Na prahu roku

Vydání: 2004/1 Kdyby nebylo věčnosti, 10.9.2004, Autor: Jan Graubner

KOMENTÁŘ JANA GRAUBNERA

Každý z nás dnes hodnotí minulý rok a plánuje ten nový, který máme před sebou. I církev to tak dělá. Tentokrát bych však nerad mluvil o konkrétních akcích, které máme za sebou či před sebou. Zdá se mi dobré připomenout základní velké linie a souřadnice, do nichž máme jednotlivé úkoly zařadit.V minulém roce se naše republika rozhodla vstoupit do Evropské unie. Naše církev slavila první zasedání plenárního sněmu. Spolu s dalšími sedmi zeměmi prožíváme akce Středoevropských katolických dnů. Do všech těch věcí vkládáme naděje a očekávání, ony zas kladou nároky na nás. Splníme nároky, abychom mohli čekat splnění nadějí?Evropa ve společenském životě nepočítá s Bohem, za nejvyšší cíl považuje ekonomický úspěch, dobré vyžití, svobodu a toleranci. Ale nějak chybí naděje, která tomu všemu dává smysl. Řešení nemůžeme hledat v odpovědích na malé otázky, jak to děláme běžně, když jen lepíme záplaty a nenapravujeme chyby v kořeni. Stávkujeme proti zavírání škol a dětských nemocnic, zveme cizince pro nedostatek pracovních sil, bojíme se přestárlé společnosti, a tak mluvíme o eutanazii, neřešíme však nedostatek dětí, nevidíme, že dítě v pohledu mnohých nemá vyšší hodnotu než domácí miláček pes. Upadáme do korupce a nejsme schopni zavést do výchovy občanů zásady etiky. Naříkáme na agresivitu řidičů a denně nabízíme agresivní televizní pořady a počítačové hry. Spekuluje se o krizi rodiny, kterou někteří považují za přežitek a máme sociální zákony, které finančně trestají lidi za to, že vstoupí do manželství. Nemají všechny tyto problémy jeden společný kořen v nedostatku lásky, kterou neumíme darovat, ale chceme ji jen pro sebe? Neschází tedy vedle naděje i láska?Středoevropské katolické dny ukazují svým heslem na společný pramen řešení: Kristus - naděje Evropy. Říká se, že naděje se rodí jako dítě víry a lásky. Zdá se tedy, že jediná cesta opravdové pomoci Evropě je návrat k víře a lásce, aby znovu zasvitla naděje. Kdo jiný může zapalovat víru než ten, kdo ji má? Kdo jiný může přinést Krista Evropě než křesťané? Budeme-li řešit malé problémy světa, zachováme se tak, jako když lékař přítomný u havárie pomáhá hasičům a policistům, ale raněného nechá umřít. My křesťané máme v Evropě nezastupitelný úkol. Soustřeďme se na něj. Mnohé věci za nás mohou dělat druzí. Od nás se čeká to jediné: být jako Kristus, a to nejen doma či v kostele, ale všude. Vneseme-li Krista do společnosti, pak ho tam i najdeme. Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 22 26. května – 1. června 2020

Poděkování papeži ze světa i od nás

K poděkování papeži Františkovi za ranní mše svaté z Domu sv. Marty, které přichází z celého světa, se připojují Češi. Děkovný list převzal nuncius na Pouti médií.

celý článek


Setkání v příhodnou chvíli

„Nebýt jeho, dneska jsem úplně jinde.“ Tuto větu slyšel asi každý z nás. A možná si ji ve svém životě i několikrát řekl. Pokud tedy potkal člověka, který mu takto…

celý článek


Do kostelů se vrací liturgický život

S odezníváním aktuální vlny pandemie zvolna ožívají kostely v okolních zemích. Opatrnost je však stále na místě, a tak zpravidla zůstává v platnosti i dispenz od povinné…

celý článek


Meditace jako obohacení modlitby

Ukázat krásu kontemplativní modlitby a představit české vydání jedné ze svých knih přijel počátkem roku do Prahy ředitel Světového společenství pro křesťanskou meditaci…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay