Naše radost má prozářit posmutnělý svět
Vydání: 2016/18 Sekretářem ČBK Stanislav Přibyl, 29.4.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Před šesti týdny jsme slavili ústřední tajemství víry, vzkříšení našeho Pána, a dnes prosíme, abychom velikonoční dobu prožívali ve stálém spojení s tímto Dárcem pravé radosti. Ta má provázet náš život v rodině, ve vztahu k bližním, ve světě práce, v politice i v uvažování o smyslu života.
Papež František denně opakuje, že náš svět se nejvíc potřebuje setkávat s velikonočně žijícími křesťany, aby se vzpamatoval ze závislosti na relativních, často pomyslných hodnotách a přijal naději, kterou může dát jedině Kristus.
Tím není řečeno, abychom při každé vhodné (i nevhodné) příležitosti druhé lacině utěšovali, ale aby z hloubi naší bytosti vyzařoval i beze slov pokoj podobný tomu, jaký přijali ve večeřadle první učedníci; Pán jim dal sílu k hlásání radostné zvěsti ve všech končinách světa. Ani my nejsme ušetřeni starostí a problémů a neznáme odpovědi na všechny otázky současného světa, ale víme, že i dnes se projevuje ve všem stvoření moc Otce, který neopouští a posiluje své věrné. Vidíme to i na rozkvetlé přírodě, která nám připomíná často skrytou krásu všeho, co se v pokoře sklání před Boží vůlí.
Prožíváme-li ve víře Kristovu stále přítomnou lásku, dostáváme sílu přijmout sami sebe i svět se všemi omezeními a zraněními, která se nedají jednoduše přemoci – vždyť každého z nás už dávno přijal a vykoupil i s našimi chybami a slabostmi Ježíš, přibitý na kříž, ale vzkříšený a stále žijící. Je vhodné se k tomuto tajemnému činu plnému obětavé, přátelské lásky v myšlenkách stále vracet a zakoušet jeho osvobozující účinky.
Tím se dostáváme k uvědomění si naší základní povinnosti, kterou jako křesťané máme: být připraveni ke stálému následování Krista, doslova kráčet v jeho stopách: nasazovat se pro všechno dobré a pravdivé, pomáhat druhým, především chudým a trpícím, nebát se prosazovat vhodným způsobem spravedlnost a nápravu křivd a vytvářet třeba malými, nenápadnými skutky novou společnost. Tento proces záchrany a ozdravění je nezbytně nutný už proto, že se současný svět až příliš podobá antickému Římu a jeho Pantheonu, velkému chrámu, v němž byla přítomna všechna božstva vytvořená pouze člověkem. Polyteistickou kulturu starověku překonalo křesťanství, které do chaotického světa vneslo Lásku, která přemáhá svět a jejíž účinky se projevují v životě toho, kdo v ni plně věří.
Apoštol Pavel nás vyzývá: Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Vaše ušlechtilost ať je známá všem lidem. Pán je blízko (Flp 4,4). Jedině tak jsme schopni vstoupit do kritického a plodného dialogu se současným světem, za který máme svůj díl odpovědnosti, a vnést do něho kvas evangelia. To ovšem vyžaduje vytvářet prostředí víry, modlitby, společenství lásky a duchovní zralosti v osvěžujícím a plodném duchu radostné zvěsti.
Sdílet článek na:
