12.–18. března 2024
Aktuální
vydání
11
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Naše cesty na výsluní...

2. 9. 2004

|
Tisk
|

Vydání: 2004/20 Pýcha, 2.9.2004, Autor: Jan Paulas

O jednom seriálu, hokeji a hledání SuperStar
Co mají společného patrně nejsledovanější pořady těchto dnů - hokejové mistrovství světa, soutěžní pořad Česko hledá SuperStar a nový český seriál Místo nahoře? Je to právě ono „místo nahoře“ - obecně lidská touha aspoň chvíli být na výsluní života a podržet si tento okamžik co nejdéle...


Pro každého je ono „místo nahoře“ někde jinde. Pro mladé adepty na SuperStar je to postup do finále, který je vstupenkou do šoubyznysu. Hlavními zbraněmi v tomto klání jsou výborný hlas, sympatický vzhled, dobře vybraná píseň, alespoň trochu osobitosti a velké sebevědomí. Tyto své přednosti pak soutěžící nesou jako na míse pod nos nejen porotcům a divákům, ale hlavně zkušeným manažerům šoubyznysu. Právě ti z nich zítra vymodelují nové hvězdy a hvězdičky podle toho, co si žádá trh či obecný vkus. Zkrátka „místem nahoře“ je pro tyto mladé lidi osvětlená rampa pódií a popularita popové hvězdy.

Pro hokejisty je zase „místem nahoře“ poražení všech soupeřů a získání hlavní trofeje, palmy vítězství. Pravda, pro někoho je hokej nesmyslným podnikem, kdy jen hbitě šťoucháte zahnutým klackem do kusu gumy a berete měsíčně víc než kdokoliv jiný za celý rok. Ale abychom hokejistům nekřivdili, dnes už je hokej pomalu vědou. Být „nahoře“ znamená, že musíte umět mnohem víc: ovládat taktické situace, číst protivníkovu hru, mít herní nápady, dokázat soupeře v útočném pásmu „přečíslit“ či jinak zaskočit, „dohrávat“ souboje u mantinelu, zaskakovat za beka, poslat přesný pas, u hrazení vydolovat puk, přihrát ho hned před branku a poslepu najít Jágra...

Také dnešní svět českých seriálů je plný hledání „místa nahoře“. Vymizely z nich příběhy obyčejných lidí, kterými nás v minulých desetiletích zásobovali tvůrci socialistických seriálů. Místo chalupářů, Jakubů sklářů, žen za pultem, kuchařů Kuřátků, železničářů, kombajnérů (výjimky tvoří straničtí bossové jako Pláteník v Okresu na severu) zde máme Čechy, kteří se nějak omylem dostali „nahoru“ a zápasí s tím. Buď jim spadne do klína zámek (Život na zámku), hotel (Hotel Herbich), domek v milionářské čtvrti (Místo nahoře) nebo si alespoň dopomohou k prodejně květin, která je branou k úspěšné podnikatelské dráze (Šípková Růženka). Právě nový český seriál Místo nahoře je přímo napěchovaný touhou najít své životní štěstí.

JEDNOOKÝ MEZI SLEPCI
Nový seriál režiséra Karla Smyczka vypráví o tom, jak si dvě rodiny ze sociálně slabší vrstvy díky výhodné nabídce pořídí vilu v milionářském satelitním městečku. Už velká nepravděpodobnost této situace - zvláště v případě dělníka Lukeše (Miroslav Táborský) a jeho ženy (Simona Stašová) - vrhá na seriál první stín pochybností. Obě rodiny se potkají hned v úvodním díle: na vilu rodiny Lukešů si činí nárok i Kadlecovi (Ondřej Vetchý, Bára Munzarová), ale mají neplatnou kupní smlouvu. Chovají se však celkem klidně (vyjma úvodní strkanice), jakoby ani nebyli obětí podvodu a neměli v ohrožení své životní úspory, jakoby si koupili jen falešné lístky na hokej, a tak jim Lukešovi lidumilně nabídnou dočasný azyl právě pod střechou své vily! Vše nakonec dobře dopadne, ale s každým dílem roste počet těchto lidsky nepravděpodobných situací. A tak zatímco si někteří recenzenti pochvalují, že je zde konečně seriál, jehož děj drží pohromadě, s věrohodnými zápletkami a charaktery postav, napadá mě přísloví o jednookém mezi slepými. Ano, nový seriál nedosahuje vylhanosti a hereckého pitvoření Černých baronů či kýčovitosti nové Nemocnice, navíc příběh z milionářského satelitního městečka je atraktivní a toto prostředí je obyčejnému smrtelníkovi natolik nedostupné, že lze popustit uzdu fantazie a uvěřit, že v takovém světě je ledacos možné. Jenže právě v tom je nebezpečí umělosti celého seriálu. Jakmile totiž zabrousí např. do prostředí některých profesí (např. redakce novin), ocitají se tvůrci trochu mimo realitu. Také podnikání pana Rokyty (Tomáš Hanák) spočívá hlavně v tom, že sedí u počítače a osnuje lumpárny. Zkrátka při bližším kontaktu se skutečným životem ztrácí seriál svou přesvědčivost (viz dialogy mladých).

ČEŠI MEZI BOHÁČI
Seriál ale především vytváří iluzi, že nám dává nahlédnout do života zbohatlíků a že ukazuje, jak je prázdný, falešný a často bezohledný - tedy kromě života našich hrdinů, kteří do tohoto světa vpluli vlastně jen náhodou a žádnými boháči nejsou. Jsou zde spíše cizinci, jakýmisi „vyslanci“ našeho tradičního českého plebejství a zažitého odporu k majetným lidem, který v nás minulý režim usilovně živil svou propagandou a rovnostářským odměňováním. Jejich zkušenosti pak odpovídají našim zažitým představám o podnikatelích-tunelářích, rychlozbohatlících, obchazečích zákona... Jakoby ta samá pokušení nedřímala v každém z nás a nevyplavala při nejbližší příležitosti na povrch. Když si v seriálu pan Lukeš po večerech přivydělává načerno jako závozník, obchází stát na daních stejně jako podnikatel Rokyta. Nemá ovšem jeho miliony, a tak máme k jeho počínání pochopení. Dojemné prý bude i jeho brzké sklouznutí na dráhu zločinu. Háček je v tom, že kdyby se stal přes noc úspěšným podnikatelem i on, okrádal by stát vesele dál, jenom ve velkém.

Také obecná moudrost seriálu, že životní štěstí má pro každého jinou podobu (pro podnikatele je to velký kšeft, pro hudebníka sólový koncert s Českou filharmonií atd.), není moc objevná. Mnohem důležitější je uvědomit si, kde je to moje „místo nahoře“, oč v životě usiluji, jaké jsou mé nejskrytější životní touhy. Ale možná to spolu úzce souvisí. Třeba právě proto raději sledujeme cizí pinožení, něčí cesty na výsluní, abychom se nemuseli zabývat vlastním bytím, abychom si nemuseli přiznat, že jsme na své touhy rezignovali nebo že naše „místo nahoře“ není zas tak ušlechtilé, jak jsme si namlouvali; že ve skutečnosti je naše srdce někde jinde... Ono „být nahoře“ v tomto světě znamená někdy pro křesťana být pěkně „mimo“!

Táta Lukeš a jeho rodina: 'Nebojte, vilu splatíme! Mám dostat dobře placené místo údržbáře!'

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou