Nejsme synové hromu, ale nebeského Otce

Vydání: 2022/26 Rok rodiny vrcholí v Římě, 21.6.2022

Evangelia nám často představují Krista, který je všude vřele vítán a stále obklopen zástupem pozorných posluchačů a oddaných příznivců. Jeho cestu do Jeruzaléma však zkomplikovala pobuřující nepohostinnost obyvatel samařské vesnice. Pohoršení apoštolové, bratři Jakub a Jan, se stavěli do role samozvaných soudců a inspirování příběhem proroka Eliáše důrazně volali po přísném trestu v podobě spalujícího ohně z nebe. Jejich rozhořčení bylo důvodem, proč si vysloužili přiléhavé pojmenování „boanerges“ – synové hromu. Oba jaksi pozapomněli, že zaujatý postoj Samaritánů vůči Židům putujícím do Jeruzaléma byl odrazem dlouhodobě napjatých vztahů mezi oběma národy.

I Pán Ježíš dal najevo, že je nemile dotčen nepohostinností Samaritánů a že „Syn člověka nemá, kam by hlavu položil“. Ale naprosto nesdílel rozhorlení svých učedníků. Z nepříjemné události a nanejvýš mrzuté příhody dokázal vyvodit poučení pro všechny, kteří jej chtěli následovat. Toto následování není pohodlnou rekreační procházkou se zaručeným komfortem. Ježíšova cesta je náročná a ten, kdo se na ni vydá, se musí oprostit od své minulosti a nemůže se ohlížet nazpět. Úzké rodinné vztahy, oprávněná služba blízkým, ba ani nezbytná pomoc potřebným se nesmí stát lichou výmluvou a důvodem pro to, aby se rozhodnutí následovat Krista odkládalo na jinou příhodnější dobu.

Evangelium této neděle nabízí příležitost k vážnému zamyšlení a odhalení toho, co nám brání v tom, abychom bez planých výmluv a vytáček následovali Krista. Neměli bychom však přehlédnout počáteční zápletku vyvolanou nepohostinností Samaritánů. I my máme dostatek příležitostí k tomu, abychom důrazně dávali najevo svou nelibost a oprávněné pobouření. Někdy dokonce soupeříme o to, kdo bude důraznější a ráznější. Se stejnou vehemencí jako synové Zebedeovi, Jakub a Jan, dokážeme svolávat ony pověstné „hromy a blesky“. Takové rozhorlení bývá plané a postrádá věcnost. Nedokážeme, anebo ani nechceme ze všech nemilých události a nepříjemných zkušeností vyvodit poučení a potřebnou sebereflexi.

Jsou situace, kdy nesmíme zbaběle mlčet a musíme se hlasitě ozvat a důrazně reagovat. Nezapomínejme však na to, že křesťané nejsou „boanerges“ – synové hromu, ale synové (a pochopitelně i dcery) nebeského Otce, který dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým.

P. LADISLAV HOJNÝ, duchovní správce z Malých Svatoňovic

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 6 7. – 13. února 2023

V Praze začala evropská synoda

„Zde jsme, před tebou, Duchu Svatý, shromážděni ve tvém jménu.“ Slovy starobylé modlitby „Adsumus“, která od začátku doprovází společnou synodální cestu církve,…

celý článek


Přestaňte drancovat Afriku

„Chci dát hlas těm, kteří ho nemají,“ vysvětlil papež svou šestidenní cestu do Konga a Jižního Súdánu (31. ledna až 5. února), kde mluvil ostře o problémech kontinentu,…

celý článek


Někdy pláču i s rodiči

O svém trápení v nemoci si potřebují povídat nemocné děti, ale hlavně jejich rodiče. K tomu slouží mimo jiné nemocniční kaplani. V několika nemocnicích tuto službu…

celý článek


Rutina, kterou potřebujeme

Národní týden manželství, který začíná 13. února, má jako letošní motto „manželské kontrasty“. Zkusili jsme se proto podívat na jeden z nich: všední versus nevšední.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay