26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Motivovat žáka osobním příkladem

8. 6. 2012

|
Tisk
|

Vydání: 2012/23 Do kostelů proudily davy návštěvníků, 8.6.2012, Autor: Josef Nerušil

Úspěšná škola nepotřebuje žádné přelomové pedagogické metody. Děti ale potřebují mít doma klid na učení, a výsledky se pak dostaví samy – prozrazuje s úsměvem recept na úspěšnou školu ředitel jedné takové. JIŘÍ HAIČMAN stojí v čele Cyrilometodějského gymnázia v Brně.

Vaše škola na sebe upozornila při státních maturitách, kdy byli studenti vašeho gymnázia pátí nejlepší v ČR a studenti vaší střední pedagogické školy nejlepší v jihomoravském kraji. Jaké metody se za tímto úspěchem skrývají?

Žádná zvláštní pedagogická metoda za tím není. Studenti měli velkou odvahu, protože si vybrali vyšší úroveň státní maturity či nepovinné zkoušky. Dále byli skvěle připraveni našimi vyučujícími, kteří se jim věnovali i mimo vyučování. Vlastně jsme takto uspěli, aniž jsme o umístění mezi nejlepšími školami usilovali. Samotné nás to překvapilo.

Jsou pro vás plošné maturitní testy objektivním ukazatelem?

Naši studenti jsou úspěšní i při jiných testováních, jako jsou třeba SCIO Stonožka pro kvartány nebo různé vědomostní olympiády. Děláme si také vlastní testování, protože chceme, aby děti měly dlouhodobý přehled o svých dovednostech a nestresovaly se jednou nepovedenou zkouškou. Navíc by si měli studenti zvyknout, že budou testováni po celý život – nejdřív na vysokých školách, potom v zaměstnání. Zároveň by měli mít srovnání s ostatními a z toho si udělat vlastní představu o svých možnostech.

Vzdělání ale není jenom o přípravě dětí na budoucí testování…

Na církevních školách se právě proto obecně dbá, aby se rozvíjela nejen biologická a sociální složka osobnosti, ale i ta spirituální, tedy duchovní. Snažíme se studenty inspirovat. Například v prvních ročnících učí řádová sestra v náboženské výchově morálku, ve druháku a třeťáku pak vyučujeme biblistiku. A v posledním ročníku má náboženství náš otec spirituál, který naše studenty vede také k tomu, aby třeba své budoucí povolání „konzultovali“ i s Pánem Bohem, zkrátka aby zaklekli k modlitbě a hledali Boží vůli. Nevěřícím uchazečům, kteří se nás ptají, jestli nebudou muset na naší škole chodit do kostela nebo se nechat pokřtít, říkáme, že se mohou rozhodnout, zda budou navštěvovat povinně volitelný předmět – náboženství, nebo jeho alternativu etickou výchovu.

Můžete si při přijímačkách z dětí vybírat?

Je o nás neutuchající zájem. Každý rok máme na každý obor v průměru třikrát více přihlášek než volných míst. Součástí přijímacího řízení je ústní pohovor, který je velmi důležitý, neboť v jeho průběhu se dá leccos zajímavého na uchazeči vypozorovat. Například jeho chování v mezních situacích, jakými přijímací zkoušky bezesporu jsou.

Projevuje se během studia, že je student věřící?

Nerozlišujeme, jestli žák chodí do etiky, nebo do náboženství. Jsem ale přesvědčen, že práce se studenty, kteří jsou věřící, je jaksi jiná. Nevím, jak to jednoznačně popsat. Jako by byli otevřenější inspirativním podmětům a dali si více říct. Zkrátka, jakýsi rozdíl tam je.

Upřednostňujete tudíž při výběru věřící děti?

Ne, naše škola je otevřená všem stejně. Otázka taky je, kdo je to věřící člověk. Žák a jeho rodina mohou být příslušníky nějaké církve, ale to ještě neznamená, že jsou věřící. Vím, že hodně studentů k nám přichází nejen kvůli tomu, že jsme církevní škola, ale jdou zkrátka za kvalitou. Motivy dětí pro výběr školy se obecně špatně sledují. V každém případě platí, že nejlepší reklamu nám dělá náš spokojený student či absolvent, který o nás pěkně mluví.

Ovlivňuje církev podobu výuky na škole?

Vztahy s naším zřizovatelem, Kongregací sester sv. Cyrila a Metoděje, máme moc pěkné. Mnohé z nich u nás učí, jedna ze sester se také podílí na ekonomickém řízení školy. Náš zřizovatel se často účastní výběru nových zaměstnanců či nových studentů. Také nám pomáhá podle svých možností s investicemi do zařízení, na které jiné školy dostanou peníze od obce nebo kraje. Zdůrazňuji, že důležitá je nejen materiální podpora. Rosteme především z toho, že sestry o nás vědí, že nás znají a že se za nás modlí. V tom máme velkou výhodu oproti školám jiných, v některých případech i církevních zřizovatelů. Ty za sebou oporu církevního řádu většinou nema-
jí.

Nestojí tedy za úspěchem vaší školy důraz na křesťanství?

Hlubinní psychologové jako Ignace Lepp říkali, že nejšťastnějším a nejspokojenějším v dějinách byl středověký člověk, protože o něj bylo postaráno jak po stránce fyzické, tak duchovní. Tehdy měla církev na starosti sociální oblast i školství. Je dobré, že církev dodnes dokazuje, že školství „umí“. Naše školy nejsou jen „hlídárnami děcek“, kde studenti tráví čas, a rodiče jsou rádi, že je o ně postaráno. Křesťanství nám na škole pomáhá vytvořit atmosféru pěkných vztahů mezi žáky, učiteli a rodiči. Proto se také snažíme vybírat vyučující, kteří jsou křesťanské atmosféře otevření a naklonění. Takže z tohoto pohledu důraz na křesťanství za úspěchem školy stojí.

Chtějí k vám učitelé?

Zájem pedagogů učit u nás je obrovský. A to i přesto, že jinde by byli třeba lépe finančně ohodnoceni. Máme 200 až 300 žádostí ročně a z nich si vybíráme tak dva až tři učitele.

Jak domlouváte dětem, pokud zlobí? Připomínáte jim jejich víru?

Máme osmileté gymnázium a potom dvakrát čtyři třídy pedagogické školy, v nichž jsou z devadesáti procent holky. S těmi je samozřejmě jiná práce než s kluky. Problémy řešíme podobně jako na jiných školách, ale díky dobré práci celého sboru se nám daří mnohé problémy minimalizovat. Poznáme třeba docela snadno, když někdo upadá do špatné party, protože pak začne školu flákat. V takovém případě se snažíme navázat spolupráci s rodinou. Spolu s třídní učitelku a výchovnou poradkyní řešíme problém přímo s rodiči a žákem. Ale říct někomu „jsi věřící, tak tohle nemůžeš dělat“, skutečně nefunguje.

Když jste se začal připravovat na budoucí povolání, pomyslel jste někdy na to, že byste v budoucnu začal učit?

Maturoval jsem za hluboké totality v roce 1981. Tehdy jsem o učení ani neuvažoval. Věděl jsem totiž, že na tehdejších pedagogických fakultách vyhazovali studenty jen za to, že je přistihli s křížkem na krku. Naopak na strojní fakultě jsem potkal spoustu věřících, tam víra nikomu nevadila. Dodnes jsem ale za studium chemie a potravinářství na strojní fakultě rád. Například když dnes plánujeme novou tělocvičnu za téměř 90 milionů, můžu se dobře orientovat v technických výkresech.

Jak jste se dostal ze strojařiny ke školství?

K učení mě přivedla výuka náboženství. Byl jsem aktivní ve farnosti u sv. Jakuba v Brně. V počátcích jsem učil skupinky dětí po bytech jen z materiálů, které jsem si sám připravil. Když se po listopadové revoluci rozběhly katechetické kurzy, hned jsem se na ně přihlásil a začal učit náboženství i po brněnských školách. V roce 1992 jsem nastoupil na svoji druhou vysokou školu, teologickou fakultu v Olomouci, kde jsem vystudoval obor křesťanská výchova. Díky tomu jsem pak začal učit na brněnských školách i předměty jako etika a základy společenských věd.

Kdy jste se stal ředitelem školy?

V roce 1997, to už jsem učil na plný úvazek na brněnském Biskupském gymnáziu. Čtrnáct dní před začátkem nového školního roku mi přišla tato nabídka, navíc v době, kdy jsem odjížděl s manželkou a dětmi na duchovní cvičení. Poradil jsem se i se svým duchovním vůdcem, který mi řekl: „S církví jsi už zažil leccos, a tak by tě už nic nemělo překvapit, vezmi to.“ V té době zde bylo pět tříd, dnes jich máme šestnáct.

Měl jste představu, jak by měla taková církevní škola vypadat?

Moje maminka i teta chodily přímo na toto gymnázium, tehdy jen dívčí, ještě než je komunisté v padesátých letech zavřeli. Maminka tady navíc po listopadu 1989 učila. Tatínek zase chodil na čistě chlapecké Biskupské gymnázium, které se v Brně otevřelo v roce 1948. V padesátém roce ale gymnázium týden před tatínkovou maturitou zavřeli. Všichni žáci byli vyhnáni a museli do výroby. Tatínek skončil u černých baronů, kde byl dva a půl roku.

Co provedl váš otec, že se stal režimu nepohodlným?

Nic mimořádného. Studenti biskupských gymnázií byli zkrátka politicky nespolehliví. Maturitu ale po návratu složil a nakonec si večerně udělal i stavební průmyslovku. Na vysokou školu však z politických důvodů nemohl. Podobně na tom byla i maminka – jako „nábožensky zatížená“ učitelka mohla učit jen v pohraničí. Místo v Brně se jí podařilo sehnat až v době, kdy se tatínek stal politicky aktivním v lidové straně. V roce 1990 ještě jako poslanec Federálního shromáždění stihl zvolit Václava Havla prezidentem. Pak ze zdravotních důvodů s politikou skončil.

Vystudoval jste přírodovědnou i humanitní školu. Co je podle vás pro život důležitější?

Studenti si na mě musejí dávat pozor, protože se vyznám v obojím. Samozřejmostí by u studenta měla být znalost matematiky, logických postupů, přírodních věd i humanitní a jazykové vzdělání. Určitá sečtělost a kulturnost jsou také nezbytnými součástmi každého vzdělání.

Co z té kulturnosti budou žáci mít?

Třeba to, že budou moudrými a dobrými lidmi, na které se jednou budou všichni obracet, protože dokážou být morálně na výši. Já osobně dávám dost důraz na rozvoj osobnosti pedagoga, který je dětem příkladem a tím motivuje jejich studentské duše k dobré práci v jakémkoli předmětu. Studenti potřebují mít k učiteli osobnější vztah.

Jak by podle vás měla vypadat ideální škola?

Mělo by to být místo, kde jsou všichni rádi. Ať už studenti, kteří prahnou po vzdělání a vzorech, nebo vyučující, kteří chodí do školy rádi a na děti se těší.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou