Amnestie je zapomenutí. Srovnávat jí proto s Boží láskou a spravedlností je velice nepřesné a troufalé.
Amnestie prvního prezidenta,na počátku vládnutí nebyla odpuštěním vin proti komunistické diktatuře,ale neochota rozlišit skutečné provinění a perzekuci.
Amnestie druhého prezidenta,na konci vládnutí také nebyla opduštěním neochoty podřízení se jeho tržnímu systémemu,ale prozaická potřeba vytvořit si kamarády,protože jeho moc a vliv brzo skončí.Potřeba alespoň někoho si zavázat pro horší časy,když se to nepovedlo u slušných lidí.

Nejen ponížení některých ubohých , povýšení hanebných, ale i výraz moci, převahy. Třeba jen atak vlády, třeba jen munice prvním třem komunistickým kandidátům. I hradní pány lze sledovat, i oni mají mimovolné reakce, a třeba jejich přehnaná odpověď na ohrožení, je jen dokladem že skutečné ohrožení už teprve chystají. Nepolitická amnestie se včas připraví, kdyby něco prosáklo v létě, muži v okovech by to vzali jako naději. Tak i snížení trestů může být méně nárazové. Překvapení z horkých kaštanů naší justice je ovšem pokrytectví absolutní. Právě pro ně měla být analýza hluboká. Ale nejen v pokru platí, že cizí KARTY i v ruce, nejen po rukávech, jsou tajemství.