejsme však společenstvím ideálních „vyvolených“. Členy se stávají zhruba tři skupiny lidí – ti první by čistotu zachovávali tak jako tak, společenství jim v tom jen trochu pomáhá. Druhou skupinu tvoří ti, co mají veliká pokušení a silně potřebují oporu, aby obstáli. A pak jsou u nás i ti, kdo toho v této oblasti hodně pokazili, ale nyní se rozhodli vzít to za správný konec a žít čistě.
Společenství je určeno především mladým lidem. Co pro ně vstup prakticky znamená?
Ten, kdo se rozhodne vstoupit, skládá slib, v němž se zavazuje, že se bude snažit zachovávat ideál čistoty. Na znamení tohoto slibu pak nosí stříbrný prstýnek a každý den by se měl za sebe i ostatní členy pomodlit modlitbu Pod ochranu Tvou. Žádné další povinnosti či závazky se ke členství neváží, ale samozřejmě všem nabízíme různé další akce, které jsou plně dobrovolné. Hlavní akcí je dvakrát do roka celostátní setkání ve Vranově nad Dyjí – nejbližší bude nyní od 9. do 11. dubna. Pořádáme také společné pěší poutě, například na Velehrad. Všechny naše akce jsou otevřené i nečlenům. Přijíždí na ně mnoho lidí, kteří se rozhodnou k nám vstoupit a právě na společných akcích většinou skládají své sliby.
Jak společenství vznikalo?
V našem farním týmu ve Vranově máme takovou zásadu – věnovat energii tomu, co je dobré, a především tomu, co u nás zatím moc nenachází odezvu. V zahraničí existují podobná hnutí jako SČS, ale u nás nic takového nebylo. Rozhodli jsme se proto začít s něčím takovým i u nás. Ptal jsem se na to i místní mládeže a odezva byla až nečekaně silná a kladná. V srpnu 2005 proto během pouti do Hlubokých Mašůvek vstoupilo do společenství prvních patnáct mladých lidí. Postupně se přidávali další a časem jsme začali vydávat i zpravodaj. Podobnou iniciativu založili v roce 2006 okolo Velikonoc při pouti do Medžugorje mladí lidé spolu s P. Vilémem Štěpánkem. Postupně jsme o sobě začali více a více vědět a nakonec jsme se spojili pod názvem Společenství čistých srdcí.
Jak začala vaše spolupráce s časopisem Milujte se?
Když se v roce 2007 dostal náš zpravodaj do rukou obláta P. Tomáše Vyhnálka, slíbil nám, že se pokusí zajistit, aby z našeho zpravodaje vznikl časopis pro všechny, tedy nejen pro členy SČS. Nakonec to ale dopadlo tak, že jsme se spojili právě s časopisem Milujte se, který vychází ve více zemích. Začali jsme vydávat jeho českou verzi. Nejprve jsme hodně článků přebírali a překládali z polských materiálů, nyní už máme dost svých vlastních, původních textů.
S jakými reakcemi se nejčastěji setkáváte? Převažují spíše ty kladné, nebo záporné?
Často nás zvou do různých společenství i škol, abychom tam besedovali a mluvili o SČS. Mladí lidé reagují většinou kladně, zajímají se, ale objevují se samozřejmě i hlasy, že takovéto společenství je zbyteč- né. Když jsme začínali, hodně kněží mě od tohoto projektu zrazovalo. Říkali, že dnes už takto nikdo nežije, a že i kdyby chtěli, mladí lidé to nevydrží. O to víc mě mile překvapuje, že dnes už máme přes tisíc členů.
V čem vidíte největší přínos společenství?
Přínosů je určitě více. Nezanedbatelná je posila pro jeho členy – vidí, že v tom nejsou sami, že nejsou ve svém okolí jediní, kdo se rozhodli zachovat čistotu, ale že existují podobně „nastavení“ mladí lidé. Velmi důležité je i svědectví ostatní mládeži – ukazují, že lze žít jinak, než jak žije většina společnosti. Setkávám se s tím, že mnoho mladých lidí, kteří do společenství nevstupují, se o něj zajímá a velmi zřetelně vnímá hodnoty jeho členů i jejich způsob života. SČS přináší velké povzbuzení i ostatním věřícím, že existuje mládež, která se snaží zachovávat křesťanské ideály. Věřím, že když bude členů opravdu hodně, může to kladně ovlivnit celou společnost – a to je pro mě obrovská nadě- je.
Kolik kněží se o mladé lidi ve společenství stará a jakým způsobem?
Momentálně je nás sedm, ale ne každý se zapojuje stejnou měrou. Mladí lidé navíc vstupují do SČS ve všech koutech České republiky, a proto by bylo ideální, kdyby v každé diecézi byl alespoň jeden kněz, na kterého by se mohli obrátit se svými otázkami. Potřebovali bychom, aby nás bylo víc. Já sám dostávám mnoho e-mailů od členů i nečlenů SČS, kteří řeší různé problémy a ptají se mě, co mají dělat. Často se ozývají i ti, kdo něco pokazili a bojí se, že je církev odkopne. Selhání samozřejmě nemůžeme schvalovat, ale po vzoru Ježíše ukazujeme především na možnost odpuštění – například skrze svátost smíření.
Je SČS určeno jen mladým lidem?
Existuje i druhá forma: Společenství čistých srdcí manželů, kam většinou vstupují páry, které předtím už byly ve SČS, ale není to podmínkou. Nicméně cílem je už něco trochu jiného – žít naplno pro druhého, přičemž důraz je kladen na věrnost. Pro tyto lidi už neděláme žádné pravidelné akce, ale mají možnost se setkat vždy jednou ročně v závěru pěší poutě na Velehrad.
