Svatí Cyril a Metoděj, tito vzdělaní mužové, přišli k nám do krajiny v podstatě pohanské. Přišli také jako vyslanci mnohem vyspělejší kultury........................

To "pohanství" neznamenalo/neznamená nevěrectví. Slované věřili v jiné bohy (jiným bohům). Nebyl tedy problém přesvědčit je, že ten nový bůh, se všemi svými pomocníky, je mocnější než jejich "staří" bohové. Konec konců - dle legendy - věrozvěstové vyvrátili sochy Svantovíta a Radegasta, a spálili posvátné háje (kulturní a ekologické barbarství?), a ani Radegast, ani Svantovít se na žádný odpor nezmohli. Když ovšem později panovník pronásledoval a vyháněl slovanské kněze, jejich bůh se také na nějakou protiakci nezmohl.
Takže podstatně významnější byl přínos vyspělejší kultury.

............................ Soluňští světci se snažili přivést k víře a pokřtít ty, kteří byli významní a chápali, jak jim bude křesťanství užitečné. Zde jsme dnes v jiné situaci. Ti chápající nemusí být právě ti významní. Přesto nás může pokoušet snaha získat pro víru především osoby významné................

Solunští světci nemuseli nikoho k víře přivádět, neboť všichni zdejší obyvatelé věřili. Jen, pravda, v jiné bohy.
Nyní je to problematičtější, většina lidí sice také v něco věří, ale je podstatně více vzdělaná, a tak když se jí nekdo snaží přesvědčit, že ten konkrétní bůh je mocnější, dobrotivý, láskyplný ......... vyžaduje především nějaký důkaz, že vůbec je.

Pravda, lidé dnes spíše věří investičním a pojistným poradcům, politikům, mediálním makroekonomům či reklamním šamanům. Nemluvě o horoskopech, kartářkách a všelikých profi-vědmách.

Rovněž vzdělanost či moudrost automaticky nepřináší i pochopení smyslu a kýženého směřování života Božího dítěte. Očividné plody dnešní doby dokládají to, že i všeliké laicistické moderní filozofie v tomto nebudou neutrální. Podprahově totiž nastolují určitý styl života a způsobu myšlení, jenž ponechává pramálo prostoru pro praktické žití evangelia.
I v Církvi a jeho médiích vnímám neblahý otisk ideologie politické korektnosti, do níž se ta marxistická aktuálně přetransformovala.
I k vlastním kořenům se rozhostila lhostejnost, v tomto případě lhostejnost k identitě křesťanství a nutnosti o ni zápasit. Avšak autentická křesťanská identita dle mého indiferentní rozhodně není a nebyla. Nebyl takovým myslím ani Kristus. Něco takového jako politická korektnost či ohledy aby se nedotknul něčích citů mu myslím bylo vzdáleno na hony.
Myslím že i Ježíšova podobenství byla v mnohém dostatečně výmluvná a jejich zápletky či poselství bývají v mnohém jednoznačné. Takže hledejme, přemýšlejme, rozjímejme...

Hezky napsáno, ale základní problém to neřeší - vzdělaní lidé požadují přesvědčivé důklazy. Hovořit o (nějakém) Pánu Bohu, kterého nelze nijak dokázat, asi na vzdělaného a přemýšlivého člověka těžko zabere.