Následuji Spasitele, nemám strach

Vydání: 2019/2 Tři králové vyrazili do ulic, 8.1.2019, Autor: Alena Scheinostová

Hlasitý kritik nacistického režimu, svědek milosrdné Boží lásky v Dachau a nakonec mučedník P. Richard Henkes je o krok blíže blahořečení. Dekret tohoto německého kněze působícího i na našem území podepsal Svatý otec těsně před Vánoci.

 
Autorkou oficiálního obrazu k Henkesově blahořečení je Beata Heinenová. Repro pater-richard-henkes.de

K dovršení tak spěje beatifikační proces, který v roce 2003 zahájil tehdejší limburský biskup Franz Kamphaus. Té slavnosti se účastnil též ostravsko-opavský biskup František Lobkowicz a řada německých i českých věřících. Působení a osud P. Henkese jsou totiž rozkročeny mezi oba státy a oba národy – německý i český.

Richard Henkes (1900–1945) už jako mladík vstoupil k pallotinům, v pětadvaceti letech přijal kněžské svěcení a působil v limburské diecézi jako kazatel, exercitátor a učitel němčiny, dějepisu a latiny. Silně jej ovlivnila encyklika papeže Pia XII. Mit brennender Sorge (S palčivou starostí, 1937), která ostře odsuzovala nacismus a jeho rasistickou filozofii. Henkes jednoznačně chápal neslučitelnost nacistické ideologie s křesťanstvím a s odvahou proti ní vystupoval. Jeho protinacistická kázání záhy zaujala donašeče. „Podejte to tamtomu pánovi, ať si nemusí všechno zapisovat,“ poslal Henkes údajně jednou během mše z kazatelny list se svou homilií jednomu z nich.

Jdu i zde cestou s Bohem

V roce 1941 jej jeho nadřízení umístili jako faráře do slezských Strahovic na Hlučínsku, aby jej uchránili povinnosti narukovat. Stal se zde i představeným východosudetských pallotinů a zařídil, aby se sem z Německa dostali i další ohrožení spolubratři. Věnoval se také práci v exercičním domě sv. Josefa v opolské Branici a kazatelské činnosti v okolí. Na základě udání byl 8. dubna 1943 zatčen gestapem. „Na počátku jsem se modlil za své osvobození, ale nyní jsem se probojoval dál, a i kdybych musel jít do tábora, řekl bych stejně tak ‚Deo gratias‘ jako při svém zatčení. Nyní nastala doba, kdy my kněží následujeme svého Spasitele do Getseman a možná až na Golgotu… tak už nemám strach,“ napsal v dopise krátce předtím, než byl převezen do koncentračního tábora v Dachau.

Henkesovi životopisci se shodují, že se zde kněz stal pro mnoho spoluvězňů zdrojem lidské i duchovní podpory: nejpotřebnějším přilepšoval ze zásilek, které mu posílali farníci ze Strahovic, jako kněz sloužil svátostmi a povzbuzováním. Časem byl zařazen jako písař na „český“ blok číslo 17, kde se spřátelil s pozdějším pražským arcibiskupem – rovněž kandidátem blahořečení – Josefem Beranem. Společně plánovali, jak formovat kněze pro pastoraci budoucích českoněmeckých regionů, a Henkes se zde dokonce začal učit česky. „Jdu i zde svou cestou s Bohem. Ano, Bůh je zde blíže než kdekoliv jinde, protože ho také více potřebujeme,“ stojí v jednom z Henkesových dopisů z Dachau.

Přímluvce smíření

V prosinci roku 1944 vypukla v táboře epidemie skvrnitého tyfu, na který zde zemřelo 15 tisíc vězňů. Celá oddělení, včetně čísla 17, byla prohlášena za uzavřené bloky smrti. „Člověk je vydán lidské krutosti, a tak má smysl jen jedno – odevzdat se zcela radikálně Bohu,“ zapsal si P. Henkes. Dobrovolně se přihlásil jako ošetřovatel, spolu s dalšími německými a polskými duchovními. Nemocným zde sloužil tři měsíce, než se nakazil a 22. února 1945 zemřel. Pouhých šestašedesát dní poté byl tábor osvobozen.

Na prosby spoluvězňů z řad pallotinů bylo tělo P. Henkese zpopelněno zvlášť. Popel se pak podařilo tajně doručit do Limburku. 7. června 1945, v den 20. výročí Henkesovy primice, jej spolubratři slavnostně pochovali na zdejším pallotinském hřbitově. „Bože, Otče milosrdenství, na přímluvu P. Richarda Henkese daruj smíření našim rodinám a společenstvím i celému našemu národu. Ať jsme tvůrci pokoje zde na zemi, abychom dosáhli pokoje v tvém království,“ stojí v pallotinské modlitbě.

ALENA SCHEINOSTOVÁ

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Zahraniční, Články



Aktuální číslo 27-28 28. června – 11. července 2022

Z Ukrajiny až na Velehrad

Manželé Lili a Oleksij Ostapčukovi jsou absolventi Kyjevské národní univerzity kultury a umění. Oba vystudovali hru na damburu, což je typický ukrajinský hudební nástroj.

celý článek


Brněnské Výstaviště opět ožije konferencí

Po dvouleté pauze způsobené pandemií se na brněnské výstaviště vrací Katolická charismatická konference.

celý článek


Chci nabourat mýtus rudé Karviné

Dny teď tráví v archivech a s pamětníky. KARIN LEDNICKÁ se při přípravě závěrečné části svého knižního díla Šikmý kostel noří do dějin Karvinska v 50. letech.…

celý článek


Překonali jste krizi v manželství? Napište nám o tom

Sesbírat příběhy manželských zkušeností se vztahovým karambolem, které se podařilo překonat, by chtěl dlouholetý průvodce snoubenců a autor příprav na manželství,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay