Nebojme se strachu

Vydání: 2022/11 Papež: Válka je šílenství. Přestaňte, 8.3.2022

Příloha: Perspektivy 11

Čelíme zvýšené vlně strachu, který v nás vyvolává blízkost a realita války na Ukrajině. Jsme ale vůbec schopni nepropadat strachu?

 
© Jan Hrubý

KOMENTÁŘ P. Marka Jarguse

Strach je citová reakce na nebezpečí, na ohrožení. Čím hlouběji je nebezpečí prožíváno, tím je doprovodný strach intenzivnější. Podle americké psycholožky Karen Horney (1885–1952) děláme všechno pro to, abychom před strachem utekli. Je jedním z vůbec nejnepříjemnějších pocitů.

Rakouský psychiatr Viktor E. Frankl upozorňuje na paradox. Strach podle něj přitahuje to, čeho se bojíme: většina případů utonutí byla vlastně způsobena tím, že tonoucí se polekal možnosti utonutí. Co se se strachem očekává, to se také stává. Jde tu o ďábelský kruh. A nejďábelštější je, že starostlivé očekávání vede vždy k příliš intenzivnímu pozorování sebe sama. Frankl i na základě vlastní zkušenosti mluví třeba o zvládání pobytu v koncentračním táboře pomocí triku: „Náhle se vidím v jasně osvětleném přednáškovém sále. Stojím za řečnickým pultem, přede mnou v pohodlných židlích se zájmem naslouchající publikum a já mluvím. Přednáším právě o psychologii koncentračního tábora! A náhle všechno, co mne trápí a tíží, je viděno a líčeno z jiného úhlu pohledu a z jistého nadhledu.“

Z toho plyne, že je v naší moci s vlastním strachem něco dělat. Máme do určité míry schopnost svůj strach zesilovat, zeslabovat i ovládat. Záleží na tom, jaké „triky“ použijeme. Ten Franklův naznačuje, že je potřeba dosáhnout jiného úhlu pohledu a nadhledu.

Nepřehánět obavy

Nepomáhá opakované zdůvodňování strachu. To se děje přehnanou konzumací všeho, co posiluje naše přesvědčení. Je to třeba nadměrné sledování katastrofických zpráv z válečné zóny, přesvědčení a přesvědčování druhých, že dojde k jaderné válce nebo že Putin chce vyhladit celý svět, posilování odporu vůči všemu ruskému, nekonečné diskuse na konspirační témata apod.

Naopak pomáhá zdravě omezená míra sledování zpráv, rozlišování hodnověrných médií, obyčejné rozhovory o tom, co nás těší a povzbuzuje, společné hraní her, objevování krásy kolem sebe v přírodě, v lidech, v umění a třeba i v ruské kultuře. Osobně jsem začal v těchto dnech více číst některé kvalitní ruské autory (Dostojevský) a také životopisy ruských svatých (sv. Serafim ze Sárova), abych se bránil počínající rusofobii ve sobě a kolem sebe. Na druhou stranu mi velice pomáhá větší zájem o ukrajinskou kulturu, historii a jazyk nebo kontakt s ukrajinskými kněžími a dalšími křesťany, kteří vyzařují i přes náročnost situace nejen odhodlání pomáhat, ale také pokoj, touhu odpouštět a žehnat.

Nepomáhá ani úplné vyhýbání se všemu, co by strach mohlo vyvolat, třeba i rozhovorům o něm. Tím se jen zvyšuje vnitřní úzkost a nejistota. Potřebujeme bezpečně mluvit o tom, co prožíváme. Všímám si, jak strach v průběhu terapeutických, supervizních, duchovních či přátelských rozhovorů postupně mizí, když jej vezmeme vážně. Nebojme se hovořit o svých pocitech, je mnoho zkušených lidí, kteří nám mohou pomoci. Ale pozor, každý to neumí! Michal White, zakladatel narativního přístupu v terapii, hovoří o nebezpečí opakované traumatizace lidí – a strach z války je traumatizující. Rozhovory, které uvolňují moc strachu, jsou plné trpělivosti, laskavosti, naslouchání, podpory, sdílení vlastní zkušenosti o překonání strachu, požehnání. Nepatří sem žádný nátlak, žádné „musíš“, žádná osvícená představa o tom, co by kdo měl cítit a necítit.

Nepopírat strach

Nepomáhá ani popření strachu. Lidé se chtějí cítit silní a odvážní, a tak se rozhodnou strach negovat a popřít vlastní křehkost i vnitřní citlivost tím, že se pokoušejí být tvrďáky. O to bolestněji prožívají každou prohru, která tento obraz nenaplní. Velmi nebezpečné mohou být také různé způsoby přehlušování strachu – pomocí alkoholu, drog, jídla nebo přílišnou sháňkou po materiálních věcech, těkavými a povrchními kontakty s lidmi či workoholismem.

Když strach nepopíráme, ukáže nám i svou pozitivní stránku. Informuje nás nejen o možném ohrožení, ale také o naší křehkosti a zranitelnosti. Umožňuje nám nově si uspořádat své hodnoty a uvědomit si, co je v našem životě důležité. Jeho přijetí je prvním krokem k vnitřní svobodě, která spočívá v naprosté odevzdanosti Bohu. Strach se tak paradoxně stává místem, kde se Bůh v mém životě může oslavit. On počítá s mým strachem, jinak by v Bibli tolikrát neopakoval tuto prostou větu: „Nebojte se!“

Zůstávám v kontaktu s trapistickými mnichy na Caldey Island (Wales). Jejich vyvážený způsob života se skládá z každodenní modlitby a prosté poctivé práce. To je pravidelný trénink, jak zvládat strach (včetně strachu ze smrti) a jiné neuspořádané pocity. Mniši jsou úsporní ve slovech, důvěřují v Boha za všech okolností a hluboce prožívají soucit se všemi trpícími. Znám je jako prosté, křehké, a přesto vnitřně pokojné lidi. Představa laskavé tváře bratra Tita a ostatních bratří z komunity je v těchto dnech mou velikou útěchou. Asi nelze změřit onu duchovní sílu všech modliteb, které nyní (nejen) z kontemplativních klášterů celého světa stoupají k Bohu. Jak píše br. Titus za všechny, kteří se v tyto dny vroucně modlí: „Ano, my všichni se modlíme za naše bratry a sestry na Ukrajině a všichni doufáme, že Bůh ukončí toto šílenství.“

Autor je kněz a psychoterapeut




 

Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články



Aktuální číslo 40 27. září – 3. října 2022

Svatováclavská přilbice v Římě

Bohoslužba v bazilice sv. Petra a slavnostní koncert. Svatováclavské oslavy pořádají Češi v Římě každoročně, do letošní podoby se promítlo i české předsednictví…

celý článek


Santiniho chrám stojí na Zelené hoře 300 let

Kulturním i duchovním programem vyvrcholily o víkendu na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou oslavy 300 let od posvěcení chrámu sv. Jana Nepomuckého.

celý článek


Církev v době velkých změn

Jako církev máme stále hledat Vzkříšeného také za hranicemi vlastní instituce i představivosti, a tím tyto hranice neustále rozšiřovat a otevírat – zdůraznil Mons.…

celý článek


Přibývá lidí s depresí a úzkostí

Psychiku lidí poznamenala pandemie i válka na Ukrajině, stále roste počet pacientů s depresí, úzkostmi, sociální fobií i propadem sebedůvěry. Podle JAROSLAVA ŠPÁCE z…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay