Na jevišti mě to žene k dobrému výkonu
Vydání: 2004/28 Cyrilometodějské dvojčíslo, 1.9.2004, Autor: Antonín Hošťálek
Rozhovor s operním pěvcem Richardem NovákemBrněnský basista Richard Novák (1931) patří k umělcům, jejichž působnost se zdaleka neomezuje pouze na mateřskou scénu, což je v tomto případě Národní divadlo v Brně, a jejichž popularita široce přesahuje hranice domovského města. Pěvec pravidelně hostuje na pražských operních jevištích a koncertních pódiích a za půl století své umělecké dráhy se představil také v řadě nejen evropských zemí, ale i v zámoří. Právem mu proto byla v roce 2001 udělena Cena Thálie za celoživotní umělecké mistrovství. Richard Novák má na svém kontě sto padesát operních rolí a nespočet koncertních vystoupení. Jen roli Zachariáše ve Verdiho opeře Nabucco zpíval v brněnském Národním divadle více než stopadesátkrát. K jeho stěžejním výkonům však patří především postavy z českého operního repertoáru, Kecal ze Smetanovy Prodané nevěsty, Vodník z Dvořákovy Rusalky a Revírník z Janáčkových Příhod lišky Bystroušky.
Jste známý mimo jiné interpretací Dvořákových Biblických písní a řada lidí mluví o vaší celoživotní službě evangeliu.
Za tím výrazem „celoživotní“ bych viděl fakt, že jsem starej. Jinak v tom vidím asi to, že jsem zůstal věrný tomu, v čem jsem byl vychováván.
A v čem?
Můj tatínek byl řídící učitel v Kostelním Vydří. Tam jsem ministroval v klášteře a tam jsem poprvé usedl za varhany. Moje maminka byla žena opravdově zbožná, tatínek muž vpravdě spravedlivý a náš život plynul v úzkém vztahu se sousední karmelitánskou komunitou. Po maturitě v Telči jsem odešel studovat bohosloví do Brna...
Jak dlouho jste je studoval?
Rok. Bylo totiž už po známých událostech a v roce 1950 alumnát zavřeli.
A pak jste šel studovat hudbu?
Nebylo jiné řešení. Většina spolužáků musela k PTP. Mně se podařilo udělat zkoušku a vstoupit na konzervatoř.
Z nouze?
To nebylo nouzové řešení. Vřelý vztah k hudbě jsem měl od raného mládí. Hrál jsem odmalička na housle, ale protože jsem neměl na patřičné úrovni zvládnutý žádný nástroj, volil jsem zpěv.
Máte Dvořákovy duchovní písně nějak zvlášť rád?
Zpívám je jistě víc než padesát let. A už před čtyřiceti lety jsem ve studiu nazpíval Stabat Mater, Svatou Ludmilu, Requiem. Ač znám tato díla velmi podrobně, stále se mne zmocňuje při jejich provedení rozechvění a mám pocit, že Dvořák jakoby zahlédl otevřené nebe a v něm Boží slávu. A to všechno vyjádřil poměrně jednoduchými hudebními prostředky.
Promiňte, že zmiňuji věk, ale vám je 73 let, a to už je málokdo sólistou.
Existují výjimky. Nedávno zesnulý španělský tenor Alfredo Kraus je typický příklad za jiné. Jde o to, aby bratr osel ještě poslouchal a aby ten, co ho řídí, jel správným směrem. Však znáte to rčení „kdyby mládí umělo a stáří mohlo...“. V podstatě jde o to, aby stáří ještě mohlo.
A jak to udělat?
To je Boží dar. Ale na druhé straně platí i známé: „Člověče přičiň se a Pánbůh ti pomůže.“ Celý život sice nic zvláštního nedělám, ale je fakt, že každodenně cvičím nebo zpívám. Není prostě možné říci - Teď si dva měsíce odpočinu. Odpočinek není lék. Bratr osel nesmí ztratit formu.
A baví vás to po půlstoletí?
Někdy si opravdu říkám - proč? Ale pak vyjdu na jeviště a nastupuje jakýsi profesionální pocit, který vás žene k dobrému výkonu. Nedávno jsem zažil tento pocit na Pražském jaru. Po první písni v tom ohromném prostoru Smetanovy síně vládlo naprosté ticho. Téměř hmatatelně jsem cítil, že to lidem něco dává. No a koho by tohle nebavilo?
Mistře, vaším velkým tématem je také liturgický zpěv...
Víte, asi nemá cenu hlásat své názory, když nemám oponenta.
Máte zřejmě pocit, že se u nás zpívá špatně...
Podívejte, na Slovensku jsem před pár lety zažil úžasný lidový zpěv. Ale když přijedete do Itálie nebo do Španělska, je tam lidový zpěv ještě mnohem horší než u nás. Ale to je opravdu téma na delší rozhovor.
Richard Novák jako Bartolo v Lazebníku sevillském
Sdílet článek na:Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články
