Náš Míla si nikdy nestěžoval
Vydání: 2017/20 Svíce prozářily Fatimu, 16.5.2017, Autor: Radek Gális
Kdo znal kardinála Miloslava Vlka lépe než jeho sourozenci? Nejmladší z jeho tří sester je RŮŽENA LÍVANCOVÁ. Narodila se, když její čtrnáctiletý bratr Míla začal chodit na gymnázium v Českých Budějovicích. Jak si nyní připomene bratrovy nedožité 85. narozeniny?
„Míla byl veselý a měl rád humor,“ vzpomíná na svého staršího bratra Růžena Lívancová. Snímek Radek Gális
Jaké jsou vaše nejstarší vzpomínky na bratra?
Jsem ročník 1946, můj bratr se narodil v roce 1932. Mám na něj vzpomínky z doby, když mi bylo šest, sedm let. Bydleli jsme tenkrát v chaloupce v Záluží a on jako student jezdíval domů. S kamarádkou jsme mu připravovaly skromné pohoštění: nakrájely brambory na kolečka, opékaly je na plotně a pak mazaly hořčicí. On nás za to chválil a my byly nadšené.
Později byl na vojně a moc jsem se na něj těšila, když mohl přijet například na Vánoce. A když ho někdy nakonec nepustili, byla jsem moc zklamaná. V létě Míla často pomáhal rodičům na poli. Práce ho bavila a tatínek byl vždycky rád, když mu pomáhal sekat obilí. Já jsem jako malé děvče motala povřísla, a když mě naši za práci chválili, bratr mě škádlil: prý jsem šikovná jako hrábě do kapsy nebo jako brousek – jen na něj plivnout a zahodit. Ale měli jsme se moc rádi. Míla byl veselý a měl rád legraci.
Nevadilo mu někdy, že má tři sestry, ale žádného bratra?
Myslím, že ani ne. Měl kamarády, a ti za ním jezdili o prázdninách, kdy bylo jeho prací pást krávy. Jednou za ním zase přijeli nějací kamarádi a maminka mě s nimi za Mílou poslala. Vodila jsem je dlouho kolem vesnice, kde všude mohl pást, obešli jsme spoustu míst, až jsme ho konečně našli.
Kdy jste vytušila, že by se chtěl stát knězem?
Do kostela jsme ze Záluží chodívali do Chyšek, asi tři kilometry. Na půlnoční to bylo v mrazu a sněhu. Maminka říkala: „Neměli bychom se vrátit?“ Ale nikdy jsme se nevrátili a Míla nás všechny povzbuzoval, že to zvládneme. Jezdili za námi bratranec a sestřenice z Milevska – a bratr jim vyprávěl o víře. Měl jakési zvláštní nadání pro duchovno a uměl všechno pěkně vysvětlit. Že by chtěl jít na kněze, jsem jako malá holka netušila, ani to od něj neslyšela. Míla se později svěřoval, že si své přání ani netroufal říct doma nahlas. Maminka by mu možná odpověděla, že myslí moc vysoko. Ale Pánbůh si ho vybral.
Kněz má umět zpívat. Jaké měl bratr rád písničky?
Tenkrát se ještě v kostele zpívalo latinsky. Bratrovi se líbily písně k Panně Marii. Zvlášť tahle: „Horo krásná, spanilá, kde přebývá Maria…“ Měl rád i vážnou hudbu. Myslím, že v mládí hrál v Budějovicích na varhany nebo na harmonium.
Z čeho měl radost? Co ho pokaždé potěšilo?
Bavilo ho číst detektivky. Z jídla ho vždycky potěšila kulajda a cmunda. Já mu dělávala kulajdu nebo králíka, toho měl taky rád. Dokud maminka chovala králíky, říkala: „Mílo, až umřu, tak už králíka mít nebudeš.“ Bratr se těšil i na kubu s houbami. Když už byl v nemocnici, řekl nejstarší sestře: „Maruško, vy jste měli cmundu vždycky nejlepší. Ale nikomu to neříkej.“ Lidé ji většinou připravují podobně, my ji dělali spíš menší, aby byla křupavá. To víte, že se pokaždé tak nepovede – jednou do ní dáte víc mouky nebo brambor, jindy zase méně.
Byla jste se podívat v katedrále na bratrovo kněžské svěcení?
Do Budějovic jsem tenkrát nejela, protože jsem byla už vdaná, měla doma malého syna a ještě jsem hlídala děti sestře. Ale na primici v Chyškách jsem byla. Bylo to úžasné. Rok předtím v roce 1967 měl jeho kamarád pater Josef Břicháček primici v Předbořicích. Museli jsme se tenkrát tísnit v kostele, kde bylo velké horko, nedovolili nám udělat primici venku. Za rok to bylo už jiné. V průvodu, který se vydal z našeho domu v Záluží do Chyšek, šly družičky v bílém a vedly Mílu celé ty tři kilometry. Dodnes lidé vzpomínají, že tahle sláva vyšla zrovna na období pražského jara.
Svěřila se maminka, jakou má radost, že se syn stal knězem?
Určitě měla velkou radost. Možná jí pak bylo trošku líto, že nebyla u něj na faře, aby mu pomáhala, ale jezdila k němu aspoň na návštěvy. Vzpomínala, že když se Míla narodil, modlila se, aby z něj vyrostl dobrý člověk.
RADEK GÁLIS
Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
Sdílet článek na:
