Vydání: 2005/43 Umíte se zasmát sami sobě?, 24.10.2005, Autor: Tomáš Vučka

Příloha: Perspektivy

Pražská Filozofická fakulta Univerzity Karlovy prochází hlubokou finanční krizí. Leč ekonomická opatření, k nimž vedení fakulty v čele s děkanem prof. Jaroslavem Vackem přistoupilo, nastalou situaci neřeší a vedou jen k likvidaci malých, úzce specializovaných oborů: ty totiž v nastaveném ekonomickém hodnocení výdělečnosti či nevýdělečnosti jednotlivých oborů nemohou svým nízkým počtem studentů konkurovat katedrám tradičně velkým. Výsledkem je zrušení katedry Studií rodu, odvolání předního odborníka Tomáše Glance z čela rusistiky (čímž je tento obor v zásadě odepsán) a konečně likvidace Centra komparatistiky - oboru, který je v postkomunistické střední Evropě zcela ojedinělý a který jediný nabízí studentům českých humanitních fakult ucelené studium dějin světové literatury a světové literární vědy a teorie.

To, že finanční krizi je třeba řešit, je zřejmé. Kuriózní i hrozivý je však způsob, jímž děkan svá „ekonomická opatření“ provádí: situoval se do role monarchy, který o existenci, či neexistenci určitých oborů rozhoduje z pozice své moci a síly, nedbaje přitom názorů akademických pracovníků, protestů studentů, a konečně ani usnesení Akademického senátu FF UK. Namísto nabídnutí pomocné ruky bez vysvětlení vyhazuje mladé perspektivní vědce, nesystematicky přesouvá „malé“ obory pod „velké“ a akademické pracovníky nutí přecházet na ty obory, které neodpovídají jejich vědeckému zaměření. Malé katedry se tak dostávají do situace, kdy mohou být bez udání bližších důvodů během několika dnů zlikvidovány a jejich pracovníci propuštěni nebo přeřazeni bůhvíkam...

Před rokem 1989 bylo takové chování mocných normou. Dnes je přestupkem proti základním mravním principům i akademické kolegialitě. Pokud pan děkan přestane s umanutou likvidací „malých“ oborů, které za bankrot fakulty nemohou, neboť o jejích financích nerozhodují, omluví se a s pokorou vyčká listopadu 2005, kdy jeho mandát končí, bude mít ještě šanci odejít z vedení fakulty jako muž, který si nakonec – navzdory své neschopnosti vyvést fakultu z krize – udržel alespoň svou akademickou i lidskou čest. Pokud tak neučiní, odevzdá FF svému nástupci nejen s prázdnou kasou, nýbrž i ve stavu, který brání soustředěné vědecké práci, ve stavu, v němž místo kolegiality vládne podezíravost, strach a nejistota. Potřebuje-li pražská FF razantní reformu hospodářskou, pak potřebuje též reformu mravní.