26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Nejde o kvantitu, ale o kvalitní práci s jednotlivci

2. 8. 2011

|
Tisk
|

Vydání: 2011/32 Poutní deníky, 2.8.2011, Autor: Aleš Palán

Na místě je jeden rok, je to jeho první samostatné působiště, a když má vyjmenovat všechny své farnosti, musí se soustředit, aby na žádnou nezapomněl. P. Pavel Mach jich má totiž devět: Mnichovo Hradiště, Přepeře, Všeň, Kněžmost, Boseň, Březinu nad Jizerou, Mukařov u Mladé Boleslavi, Loukov a Loukovec. (Přepeře a Všeň leží v Libereckém kraji, ostatní jsou ve středních Čechách.) Mnichovohradišťský kněz spravuje devět farních a pět filiálních kostelů, k tomu dvě fary, celkem tedy šestnáct budov.

P. Mach bydlí na rozlehlé barokní faře v Mnichově Hradišti. V neděli přijde do kostela sv. Jakuba na sedmdesát věřících, většinou střední a starší generace. Živé jádro farnosti tvoří tři desítky lidí, ti chodí na táboráky, jezdí na poutě, ale také přiloží ruku k dílu. To kněz obzvlášť oceňuje. Ve velkých městech farníci někdy spíš dají peníze, aby kněz mohl na práce objednat profesionální firmu. „Jde tu pochopitelně i o ten pracovní výkon, ale také o vytváření společenství, což se nejlépe daří právě při společných aktivitách – ať už je to společná práce, rekolekce či výlety,“ ví kněz. Přepeře jsou v těsném sousedství Turnova a administrátor z Mnichova Hradiště to sem má patnáct kilometrů. Zdejší farnost tvoří hlavně rodiny s dětmi a mladí lidé, ti staří by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Jednou za měsíc tu bývá dětská mše, kdy je u oltáře třicet dětí. Běžnou neděli je v kostele nějakých čtyřicet až padesát věřících. Zdejší fara není obsazena, a tak funguje pro rekreaci rodin a na společné akce se sem sjíždějí i děti z diecéze. Přes léto jsou prostory využívány skoro permanentně. I v malých farnostech, kde je minimum aktivních věřících, se kněz snaží sloužit mši alespoň jednou za měsíc. Třeba v Mukařově u Mladé Boleslavi přijdou do kostela většinou dvě babičky, ale jsou to ženy velmi aktivní, žijí poctivým duchovním životem, jdou ostatním příkladem a vykonávají velký kus pastorační práce. „Jak to tu bude vypadat za roky, až i tyto stařenky odejdou? Nevím… Někdy to vypadá na zavření, ale pak se někdo chytne nebo se objeví někdo nový, kdo má o víru zájem. Nejde o kvantitu, ale o kvalitní práci s jednotlivci,“ zamýšlí se kněz. V Loukově stojí známá rodinná hrobka Rohanů – bývalých majitelů zdejšího panství. Na nedávnou noc kostelů sem přišly tři stovky zájemců.

Dokud zůstávají dva lidé…

Co si P. Mach myslí o svážení věřících z vesnic na mši svatou do většího centra? „Než jsem sem přišel, byl jsem spíš pro to, lidi svážet, aby byli ve větším společenství. Ale i malá společenství mají svou hodnotu. Jakmile se kostel jednou opustí a zavře, ztrácí o něj zájem i obec a eliminuje se tím možnost s budovou něco dělat i udržovat kontakt s kulturním životem obce. Farář se tak vzdaluje nejen farníkům, ale i veřejnému životu. Dokud na vesnici zůstávají dva lidi, já to místo neopustím. Bůh to má přece ve své režii… Třeba tam nějakou dobu nebude z věřících nikdo, ale obecní zájem život toho místa udrží,“ doufá P. Mach. Dodává ale, že kde mají farníci zájem v neděli přijet do města, organizuje se i u nich svážení auty. V neděli má kněz čtyři nebo pět mší, další dvě či tři v sobotu – za víkend tak najezdí asi 120 kilometrů.

Farnosti v Mnichově Hradišti bylo v minulosti vráceno zhruba šest hektarů pozemků. Když jsme si s P. Machem domlouvali návštěvu, museli jsme najít termín, který nekoliduje nejen s jeho pastorační prací, ale ani s tou – řekněme – farmářskou.

„Sušíme sena,“ říká kněz s tím, že na louce byl hned po rozednění, ještě předtím, než jsem u něj zazvonil na zvonek. Celých šest hektarů farnost přímo neobhospodařuje, velká část je pronajata. Rozlehlá je i farní zahrada na krásném návrší v samotném středu Mnichova Hradiště. Svůj prostor zde mají vyčleněny i čtyři ovce a jeden bezrohý beran. „Ovce jsou relax a nástroj zábavy pro všechny, kteří k nám přicházejí. Jsou to navíc živé sekačky, i když si trochu vybírají a všechno nežerou. A jsou ochočeny jako psi,“ říká zdejší administrátor. Sotva přistoupí k plotu, tři ovce jsou hned u něj a nechají se drbat. Z druhé strany zahrady je malá budova školy, kam chodí děti do první až třetí třídy. „Ovce tak jsou ochočovány i od sousedů,“ směje se kněz. Jedna zdejší učitelka mu říkala, že některé děti dřív o přestávkách zlobily, ale teď jsou hodné, protože přes plot celou dobu krmí ovce. Mnichovohradišťští farníci jezdí se svým knězem na poutě, ve středu bývají na faře biblické hodiny, pátky jsou věnovány farnímu společenství... Přes léto je využívána rozlehlá farní zahrada k táborákům, kněz tu měl nedávno zapůjčenou i trampolínu pro děti. Společně farnost vydává farní list Kubík pojmenovaný podle patrona farnosti sv. Jakuba. Má i své internetové stránky www.dekanstvimh.cz.

BÝT OTEVŘEN NÁZORU DRUHÉHO

Spolupráci s městem i státním zámkem si P. Mach pochvaluje. Vyvrcholením bývá svatojakubsko-anenská pouť, letos plánovaná na 24. července. Městem prochází průvod v dobových kostýmech, slavnost začíná bohoslužbou v kostele sv. Jakuba a procesí jde na zámek, kde je kaple sv. Anny. „Je to velmi srdečné a domnívám se evangelizačně přínosné,“ zamýšlí se kněz. Ve stadiu jednání je výuka náboženství na školách, zatím se vyučuje na farách – v Hradišti je to šest sedm dětí, v Přepeřích, kde se jim věnuje pastorační asistentka, zhruba patnáct. Mnichovo Hradiště leží na Svatojakubské poutní stezce ze Žitavy a jako poutní zastávka poskytuje i ubytování poutníkům – letos tu bylo už kolem 30 lidí, loni asi 80. S hospodářskou prací ve farnostech pomáhají dva zaměstnanci z úřadu práce. Na částečné úvazky tu působí pastorační asistenti. Dva mladí inženýři zase pomáhají se stavebními i pastoračními záležitostmi a jedna paní s účetnictvím. „Vidím v tom veliké Boží navštívení a jsem vděčný za jakoukoli radu či pomoc – od našich spolupracovníků, asistentů či farníků. Velkou službu mně i farnosti poskytuje moje maminka, která se mnou žije na faře a zajišťuje chod domácnosti i celého farního domu. Kdyby měl být farář solitérem, jeho výkon by byl velmi oslaben. Je třeba být otevřen názoru druhého člověka a nechat si poradit od lidí, kteří jsou v oboru vzdělaní. Modlím se, aby mě nepostihla farářská ješitnost, že bych nechtěl slyšet a vyslyšet názor druhého. Každého je třeba přijímat s pokorou jako velký dar od Pána,“ říká kněz.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou