Nechtěli jsme být jako dva kmeti v bačkorách
Vydání: 2011/23 Karel Otčenášek, 1.6.2011, Autor: Jan Paulas
Halíkovy knihy se v posledních letech staly bestsellerem nejen v „ateistických Čechách“, ale i v „katolickém Polsku“. Snad proto vedl nový knižní rozhovor s P. Tomášem Halíkem, který právě vydalo nakladatelství Portál pod názvem Smířená různost, polský publicista a dominikánský kněz TOMASZ DOSTATNI. Oba muže navíc pojí i mnohaleté přátelské pouto.
Kdy začalo vaše přátelství s Tomášem Halíkem?
Poznali jsme se ještě v době, kdy tady vládl komunismus. Navštěvoval jsem v Praze dominikány, kteří působili skrytě. V malém domku v Lysolajích se konaly tajné přednášky a tam přicházel i Tomáš Halík. Vzpomínám si také na tajně sloužené mše u sester na Spořilově. Ty se konaly v malém bytě s důkladně zatemněnými okny. Později následovala naše cesta přes Krakov, Katovice a Opole spojená s návštěvami polských biskupů a s posláním, jímž nás pověřil kardinál Tomášek. A během posledních téměř pětadvaceti let nás pojí řada společných akcí, přednášek, diskusí a setkání jak v Polsku, tak v Čechách. Navštívili jsme spolu třeba Gdaňsk, Krakov, Varšavu, Poznaň, Lublin, Hnězdno či Katovice. Vzpomínám, jak moc Tomáš toužil navštívit křižácký hrad v Malborku, přál si ho navštívit už od svých dětských let, ale bohužel tento rozsáhlý, nádherně položený středověký komplex byl tehdy zrovna nepřístupný. Dvakrát jsme spolu byli i ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi a v tichu a mlčení tam společně meditovali.
V posledních letech vycházejí Halíkovy knihy i v Polsku. Jak je tam přijímán?
V Polsku už vyšly všechny Halíkovy knížky, dokonce i jedna, která v Čechách nikdy nevyšla – soubor textů uspořádaný speciálně pro polského čtenáře. Stál jsem u zrodu prvního překladu Tomáše Halíka do polštiny a tak trochu i u všech dalších. Jeho knihy jsou v Polsku zejména mezi inteligencí velmi populární – často je zván na různé kongresy a teologické fakulty. Byl jsem i svědkem toho, jak pozorně mu naslouchají polští biskupové a zvou ho k osobním setkáním.
Čím je tak oslovuje?
Halíkův způsob myšlení, ale i mluvení o otázkách víry hluboce zapadly do polského povědomí. Znám řadu lidí, kteří vždy netrpělivě čekají na každý jeho nový titul. Vydávali ho dominikáni, jezuité, nyní renomované krakovské nakladatelství Znak. Tomáš Halík u nás obdržel prestižní cenu Sdružení katolických knihkupců Fénix a také jeho hlavní překladatel Andrzej Babuchowski získal cenu za překlady. V Polsku se o Halíkovi mluví jako o českém Tischnerovi. Velký ohlas měla jeho Noc zpovědníka, ale i ostatní tituly jsou často citovány – ať už v kázáních nebo v učených přednáškách teologů či představitelů veřejného života. Přemýšlí-li v Polsku někdo o víře, církvi nebo mezináboženském dialogu, často se odvolává právě na Halíka.
Co vás vedlo k tomu, udělat s Tomášem Halíkem knižní rozhovor, když jeden takový už existuje? V čem si myslíte, že je ten váš jiný?
Když jsem v roce 1995 po pětiletém pobytu opouštěl Prahu, uvažovali jsme, jestli spolu neudělat knižní rozhovor. Nakonec jsem ale řekl, ať ho udělá někdo jiný – a tak vlastně vznikl ten od Jana Jandourka s názvem Ptal jsem se cest. Nedávno, po patnácti letech, jsme se k té myšlence opět vrátili, protože se objevila nabídka z nakladatelství Portál. Naše dnešní rozhovory už nemají tak výrazný autobiografický charakter, ale jsou spíš jakýmsi kompendiem Halíkova myšlení a názorů. Vím, že existuje spousta čtenářů, kteří rádi čtou knižní rozhovory, aby se lépe seznámili s nějakou osobností a jejím světem. Sám jsem jich už realizoval řadu pro televizi, noviny a časopisy a vydal i několik knižních interview. Myslím, že Smířená různost se skutečně může stát jakýmsi novým oknem do Halíkova myšlení, ale především může ukázat komplikovanost světa různých náboženství, různých pohledů a způsobů vyjadřování víry. Čili už nejde o autobiografii, nýbrž o způsob teologického a filozofického myšlení v podobě rozhovoru dvou přátel.
Jaká témata se ve vašich hovorech objevují?
Pokusím se to ukázat na některých názvech jednotlivých kapitol: Poušť a smíření – způsob, jak prožíváme samotu a stáří. O konvertitech, ateismu a apateismu. Je Bůh opravdu mrtev? O teologii psané životem, o těch, kteří nás učili věřit, o církvi a náboženství ve světě… Ale i tento výčet může být zavádějící, poněvadž tok rozhovoru zůstal zachován i s jeho různými odbočkami a asociacemi. A tak každému doporučuji vlastní četbu této knížky – snad bude příjemná jako pro mne i Tomáše Halíka rozhovor, který jejímu sepsání předcházel.
Kde se vaše knižní hovory odehrávaly a na co nejraději vzpomínáte?
Všechny naše rozhovory probíhaly v Praze, v Tomášově bytě uprostřed Starého Města. Společně jsme v té době absolvovali i cestu do Varšavy, kde Tomáš Halík letos v lednu obdržel cenu „Člověk smíření“ od polské Společnosti křesťanů a Židů. Tehdy jsme pochopili, jak důležitá je „smířená různost“ – bylo to ve chvíli, kdy Tomáš přednášel ve varšavské synagoze v centru bývalého ghetta. Když jsme se setkávali u krbu v centru staré Prahy, nechtěli jsme jako dva kmeti v bačkorách vzpomínat, jak dřív bývalo všechno lepší, ale chtěli jsme společně projít Tomášův myšlenkový vývoj. Nechtěli jsme mluvit jen o minulosti, nýbrž i o čem Tomáš přemýšlí dnes, poněvadž si stále klade nové otázky – svou povahou ty nejdůležitější. Otázky, které nestárnou, neboť jsou vepsány hluboko do přirozenosti člověka, znovu se prodírají na povrch nebo v každém novém pokolení prožívají svou renesanci. A kdo už sám prošel kus této cesty, může se stát i dobrým průvodcem, společníkem či starším bratrem. A nyní už nezbývá, než čekat na reakce čtenářů.
Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články
