Most mezi Izraelem a Palestinou

Vydání: 2021/15 Opět jiné Velikonoce, 7.4.2021, Autor: Tereza Zavadilová

Německý sociální pracovník BURGHARD SCHUNKERT už 35 let pomáhá ve Svaté zemi tělesně i duševně handicapovaným dětem a dospívajícím začlenit se do společnosti. „Vedlejším produktem“ jeho organizace Life-gate (Brána života nebo Brána k životu) je porozumění mezi Palestinci a Izraelci.


Brána otevřená lidem takovým, jací jsou, a zároveň brána k samostatnosti – to je podstata činnosti organizace Life-gate, která v Palestině pomáhá handicapovaným. Snímek archiv Life-gate

Jak se Němec se slovenskými kořeny ocitne v Betlémě?

O Svatou zemi jsem se zajímal odjakživa. Pocházím sice z věřící rodiny, ale uvěřil jsem až v 16 letech v prostředí ekumenické křesťanské organizace YMCA, což mě zásadně nasměrovalo. Po obyčejných zaměstnáních – v továrně a v různých firmách – jsem vystudoval sociální práci. Tehdy jsem začal pracovat s problémovou mládeží. Každý rok jsme s těmito lidmi cestovali do zahraničí, přičemž první zemí byl Izrael. Navštívili jsme kibuc (zemědělskou osadu komunitního typu – pozn. red.), společně tam pracovali a skamarádili se s mnoha místními lidmi.

Roku 1987 se mě pak jeden člověk – také Němec, který sloužil v domově pro postižené lidi v Bajt Džalá na předměstí Betléma – zeptal, zda bych se k nim nechtěl připojit. Souhlasil jsem. Právě z tohoto domova jsme velmi pomalu budovali Life-gate. Zdůrazňuji slovo „jsme“, protože služba stojí na místních Palestincích, kterým lidé z různých evropských zemí pomáhají a naslouchají jejich potřebám. Ne jim říkají, co mají dělat.

Různě postižení lidé v Palestině často žijí na okraji společnosti, protože země nemá dostatečný sociální systém ani speciální školy. Přitom je jich – prý i vinou častých sňatků mezi příbuznými – poměrně hodně. Life-gate tedy zřejmě je dost unikátní služba.

V Betlémě je takových středisek více. Ovšem to, co nabízíme my, je celostní přístup: snažíme se dívat na všechny aspekty života lidí s postižením. Poskytujeme jim vzdělání (provozujeme mateřskou školku, základní školu a odborné učiliště), lékařskou a fyzioterapeutickou péči a také intenzivně spolupracujeme s jejich rodinami. Rodiče bereme jako partnery personálu, mají svůj podíl na péči.

Proč jste vlastně zvolili název Brána života?

Zaprvé to symbolizuje bránu, která je doširoka otevřená lidem takovým, jací jsou. Každá lidská bytost je jedinečným Božím stvořením, má právo na lásku, přijetí a rozvoj. A zadruhé – mnozí lidé jsou po odchodu od nás schopni samostatného života. Řadě z nich se tak „brána do společnosti“ otevře za jeden nebo dva roky, když například nastoupí do běžné školy nebo si najdou práci.

Handicapovaní si u vás také na sebe dovedou vydělat – pracují v textilních a keramických dílnách, perou prádlo nebo uklízejí.

Ze začátku byla Life-gate zcela závislá na donátorech ze zahraničí. Nevěřím ale, že by se o sebe postižení lidé nedokázali postarat. Že to obvykle nezvládají, značí, že dostávají velmi málo příležitostí. Odborně je proto vzděláváme a vytváříme jim pracovní místa. Uplatní se tak v prádelně, která spolupracuje s hotely, v kuchyni naší restaurace, jako výpomoc v cateringu nebo hostelu. Máme tu i čtrnáct řemeslných dílen. Pletené a tkané výrobky, keramiku, hračky, olivový olej nebo typickou místní směs koření zátar, které vyrobí, prodáváme do celé Evropy. V roce 2019 jsme si těmito službami vydělali více než polovinu ročního rozpočtu, který je zhruba 1,3 milionu eur (v přepočtu cca 34 milionů korun), přičemž druhá polovina pochází z darů. Věřím, že časem si budeme schopni zajistit až 80 % potřebných financí.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

BURGHARD SCHUNKERT (*1954 v Gießen, Německo) je sociální pracovník, který se od konce 80. let věnuje pomoci handicapovaným lidem na Západním břehu Jordánu, tedy na palestinském území. Před 35 lety tam v Bajt Džalá na předměstí Betléma založil organizaci Life-gate, kterou dodnes řídí. Žije stále „na cestě“ mezi Izraelem a Palestinskou samosprávou. Je ženatý a má tři děti.
 
TEREZA ZAVADILOVÁ


 



 

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články



Aktuální číslo 43 19. – 25. října 2021

Příležitost k naslouchání

Synodální cesta církve v českých a moravských diecézích začala minulou neděli. Biskupové ji oficiálně zahájili bohoslužbami v katedrálách.

celý článek


K práci ve skupinách je zván každý

Období od konce října 2021 do konce ledna 2022 bude patřit práci ve skupinách ve farnostech, ale klidně také ve školách, společenstvích, řeholních komunitách, laických…

celý článek


Blahořečení papeže úsměvů

Cesta k beatifikaci „papeže úsměvů“, jak říkali Janu Pavlu I., je otevřena. Papež František totiž uznal zázrak uskutečněný na jeho přímluvu – šlo o uzdravení…

celý článek


Křesťanský státník, císař a král

Narodil se na zámku Persenbeug v Dolních Rakousích jako nejstarší syn arcivévody Oty Františka, který byl synovcem císaře Františka Josefa I. Vzhledem k tomu, že císařův…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay