Přeskupení sil na slovenské scéně

Vydání: 2020/10 Češi u papeže s Toufarem i Havlem, 3.3.2020

Příloha: Perspektivy 10

Minulou sobotu slovenští voliči rozhodli o novém složení parlamentu. Po dvanácti letech ve vládě patrně skončí SMER-SD Roberta Fica.


                                                                                                                                                     © Jan Hrubý

KOMENTÁŘ Mariána Sekeráka

Pro vnějšího pozorovatele, zvláště ze zahraničí, mohla být situace před slovenskými parlamentními volbami značně nepřehledná. Není divu. Reálnou šanci dostat se do zákonodárného sboru mělo téměř deset subjektů. Část z nich navíc s nepříliš srozumitelnou ideologickou orientací. A některé dokonce úplně nové. Z takzvaných nováčků nakonec uspěla pouze strana bývalého prezidenta Andreje Kisky „Za lidi“. Jenže i ta, jak se lidově říká, „s odřenýma ušima“. Hranici pěti procent překonala jen těsně. Pro Kisku, který měl dlouho před volbami ty nejvyšší, tj. premiérské ambice, to nepochybně znamená značné mocenské vystřízlivění.

Totéž se nepovedlo dvěma bývalým koaličním stranám (Slovenská národní strana a Most-Híd) ani Křesťansko-demokratickému hnutí (KDH). Středově-liberální koalice Progresivní Slovensko/Spolu, s níž se už pomalu v nové koalici počítalo, nakonec přinesla největší vlnu propadlých hlasů. Hlasovalo pro ni totiž více než 200 tisíc voličů. Jelikož se ovšem jednalo o koalici, potřebovala dosáhnout 7 % hlasů, což se velmi těsně nepovedlo. Koalici nebyla ku pomoci ani otevřená podpora části tradičních, liberálněji orientovaných periodik. V tomto duchu ve svém prvním povolebním vyjádření komentoval situaci Robert Fico, předseda sociálních demokratů a dlouholetý premiér: „Prohrály jste vy (média), třetí sektor a SMER-SD.“ Na finálním výsledku zmíněné předvolební koalice se podepsaly tyto důvody: špatné tematické zacílení závěru kampaně zaměřené především na boj proti neofašismu, příliš široké spektrum komunikovaných poselstev a politicky doposud „nepolíbený“ lídr a současně hlavní sponzor Progresivního Slovenska Michal Truban.

Návrat křesťanských demokratů se nekoná

KDH doufalo v parlamentní comeback po vzoru KDU-ČSL, která se po vypadnutí z Poslanecké sněmovny do ní úspěšně v roce 2013 vrátila. Tato vize se u slovenských křesťanských demokratů nenaplnila. Jedním z hlavních důvodů nepochybně byla skutečnost, že předvolební Slovensko opanovala konzervativní revoluce. Ta se projevovala v odmítání Istanbulské úmluvy (slovenský parlament ji těsně před volbami odmítl, přesněji nevyjádřil svůj souhlas), nároků sexuálních menšin i tzv. reprodukčních práv. Zejména zmíněné menšiny se staly pro mnohé politické strany symbolickým kozlem, na něhož byly naloženy všechny viny společnosti a obřadně byl vyhnán za hranice. Strach, že homosexuálové ohrozí tzv. tradiční slovenské rodiny, byl natolik veliký, že tato konzervativní agenda začala být u mnoha stran velmi oblíbená.

I poněkud překvapivě vítězné hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OĽaNO) Igora Matoviče se ve své ideologické orientaci kloní spíše k tomuto proudu. Jakkoli jeho předseda a brzy zřejmě nový slovenský premiér zdůrazňuje, že v jeho hnutí jsou pestré a různorodé názory s určitou převahou právě těch konzervativních. Vzhledem k potenciálním koaličním partnerům je dnes nepochybné, že nová vláda bude v tzv. kulturně-etických otázkách značně konzervativní. Žádná liberální lavina, před níž před volbami varovaly některé strany, se tedy konat rozhodně nebude.

Potřebná dohoda

Podoba příští koalice, která nebude zahrnovat doposud vládnoucí SMER-SD ani Kotlebovu Lidovou stranu naše Slovensko, se začala rýsovat již v prvních hodinách po volbách. Budou ji kromě Matovičova protikorupčního hnutí tvořit další dva, případně tři subjekty (Za lidi, Jsme rodina, Svoboda a Solidarita – SaS). Závisí zejména na tom, zda se mezi nimi najde natolik široký konsenzus, aby byla vytvořena ústavní většina více než devadesáti poslanců a poslankyň ze 150. Ta je potřebná zejména kvůli očekáváným změnám v oblasti soudnictví a prokuratury. Tyto reformy je možné vykonat pouze přímo ústavními úpravami. Jsou nezbytné vzhledem k okolnostem, které se vyjevily na základě odhalení šifrované komunikace donedávna nesmírně vlivného podnikatele, v české terminologii politického kmotra, Mariána Kočnera, který byl, resp. je nyní souzen ve dvou soudních procesech.

Roztříštěnost zůstává

Bez ohledu na další politický vývoj je už dnes zřejmé, že politická scéna zůstane i nadále roztříštěná, že především mimo parlament dojde zřejmě k politickým fúzím a že Matovičovo hnutí bude muset prokázat nejen schopnost konsolidovaně udržovat koaliční vládu, ale také vlastní vnitřní soudržnost. Nejenom OĽaNO, ale také SaS a konzervativně-nacionální hnutí Jsme rodina Borise Kollára totiž v minulosti zažily odchody částí svých poslanců. Na čem se potenciální partneři každopádně shodují už dnes, je zachování, případně zvýšení sociálních standardů v zemi, která navzdory kontinuálnímu ekonomickému růstu, nízké nezaměstnanosti a dobře adaptované měně euro patří spíše k těm státům EU, které mají nižší životní úroveň. Změny ve vnitřním fungování státu a posilování vlády práva jsou sice důležité, ale plesnivé nemocnice, hořící vlaky či penze, z nichž si důchodci nejsou schopni koupit takřka ani nezbytné léky, bude nutné řešit s přinejmenším stejnou urgencí.

Autor je politolog a učitel na VŠ Ambis, spolupracuje s Institutem pro křesťansko--demokratickou politiku

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Názory



Aktuální číslo 31 28. července – 3. srpna 2020

Dárek pro adoptivní maminku

Když se nedávno vydala jako každý měsíc paní Barbora do kanceláře Arcidiecézní charity Praha, aby poslala peníze „svým“ čtyřiapadesáti dětem, které podporuje v…

celý článek


Ze zámku do zahrady

Trojí výjimečnost na jednom místě, kterou stvrdil také zápis na seznam světového dědictví UNESCO: to je komplex Arcibiskupského zámku a Podzámecké zahrady.

celý článek


Život faráře v pohraničí

Jak se žije v pohraničí? KT se vypravil do Slavonic a Dešné v okrese Jindřichův Hradec. Tamní farář nám dal nahlédnout do své práce i mezilidských vztahů.

celý článek


Ten čas zákonitě musí přijít

Děti odejdou z domova. Vylétnou z hnízda, jak se říká. Pro rodiče to bývá náročné období. Provází je obavy z budoucnosti, ztráta jistot, ale i pocitu vlastní potřebnosti…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay