Vydání: 2018/24 Oděv kosmonautů pro papeže, 12.6.2018, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma

 
„Nikdy neposílejte své dítě na tábor, abyste se ho zbavili,“ vzkazuje rodičům vedoucí salesiánských táborů P. Libor Všetula. Dítě si takový přístup mámy a táty při slabší povaze přebere jako zraňující a pravděpodobnost, že odloučení od rodiny a pro něj neobvyklé poměry tábora neustojí, se razantně zvyšuje. Naopak když rodiče u dítěte už delší dobu před odjezdem posílí pocit nastupující zodpovědnosti a samostatnosti, jedině mu prospějí. Právě teď je čas svým budoucím táborníkům takhle pomoci a na tábornictví je připravit.
Pod klenbou nebes
„Pokud dítě jede na tábor, který pořádají křesťané a má duchovní náplň, je to dokonce skvělé,“ hovoří o své zkušenosti z dětství i praxe vedoucího P. Všetula a dodává: „Víra i liturgie je v očích dítěte na táboře zákonitě jiná než ta domácí a všední.“ Najednou například zjistí, že mše svatá se může odehrávat v tom největším chrámě světa, tedy pod klenbou nebes. „A že bohoslužba není hodina nudy, jak to někdy prožívají doma v kostele. Naopak, že je to prostor, kde může spolu s vrstevníky prožít živý vztah k Pánu Bohu. To je nesmírně důležitý zážitek,“ zdůrazňuje P. Všetula. Prozrazuje, že sám jezdil na tábory Archa do Rajnochovic a teprve tam prý zjistil, jak krásná a mnohovrstevnatá může být jeho víra. „Děti a mladí lidé dostanou na táboře prostor přemýšlet a rozšiřovat svoje obzory. Zjistit, že doma i s kamarády uprostřed lesa se obracíme ke stejnému Bohu, ale jiným způsobem,“ připomíná salesiánský kněz.
Jako vedoucí tábora pak zjistil, jak se může proměnit vztah dětí ke svátostem (zejména ke svátosti smíření či eucharistii), když se spřátelí s knězem. Zažijí s ním legraci, zjistí, že je to fajn chlapík, který umí uvařit oběd a nezkazí žádnou hru. V tu chvíli se otevírají také lidské duše. Odráží se to pak ve svátosti smíření, v hovorech o víře. „Ze zkušenosti můžu potvrdit, že na svátost smíření se ve druhém týdnu tábora už obvykle stojí fronty. Děti prostě zjistí, že kněží nejsou vážní muži na kazatelně, ale fajn lidi, se kterými si mají co říct,“ těší se i na letošní léto salesián Libor.
Sám jezdí pravidelně na velké tábory, které pořádá olomoucké arcibiskupství a kterých se účastní zejména věřící teenageři, ale i na salesiánské chaloupky, kam každý rok zamíří také řada nevěřících. „V obou případech je hezké pozorovat to dobrodružství víry, které děti a mladí lidé zažívají. Na mši svatou přicházejí nejen věřící, ale zveme i ty ostatní. Je to společná a přátelská slavnost pro všechny. Z osobních rozhovorů vím, jak důležitá je i pro ty, kteří svou víru nenalezli,“ přibližuje atmosféru chaloupek P. Všetula a doplňuje: „Důležité je samotné zjištění, že věřit v Boha je normální a fajn. Věřící děti se vrátí domů do svého prostředí a nesou si ten zážitek s sebou. Forma je sice důležitá, ale Pán Bůh je všude stejný – ve farním kostele i u lesního oltáře. A víra není jenom ‚chození do kostela‘.“
Podle zkušenosti brněnského salesiána Libora Všetuly je dobré si pak ve dnech všedních, po návratu dětí domů, všimnout pokroku, kterého se jim podařilo na táboře dosáhnout. „Ale se vší citlivostí. Někdo uslyší rád zpětnou vazbu o tom, co se naučil ale jindy zase – zvláště u těch starších – vyvolá taková chvála odpor. Zvláště teenager si chce uchovat objevenou cestu jako své tajemství. Třeba si úplně poprvé v životě sám něco našel, získal a něčím prošel. Byl bych v tom opatrný,“ uzavírá P. Všetula.