Na konferenci o dobru, na které stačíme
Vydání: 2023/28 Prosby za radost a pokoj, 11.7.2023, Autor: Tomáš Kutil
Štěstí, kde bychom ho nečekali, hledalo v závěru minulého týdne přes pět a půl tisíce lidí na brněnském Výstavišti. Setkali se na poslední Katolické charismatické konferenci.
Na Výstavišti v Brně se během Katolické charismatické konference konala každý den také mše svatá. Snímek Iva Horálková / Člověk a Víra
Poslední? Ano i ne. Od příštího roku ponese tohle největší vícedenní setkání křesťanů v Česku název Konference Charis. Jinak ale vše zůstane stejné, slibují organizátoři – přednášky, mše svaté, modlitební večery i paralelní program pro děti, tzv. Dětská konference.
„Duch Boží vane, kam chce. Abychom ho pocítili, stačí napnout plachty. Ať vám tohle setkání pomůže vztyčit plachty tak, aby se do nich mohl opřít,“ popřál z pódia účastníkům brněnský biskup Pavel Konzbul.
Největší pavilon na Výstavišti, kde se konal hlavní program, zaplnili lidé už ve čtvrtek, v první den akce. Obě přednášky toho dne vedl hlavní host konference – P. Jacques Philippe, člen Komunity Blahoslavenství a autor desítek úspěšných duchovních knih. Mnohé vyšly i v češtině. Jakmile opustil pódium, lidé ho spontánně zastavovali. Jedna z účastnic mu dojatě říkala: „K prvnímu svatému přijímání jsem šla až ve 40 letech a připravovala jsem se na něj s vaší knihou. Zdálo se mi, že mé srdce je jako cibule, při čtení se z něj postupně odlupovaly slupky, které ho zatěžovaly.“
Křesťané společně
Do Brna přijeli lidé z celého Česka, ale i Slovenska, především katolíci, ale i členové jiných církví. V prostoru, kde kněží zpovídali a vybrané dvojice lidí nabízely přímluvnou modlitbu, se tvořily dlouhé fronty. Na každou dopolední přednášku navázala adorace.
Celé čtyři dny se mluvilo o blahoslavenstvích. „Jsou srdcem evangelia. Jsou Ježíšovými zaslíbeními štěstí, které ale většinou nesouzní se štěstím, jaké si představujeme,“ upozornil Jacques Philippe a pokračoval: „Ukazují nám především portrét samotného Ježíše – byl chudý, plačící, odpouštěl, byl milosrdný, přijímal trpící. Byl tím prvním, kdo žil blahoslavenství.“ Podle něj jsou tyto vlastnosti portrétem dospělého křesťana, ukazují na nové srdce, které dává Bůh.
Ve své první přednášce mluvil francouzský kněz o chudobě, kterou člověk prožívá ve chvílích těžkostí, kdy Bůh zdánlivě neodpovídá na modlitby. „Boží čas není naším časem. Doba čekání na Boží zásah je časem chudoby, která nás volá k pokoře a utváří v nás prostor, abychom Boží milost mohli přijmout plněji,“ připojil s tím, že člověk se promění, když se naučí čekat. „Tyto Boží programy obnovy jsou podobné těm v pračce. Někdy stačí kratší s nižší teplotou, jindy je třeba více času a intenzivnější máchání,“ nabídl příměr.
Recept proti beznaději
V odpolední přednášce chtěl P. Philippe mluvit o ostatních blahoslavenstvích. Krátce před ní se ale rozhodl pro změnu a věnoval se tomu, jak nepropadat beznaději, když Boží pomoc dlouho nepřichází. Zmínil vytrvalost v modlitbě, opření se o Boží slovo a zaslíbení, podpírání se ve společenství a přijímání svátostí.
A zmínil ještě něco dalšího: „Nepřestávejte konat dobro, jak říká sv. Pavel. Velmi pomáhá, když dělám dobro, na které stačím, které se po mně žádá – v mé rodině, práci, mezi přáteli. Často vidíme jen to negativní, obtíže, to zlé kolem nás. A ztrácíme naději. Nesejde na tom, co se kolem mě děje. Stále je tu dobro, které mohu udělat,“ nabídl recept proti malomyslnosti. „Otázky – proč se tohle stalo a jak to bude ještě dlouho trvat – většinou nemají odpověď. Naopak na otázku, co dobrého mohu dnes vykonat, najdeme odpověď vždy,“ připojil. Poté navrhl, abychom svou minulost svěřovali Božímu milosrdenství, svou budoucnost Boží prozřetelnosti a plně se koncentrovali na dnešek: „Dělejte dnes to, k čemu vás Ježíš volá. Prožijte dnes dnešek a zítra zítřek. Když se snažíme vyřešit všechny problémy najednou, bere nám to naději.“
V dalších dnech na něj navázali P. Josef Prokeš, oblát P. Vlastimil Kadlec nebo P. Petr Karas. A také laik. Jednu přednášku svěřili organizátoři Josefu Dvořáčkovi, který vede Sonnentor, velkou firmu vyrábějící hlavně bylinné čaje, a dlouhé roky také koordinoval technický tým konference. Mluvil o tom, jak v jeho práci působí Bůh, a přiznal, že mu dlouho trvalo, než se mu naučil svěřovat svou práci. „Můžeme Boha prosit úplně o všechno a on nám to dá, je-li to v souladu s jeho vůlí. Jen tomu málokdy věříme... I obyčejným čajovým sáčkem mohu změnit prostředí, kde podnikám. I mou malou důvěru si Bůh použije, pokud mu ji nabídnu,“ zdůraznil a připojil řadu příběhů, jak se mu osvědčilo dělat věci tak, jak je považoval za správné a v souladu s Božím řádem – s úctou k lidem, přírodě i sám k sobě.
V neděli pak na stejné téma navázal P. Vlastimil Kadlec s tím, že dobré věci dělají lidé tehdy, když vědí, že jsou milováni. „Nechme se milovat Bohem, to je základní, nulté přikázání,“ řekl s úsměvem a připojil: „Ke skutečnému obrácení nestačí Ježíše zahlédnout, ale musím jako Zacheus slyšet, jak mě volá jménem.“
„Štěstí, kde bychom ho nečekali, je často v lidech kolem nás. Stačí přijímat ty, které nám Bůh posílá do cesty,“ uzavřel konferenci při mši svaté provinciál františkánů P. Jakub Sadílek a poté rozesmál celou halu: „Setkání s Bohem je jako setkání s medvědem… Nemusíte dělat nic. On už se o všechno postará.“
Sdílet článek na:
Sekce: Články
