Nebojte se vyjít ze sakristií
Vydání: 2021/47 Na návštěvě u papeže Františka, 16.11.2021
Apoštolským nunciem v České republice je CHARLES D. BALVO právě tři roky. Navštívili jsme jej, abychom zjistili, jak se mu žije s naší církví, aby se ohlédl za návštěvou papeže na Slovensku a třeba i naznačil víc o příštím pražském arcibiskupovi.
Mons. Charles D. Balvo na pouti do Hájku u Prahy.Snímek Lucie Horníková / Člověk a Víra
Jaké to je být nunciem v Česku?
Moc se mi tu líbí – a to opravdu není jen nějaké diplomatické vyjádření. Pokud Svatý otec řekne „potřebuji, abys šel dál“, tak půjdu, ale nejraději bych v České republice už zůstal a stěhoval se už jenom jednou, na odpočinek – nejlépe do služby ve své farnosti v New Yorku. V červnu mi bylo sedmdesát a kanonický věk pro zřeknutí se úřadu je 75 let. Jako nunciové však nemáme přesně stanovené funkční období, čili jak u vás říkáte: „Člověk míní, Pán Bůh mění.“
Určitě už za ty tři roky máte nějaká oblíbená místa.
Rád jezdím sloužit mše svaté do farností i na různá setkání. A mám rád češtinu, při vší její obtížnosti. Celkem běžně v ní sloužím také liturgii. Čtu už i knížky, ale jen pomalu a se slovníkem. Postupně jsem navštívil vaše národní parky. A hodně chodím po Praze, je tu tolik míst k objevování. Mám rád zimu a sníh, takže si rád zajedu třeba do Orlických hor. Líbí se mi vaše kultura, hudba i české jídlo a pivo.
Jak se díváte na české věřící a zdejší církev?
Nebyl jsem sice v každém koutě této země, ale mši svatou jsem sloužil opakovaně v každé diecézi. Jezdím mezi seniory, ale i k mladým lidem třeba z Vysokoškolského katolického hnutí či na gymnázia, za rodinami, na poutní místa. Když mluvím s vašimi biskupy, občas zmiňuji, že před církví tu leží mnoho výzev, ale i mnoho příležitostí. Rád v tomto ohledu cituji z jednoho z Pavlových listů: „Nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst.“ (1 Kor 3,7) A to je můj postoj. Každý z nás udělá to, k čemu je povolán, ale to, co v lidech bude působit, je nakonec milost Boží.
Sledoval jste zářijovou papežovu návštěvu na Slovensku?
Měl jsem dost práce, nemohl jsem tam odjet, ale sledoval jsem ji na dálku. V televizi například přenos mše svaté v Šaštíně.
Co vás oslovilo?
Papež chce – a bylo to patrné už v jeho prvním proslovu k veřejným činitelům – podporovat smysl pro solidaritu v evropském kontextu. Velmi hezky zdůraznil, že lidé na Slovensku – a já doplňuji, že i v Česku – jsou dědici tradic a díla svatých Cyrila a Metoděje. Připomněl, že věrozvěstové vytvořili písmo, díky němuž se mohlo přeložit a hlásat evangelium, a že v dnešním světě musíme podobně jako oni vytvořit „nový jazyk a nové písmo“, abychom dokázali evangelium předávat.
Papež i v jiných kontextech opakuje, že se nemůžeme dívat pořád jen do minulosti, na to, co už máme – což platí i pro církevní struktury a organizaci. Důležité je pro něj to, čemu říká „synodalita“, což znamená „kráčet pospolu“. Lidé se toho leckdy bojí, protože to je budoucnost – člověk se rád dívá zpět na to, co zná, a strachuje se kráčet do budoucnosti. Nejen v náboženství, ale v životě obecně. Začít něco nového – to je výzva, které musíme umět čelit.
Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
JIŘÍ MACHÁNĚ a ALENA SCHEINOSTOVÁ
Sdílet článek na:
